DMD č. 11 pro 11.4.2010 Téma: Ach ty kalorie

Pozn.: Promiňte mi tu angličtinu, ale já to mám prostě spolu tak asociovaný, že to nešlo jinak. Ujíždím na Edge of Reason. Doufám, že to aspoň někdo bude znát :-) A taky doufám, že se shodneme na počtu slov - např. počítám a. m. i 9st 9 jako dvě slova
Monday 11 April
9st 9 (g.), husbands 1 (hurrah), children 2 (ungrateful little bastards), calories 3,000 (g.), cigarettes smoked in front of Mark 0 (exemplary), cigarettes smoked in secret 8, spiritual epiphanies 1 (at last!), alcohol units to recover self from said epiphany 6
9.45 a. m. Phone. Is Mark. Booked us an Easter minibreak!
9.46 a. m. Called Annie to brag. “Hello darling, guess what?”
9.47 a. m. Have put the phone down immediately shocked by own words. Here comes spiritual epiphany. I just said "Hello darling, guess what?" to my daughter. Am turning into my mother. Gaah! Gaah!

Neschopný budižkničemové! Její oblíbené kalhoty… sražené.
Nesmělý hlásek našeptával, že chyba možná není v prádelně…
Tak jsem trochu přibrala, no… Pohodila vzpurně hlavou. Frankovi se líbím i tak.
Nechtěla by ses radši líbit někomu jinému než Kunímu ksichtu? Vážně chceš skončit jako obtloustlá matróna čekající, až si na tebe mezi pletichařením a psaním dopisů manželce udělá čas?
Když dorazila, večírek byl v plném proudu. Ovocná sangria jí ale chutnala…
„Víš, že alkohol má v sobě spoustu kalorií?“ ptal se starostlivě Frank.
„Nevadí. Brzy budu stejně zvracet…“ odpověděla lehkomyslně. „A nezacláněj…“
Sledoval ji překvapeným pohledem…
„Trape, nezatančíme si?“ zeptala se koketně.

Poznámka: Jako první definoval kalorii Henri Regnault a přiznávám bez mučení, že mě k napsání této drabble inspirovala jeho fotografie.
Varování: Měla bych asi říct 15+, ale záleží, jakou fantazii máte.
„A teď vydrž... nehýbej se... ještě chvilku. Pokus se předstírat, že to nebolí. Ták – můžeš se uvolnit.“
Eugene si promnul svaly. Držet pozici po celou dobu expozice bylo vyčerpávající.
„A mám se už obléct?“ zamrkal svůdně a svalil se na postel.
Henri se kochal pohledem a pak s klidným hlasem prohlásil: „Myslím, že dnes už bylo focení dost.“
***
„Zítra se opět sejdeme, že ano?“ zeptal se Eugene, když se vyčerpáním svalil vedle Henriho.
„Zítra ne, jsem blízko finále svého experimentu. Bude-li mi Štěstěna nakloněna, konečně mi uznají definici kalorie.“
„Občas mám dojem, že máš ty své kalorie raději než mě.“

„Pane kapitáne, Nautilus je vskutku technickým zázrakem. Avšak kde získáváte dostatečné množství energie k pohonu tohoto podmořského kolosu?“
Kapitán Nemo se usmál. „Vynalezl jsem postup, jak plnit Bunsenovy články sodíkem místo zinku. Sodík získám přirozeně z mořské vody.“
„Ovšemže, s postupem jste mne již obeznámil,“ odvětil jsem opatrně. „Jistě pochopíte, že jsem se rozhodl vše ověřit výpočtem.“
„A k jakému závěru jste dospěl, pane profesore?“
„Je možné, že jsem udělal chybu, ale výpočty nesedí. Energie v kaloriích vyrobená vašimi články zdaleka nepokryje množství energie potřebné k její výrobě.“
„Ach ty kalorie!“ zvolal kapitán Nemo roztrpčeně. „Proto zde počítáme v joulech.“

A/N: Stephena už jsem trápila dost, teď je na řadě Jack
Seděli v hostinci U Koruny v Port Mahon. Jack do sebe ládoval pořádný kus zvěřiny pečené na místních bylinkách. Spokojeně pomlaskával.
„Na kopci nad přístavem jsem zahlédl orla křiklavého...“ pronesl Stephen „...Rád bych se tam podíval. Doprovodil bys mě, Jacku?“
Stoupali do příkrého kopce po cestě, která byla daleko vhodnější pro kamzíky než pro lidi. Zvláště pak ne pro lidi Jackových rozměrů. Celý udýchaný se vydrápal za Stephenem na vrchol. Pot z něj jen lil.
„Stephene, ty mě chceš zabít“
„Naopak... začínáš být příšerně obézní. Tuhle procházku bys měl absolvovat alespoň dvakrát denně. Jinak za chvíli nevylezeš ani do koše“

„Slimáku, hubnout budeš!“
Gardulla Hutt směle předčila vylágrovanou brusku.
Mocný Jabba, král tatooinského podsvětí, ani nedutal.
K obědu paní domu poručila servírovat salát.
„Jsem snad hlemýžď?“ durdil se Jabba.
Nejhorší však mělo teprve přijít.
Nazítří byl nucen písečné duny břichem šoupat.
Copak je bláznivý prorok, aby půst v poušti držel?
„Ahoj, Jabbo!“
Chlápek se poflakoval opodál a …
Jabbovi vzteky zaskočilo.
… v ruce držel mastnou placku.
„Promiň, kámo,“ povykoval Han Solo. „Kousnout ti nedám. To víš, Gardulla!“
„Jen počkej, pašeráku, aby tě do karbonitu zmrazilo!“ s vytržením hladového proroka vyštěkl Jabba.
A na opačném konci galaxie se události daly do pohybu.

Když ho uviděla poprvé, ucítila kdesi uvnitř něco hřejivého a naléhavého. Kmitalo to v jejím tělíčku jako kolibřík.
Potom za ní přišel. Vesmír se zatřepal a už nikdy nebyl stejný.
„Míp íp?“
Stydlivě se ho dotkla. Byl tak akorát měkký, tak akorát slizký a tak akorát pružný.
„Ííííp!!!“ odpověděla.
Sklopil oči a zrůžověl po celém svém povrchu.
Potom už to šlo rychle.
Rozrazili dveře jeho bytečku, odsunuli postel a hrnuli se ke stolu.
Nejdřív krmil on ji, potom ona jeho. Čím dál rychleji. Špek, vajíčka, sádlo, houby. Tělíčka se orosila potem.
Do rána se tyto dva oživlé tuky rozmnožily jedenáctkrát.
______________________________________
Pro ty, kteří pořád tápou: http://granades.com/wordpress/wp-content/uploads/2010/05/doctor-who-adip...

„Tohle ne… Tohle ne… Tohle taky nemůžu,“ mumlala si sama pro sebe a odkládala v krámě věci zpět do regálů.
Příliš tučný jogurt. Bílý chleba, který milovala. Špek, tak nádherně prorostlý až se jí hrnuly sliny do úst.
„Tohle taky ne…“ nešťastně si povzdechne, když vezme z regálu slané brambůrky a opět je tam vrátí.
„Stalo se něco, slečno?“ ozval se vedle ní příjemný mužský hlas.
„Ale ne, všechno je v pořádku,“ povzdechne si znovu. „Jen… všechno má tolik kalorií.“
„Od kdy vy si musíte dávat pozor na kalorie?“ zeptal se muž nechápavě, prohlížejíc si její až příliš hubenou postavu