Fanfiction zdraví škodlivé 1

Název:Fanficiton zdraví škodlivé – I. část
Autor:Durwen
Příjemce:angie77
Fandom:Zeměplocha mírně říznutá Matrixem
Přístupnost: Kdokoli, kdo nezná moji adresu a nehrozí mi díky tomu uškrcení kvůli změnám v charakterech.
Shrnutí: Kdo říkal, že fanfiction je pro originální postavy neškodné?
Prohlášení: Veškeré postavy zde uvedená patří s celým zeměplošským univerzem panu Pratchettovi.
Poznámka: Dárek pro velkou angie77. Za všechny tvoje drabblátka a celý cyklus Ostrov zázraků, za všechny ty večery naplněné smíchem a bolestí očí z nepřetržitého zírání na obrazovku.
Upozornění: Tak nějak jsem se nerozhoupala k tomu, abych kohokoliv poprosila o betaread. proto se předem omlouvám za všechny chyby, jak gramatické, tak věcné. ^-^; Plus navíc náběhy na pár sprostých slov a úchyláren.
Pozor pozor, tato povídka bude rozdělená do více částí. Můžete si dělat iluze o tom, že je to kvůli přílišné délce. Ve skutečnosti mi ale došly instantní múzy.
Pro tři zlaté přání zlaté rybky netřeba. Fialový přeliv nutností. Kdopak byl hodný auditor.
*kdesi ve vesmíru, konference auditorů*
Máme problém, Řekl jeden.
Z důvodu přílišného vytváření nových postav a pozměňování charakterů stávajících postav bylo rozhodnuto spustit záložní vesmír-. Pokračoval.
Ale co na to místní zaměstnanci? Opáčil jeden.
V záložním souboru jsou samozřejmě jejich kopie. Teď to zbývá pouze oznámit.
Co ale bude následovat? Odvětil další.
No, tamější situace bude až do restartu plně v rukách oněch… auditorek z paralelního vesmíru.
Takže tam zase budou pobíhat fialovlasé dívčiny s velkými meči, velkými plány na zachránění Zeměplochy a velkými ko-. Ehm… zamítá se. Nesouhlasil jeden.
Vážně? Kdo zamítá?
No, tedy, já, tedy…Sakra! Šedá kápě se zazmítala a zmizela v obláčku kouře. Zbylí auditoři se obrátili na jednoho, jenž vyzařoval onu… nejauditorovatější auditorovitost.
Bylo to nutné?
Ano. Smith přece řekl: jakýkoliv odpor odstranit.
Kdyby měl auditor tvář, tak by se pravděpodobně zlomyslně ušklíbl.
Ták, a kdopak bude ten hodný auditorek, který to půjde oznámit?
***
Smrť tušil, e se něco děje. Něco opravdu, ale opravdu ošklivého. Byl to jen pocit, ale…
Smrti?
Kdyby měl Smrť oči, tak by je v tu chvíli asi otráveně protočil. Proč ho musejí rušit zrovna v tu nejnevhodnější chvíli? Na chvíli mu myslí blikla jiskřička naděje. Kolik lidí ho vidí? Že by Zuzanka…?
ANO? ZUZANEČ… EHM, AHA. TO JSTE VY. CO CHCETE?
Auditor se nervózně ošil. Nevěděl, jak bude Smrť následovat. Ostatní ,,zaměstnanci“ to vzali celkem svérázným způsobem. Hladomor se okamžitě odebral opít, Válka se mohl radostí zbláznit a Kaos ho vyhodil, protože mu šlápl do jogurtu. Tohle nechápal. Vždyť byl stejně prošlý!
Vaše smlouva byla ukončena. Z důvodů přílišného vytváření nových postav a pozměňování charakterů stávajících postav bylo rozhodnuto spustit záložní vesmír-.
AHA. TAKŽE JENOM ZMĚNÍM PŮSOBIŠTĚ?
Ne, to tak úplně ne. V budoucím univerzu bude pracovat kopie stávajícího Smrtě. Pravděpodobně jste se s ním potkal…
TEN KR… BLB… NÁFUKA S KORUNOU?! NIKDY! A TEĎ VYPADNI, NEBO-!
***
*paralelní vesmír, galaxie Mléčná dráha, planeta obíhající kolem hvězdy Slunce, Evropa, blíže nespecifikovatelné místo v České republice*
Požitkářsky se protáhnu. Ať žijí Vánoce! Dlouhý život wifině a neomezenému přístupu na net! Zavrtím se na židli a dvakrát poklikám na ikonu hořící lišky. Vím, tedy tuším, že jsem něco hódně důležitého zapomněla. Něco se sedmdesát-sedmičkou… „Můj tysvatej fotone! Sosáci!“ Vždyť já to mám mít do zítřka napsané… Nojo, ale co napsat? Zničehonic mám nutkání sesmolit povídku o holce s fialovým přelivem, obřím mečem a obříma ko-. Ehm, to by asi nebylo moc vhodné. Ale co jiného? Smrtě stiženého osteoporózou? Bábi Zlopočasná s náhlým zatížením na růžové šaty? Knihovníka, kterému se splní přání ohledně zelených banánů?
Ťuknu se do čela. Přání, to je dobrý. A že by rovnou tři? Ale kde by vzali v Ankhu rybu? A navíc zlatou?
Maniakálně se zašklebím. Vždyť je to jen povídka. Voda přeci není jen v Ankhu… Navíc, co napíšu, zůstane jen na netu, ne?
***
*Neviditelná univerzita, kabinet Krutého a neobvyklého zeměpisu*
Mrakoplaš se bál. Ne, on přímo šílel strachy. Ve svém kabinetu Krutého zeměpisu měl být v bezpečí, chráněn Zavazadlem a dostatkem uhlí. Ale zavazadlo nikde a co bylo nejhorší… uhlí taky! Co by za něj jen dal…
Prásk!
Něco s ohromnou rychlostí narazilo do okna. A za chvíli zase. A znovu. A znovu. Mrakoplaš se schoulil v rohu a svůj mákský klobouk si pokoušel stáhnout přes uši. Nešlo to. Po chvíli rány přestaly. Mrakoplaš se ještě chvíli tetelil strachy, ale najednou se postavil a ráznými kroky zamířil k oknu. Co to dělám?! Tam nechci! Nenene! Nohy, stůjte! Ale nejen nohy mu vypověděli poslušnost. Jeho ruce zašmátrali po klice a neohrabaně okno otevřeli. To bylo celé pokryto jemnými kapičkami. Aha, takže pršelo… Mrakoplašova hlava sebou párkrát trhla a pak se ho pokusila vyhodit z okna. No, spíše vyhlédnout. Čím jsem si zase vykoledoval tohle? Nejenže sebou mrskám jak elf na houbičkách, ale ke všemu ještě prší zlatý ryby!
A/N: Jo, mákský. Vždyť Mrakoplaš je přeci mák, ne? ;)