DMD č. 27. pro 27. 4. 2015. Téma: První úroda

Květen
Vídeňák jest stále pryč, zaplať a zachovej Bůh.
Pudil přestal brousit nůž, a již jen docela zřídka kroužívá po návsi se sekerou v ruce.
Čekáme dle počasí úspěšnou sklizeň.
Žně
Vídeňák zanechal po sobě novou methodu kypření půdy. Půda po nepřízni počasí bylať tvrdá, nepoddajná. Takto čekali jsme netrpělivě první úrody s využitím vynálezu.
Byloť zjištěno, že převratná methoda vyžaduje užití hlodavců v množství odpovídajícím Božímu trestu (jímž Vídeňák sám bezpochyby jest). Hlodavci, sežravše, co mohli, šikují se kol chalup.
zřetelné myší stopy na papíře
Vídeňák pravil, že úroda bude vskutku nevídaná.
Děl, výjimečně, pravdu: Úrody letos nikdo neviděl.

Ten strom jsem zasadil před čtyřmi lety. Meruňka první roky jen kvetla, plody nedávala. Letos poprvé se na ní objevily drobné zelené plody, byla celá obsypaná. Mám rád ovocné stromy. Tu meruňku jsem zasadil, když se nám narodil Mirek.
U armády jsem chtěl skončit právě kvůli rodině. Chtěl jsem se víc věnovat ženě, dětem. Naplánoval jsem si, že přes léto opravím střechu.
Hned za naší zahradou je železniční trať. Po zahradě kolem meruňky pobíhá Mirek. Sebral nezralou meruňku ze země a hodil ji psovi.
Víc už jsem z okénka vlaku nezahlédl.
Odjíždím od ženy, která už se mnou nechce být.

Po dešti les krásně voněl, zvlášť na jaře, kdy slunce ohřálo vzduch a rozvonělo vlhké jehličí a mech. Iorghu se toulal po lese a užíval si volný den. Ion běžel bezstarostně před ním. Ani jeden se lesa nebál, na rozdíl od ostatních, kteří se i ve dne nervózně ohlíželi přes rameno, jestli je nesleduje Pricolici, a lekali se každého stínu.
Stromy se po pár minutách rozestoupily a odhalily malou mýtinu. Ion radostně skočil do vysoké trávy.
Iorghu ho pozoroval, jak se raduje, když v tom to uviděl. Úplně u země se krčily prvosenky. Letos poprvé.
Crina z nich měla radost.

Žili ode dne ke dni, ve shodě s Bohem i lidmi, smířené životy lidí, jejichž kroky jsou předem určeny. Nechali se vést v plné důvěře do dalekých zemí, jen Bůh zná své záměry. Byli vybráni pro velké cíle, vyvoleni pro lepší a vznešenější život. Byli si manželi i sourozenci a tu jedinou touhu, která zůstala nenaplněna, jim splnila druhá žena, jak bylo ujednáno.
Ale Sára, ta odkvétající jabloň, sklízí na podzim svého života první plody svého utichlého ženství a je to tak sladké, Bůh je velký a milostivý a ona byla odměněna.
Ještě však netuší, jaká bude brzy požadována cena.

Hawkeye leží na posteli a prohlíží si pohled s velkým sněhulákem. Je to novoroční přání od jeho otce.
Zvuk přilétajících helikoptér.
"Doufám, že jste se pěkně všichni vyspinkali, šťastný Nový rok všem! Strýček Sam se asi doslechl, že tu pořádáme velkou párty, tak nám poslal pár kamarádů. Asi jim bouchla v ruce petarda. Jsou to první letošní. Gratulace vítězům a že jich je! Veškerý personál do akce. Opakuji do akce!" Zahulákal hlas z tlampače.
Hawkeye se ohlédl na Trappera: "Tak se nám zase letos urodilo. Já se jim divím, že si s tím nedají pokoj." Zavrtěl hlavou a posadil se.

