Jules Verne

pozn. aut.: čísla úkolů jsem nepočítala jako slova. Když tak opravím.
varování: vliv dadaismu; hrůzná gramatika
*
Plechy na plášť 350x400 mm: 1850
Nýty 15 mm: 2487
Nýty 10 mm: 35698
Korálkový závěs na poklop 1000x1000 mm: 1
Skleněné tabulky 100x100 mm: 78
Potápěčské brýle: 15
Nohy od židlí 500x30x30 mm: 160
Plyšový medvěd do postele: 1
Postel: 1
Periskop: 1
Drát 2 mm: 189 m
Talíř: 25
Kormidlo: 1
1. Smontujte plášť, aby nohy stály na periskopu, slepte plyšovým medvědem a upevněte nýty na talíř.
2. Vypěstujte kormidlo a uložte do postele
3. Potápěčské brýle splechujte do medvěda
4. Podepište drát na motor
5. Skočte talíř kormidlem na plech
6. Závěs nýty palte brýle.
Kapitán Nemo si povzdechl. Ponorku už nikdy kupovanou.
-
fandom: 20 000 mil pod mořem, AU, parodie

Fandom: Dva roky prázdnin (http://www.csfd.cz/film/105683-dva-roky-prazdnin/)
Severovýchodní vítr se opíral do plachet Sloughi. Posádce nebylo třeba nic říkat. Každý si hleděl své práce. Vše šlo jako po másle. Nikdo si nestěžoval, že by mohli mít dva měsíce volna a místo toho vozí studentíky po moři.
Z podpalubí vyšel starší pán a rázným krokem došel ke kormidlu.
„Plujeme podle plánu, kapitáne.“
„Skvělé, O`Briane, převezmu si kormidlo“ pousmál se kapitán Hall a pozorně se rozhlédl po palubě. Všiml si, jak se mladý Doniphan chová, jako by mu patřila celá Sloughi. Co na tom, že jeho strýček je Lord Buchanan. Nenechá ze sebe a jeho posádky dělat blázny.

Fandom: Dvacet tisíc mil pod mořem
Stál na palubě štíhlé lodi, která uháněla plnou rychlostí od ostrova. Tiše pozoroval klidnou hladinu. Vtom se vedle něj objevil pobočník.
"Kapitáne, už je čas," řekl klidným hlasem. Kapitán se otočil a bez jediného slova začal sestupovat do útrob lodi.
Procházel širokou chodbou kolem jídelny, salónu a knihovny, až došel na můstek. Tam stáli jeho nejlepší muži a dychtivě na něj hleděli.
Chvíle na kterou tak dlouho čekal, je konečně tady. Je vše připraveno? Je trup dostatečně pevný? Snese kormidelníkovo okno ohromný tlak? Budou sodíkové baterie dodávat dostatečné napětí?
"Potopit na padesát metrů!" zavelel pevným hlasem.
Jeho Nautilus konečně vyplul.

Trosečníci z Poutníka nocovali ve stínu tropických stromů. Malý Jack ležel stočený do klubíčka v náručí své matky. Harris zase zmizel. Dick s Tomem si vzali první hlídku. Dingo jim ležel u nohou a špicoval uši. Nočním pralesem se k nim nesly neznámé zvuky – skřeky nočních ptáků, vřeštění opic.
Náhle pes zpozorněl. Zvedl hlavu.
„Co se děje Dingo?“ zašeptal Dick. Pes se mu vytrhl.
Nervózně pobíhal kolem tábora. Srst na hřbetě se mu ježila a zlostně vrčel. Dick sevřel pušku. Náhle se ozval strašlivý řev.
„Dicku“ stiskl mu starý Tom rameno, v očích měl čirou hrůzu „Lev... To byl lev“

„Pane kapitáne, Nautilus je vskutku technickým zázrakem. Avšak kde získáváte dostatečné množství energie k pohonu tohoto podmořského kolosu?“
Kapitán Nemo se usmál. „Vynalezl jsem postup, jak plnit Bunsenovy články sodíkem místo zinku. Sodík získám přirozeně z mořské vody.“
„Ovšemže, s postupem jste mne již obeznámil,“ odvětil jsem opatrně. „Jistě pochopíte, že jsem se rozhodl vše ověřit výpočtem.“
„A k jakému závěru jste dospěl, pane profesore?“
„Je možné, že jsem udělal chybu, ale výpočty nesedí. Energie v kaloriích vyrobená vašimi články zdaleka nepokryje množství energie potřebné k její výrobě.“
„Ach ty kalorie!“ zvolal kapitán Nemo roztrpčeně. „Proto zde počítáme v joulech.“

Falletin poklepal prsty po hřbetu karet: „Nic. Žádný telegram. Žádné zprávy.“
„Bohužel. Nezbývá než čekat…“ mínil pan Sullivan.
„Čekat na nemožné?“ nadhodil Andrew Stuart, v jehož hlase zaznělo jisté zadostiučinění.
Opět zavládlo ticho přerušované pouze tikáním hodin a zvukem karet pokládaných na desku stolu.
Občas některý s hráčů letmo vzhlédl k ciferníku, jehož ručičky se neúprosně hnaly vpřed. Ani v tak vypjaté chvíli se však nehodlali vzdát své obvyklé partičky.
Nakonec Stuart s úsměvem vyložil karty. „Trumf, pánové.“
Možná tím myslel těch 8:40 na hodinách.
Avšak v 8:45 dne 21. prosince vstoupil pan Phileas Fogg do velkého salónu Reformního klubu.