Letos jsme poprvé podle nejmodernějších vědeckých studií nevysadili brambory po staru do brázd, ale do hnízd, jako Mičurin.
Nechápu, jak se to mohlo stát, ale výnosy jsou oproti loňskému roku víc než o třetinu nižší! Počasí přitom bylo letos příznivé. František Motyčka hospodařící dosud samostatně, má úrodu bohatou a směje se nám do očí. Někteří družstevníci se chtějí zpátečnicky vrátit ke starým způsobům. Přitom v Sovětském svazu mají zemědělci s hnízdovou sadbou ty nejlepší zkušenosti! Výnosy mají až o padesát procent vyšší! Nerozumím, čím to je.
Pro jistotu jsem ale ve zprávě o hospodaření našeho JZD čísla aspoň trochu vylepšil.

Jednou pán, co ztratil brejle, narazil do něčeho modrého, a pak najednou bác, propadl se dveřmi do neznáma. Než se stačil náležitě vyděsit, už ho oprašoval chlapík v proužkovaném obleku, prý hlavně prosím vás nezačněte, že je uvnitř větší, jsem tady kvůli tomu seriálu, nejsem z toho zrovna paf, ale TARDIS prý naroste nový, tak tady ho máte, a než se pán vzpamatoval, seděl zas na trávě sám s naditou kapsou.
No a pak ho potkaly dvě děti, našly mu brejle, on neměl nic na oplátku, tak vytáhl to sluchátko, a chvíli nato se vysílaly první díly Macha a Šebestové.

Zahradou se procházím,
na dvojčata narazím.
Amrod nese rýč a v páru
Amras za ním tlačí káru.
„Od kdy máte, chlapci, sklony
zajímat se o záhony?“
„To ti, Kano, povím vmžiku,
studujeme botaniku.
Nedávno jsme objevili
zvláštní býlí velké síly.“
Tak ti lumpi nezvedení,
pustili se do sázení.
A po čase, div se, světe,
konopí tu roste, kvete.
„Yavanna k nám chová přízeň,
zítra bude první sklizeň!“
praví bratři rozmařile,
„Už se blíží naše chvíle!“
Jak se ráno podivili,
když k záhonu přikročili:
Konopí tu není více.
To matka a sestřenice
sklidily ho prosty trémy,
navařily si z něj krémy.

Moje maminka byla selektivní čtenář. Když noviny hlásaly, že hygiena nenašla už roky v zelenině škodliviny, zapomněla to. Jedinou informaci o opaku si pak pamatovala dlouho. I usmyslela si, že budeme zeleninu pěstovat na zahradě sami.
Toho roku se rozhodla pěstovat brokolici. Zaseli jsme, pleli, zalévali a opečovávali. A vyrostla brokolice veliká, převeliká. Sklidili jsme a donesli do kuchyně.
Pak na kredenc vypadla housenka. Potom druhá, třetí, padesátá. Rozlomili jsme růžici a nestačili jsme se divit. Naše brokolice si žila svým vlastním životem.
U sté housenky jsme vybírání vzdali a brokolice putovala do kompostu. Od té doby ji spokojeně kupujeme.

Z celého zámku Bragelonne si Grimaud nejvíce zamiloval jeho zahrady.
Se svolením pana de la Fère v nich dlouhé hodiny dokázal sázet, vyvazovat, zastřihávat, prořezávat, roubovat, nastýlat, hnojit, kypřit, zalévat a všelijak jinak přemlouvat to nesčetné rostlinstvo k překotnému růstu.
Prvním rokem zanedbaná zahrada připomínala prales.
Druhým rokem prořezané stromy vpustily do oken trochu slunce.
Třetím rokem stará třešeň vedle altánku znovu rozkvetla jako nevěsta.
Když se o dva měsíce později nesčetné košíky začaly plnit granátově červenými plody, Grimaud sklízel všeobecnou pochvalu.
Trochu rozpačitě se usmíval a mlčky krčil rameny.
Nikdy toho moc nenamluvil.
Nemusel.
Jeho činy hovořily za něj…
***