DMD č. 11 pro 11.4.2010 Téma: Ach ty kalorie

Poznámka: Ač se obávám, že tuhle narážku pochopí jen pár zasvěcenců, kteří se znají dost na to, aby se za takovéhle vtípky nemusely stydět, doufám, že vás to nikoho neurazí, a že nepřijdete o pocit její naprosté dokonalosti…
Stála u zrcadla a nespokojeně se na sebe mračila. Zdála se sama sobě dost široká a ani výška se jí nelíbila. Vedle Harryho vypadala ohromně. A to i za předpokladu kdy jí říkal, že mu na tom nezáleželo. Chtěla být ve všem naprosto dokonalá. Avšak v tloušťce se podobala spíše své matce. Otočila se bokem a přeměřila se pohledem od hlavy až k pasu.
„Co to zase děláš?“ Objal jí zezadu kolem pasu.
Teď to viděla přesně. Harry byl téměř o hlavu menší než ona.
„Nic. Jé, tkanička.“ Ginny Weasleová se ohnula ve svém obrovském županu a zavázala mu ji.

Poznámka: v poslednom čase moja každodenná realita. A je to zľahka BJB-ové
Odomkla som vchodové dvere. Zhodila som tašku s mokrými plavkami na zem a kladná ako vlk som sa hnala do kuchyne. Niečo tam už voňalo.
"Mamííí, čo je na večeru? Som strašne hladná."
"Robím zeleninový šalát, zlatíčko. Dáš si?"
Hodila som pohľad do misy. Šalát, paradajky, brokolica...
"Mami, to je málo! Ja sa z toho nenajem. Naozaj si nič nevarila?"
"Moja, na večeru sa mi naozaj neoplatí variť. Ocko si dal ako vždy len jabĺčko, ja už na večeru jedávam len šaláty, aj to málo. Ak chceš, uvar si niečo."
V prázdnom žalúdku mi zaškvŕkalo. Znelo to ako tiché "Nieeeee..."

Fandom: Legally Blonde (potenciální prequel)
Příští hodinu měli fyziku, kterou nenáviděla. Profesor vkráčel do třídy s příjemným úsměvem a náručí plnou papírů.
„Napíšeme si krátký testík na energii.“ Zdálo se jí to, nebo na ni mrknul?
Margot se k ní zoufale otočila: „Elle, písemka! Co budeme dělat?“
Elle jen pohodila vlasy. „To, co vždycky.“
Podívala se na zadání a překvapeně zamrkala, aby se ujistila, že vidí správně:
Převeďte kilojouly na kalorie.
Spočítejte potřebné množství kalorií.
Elle se na tváři usadil úsměv. Písemku odevzdávala za deset minut a místo podpisu se v horním rohu skvěl otisk jejích namalovaných úst s připsaným telefonním číslem. Poprvé dostala jedničku.

Karlík Buckett byl normální chlapec. Nebyl malý ani velký, bohatý, ale ani chudý. Byl však něco horšího než chudý. Byl to chudák.
Jeho maminka, paní Buckettová, a jeho tatínek, pan Buckett, byli totiž uvědomělí.
Uvědomovali si škody, páchané Amerikou na ekosystémech a lidech třetího světa strašlivým plýtváním.
Viděli děsivé následky přejídání a nechtěli patřit k obézní části amerického národa.
Cítili se zvířaty a odmítali požívat živočišné produkty.
A vzhledem k nevhodnému programu jim domů nesměla televize.
Jen dědeček Pepa byl normální. Jednou ročně tajně vytáhl z matrace bankovku a dovolil Karlíkovi koupit si k narozeninám čokoládu.
Karlík měl čokoládu nejradši.

Erika se mně líbila. Byla to malá dívka nosící černé vlasy svázané do drdolu. Nebyla ani tlustá, ani hubená, prostě akorát.
Pak začala sportovat a držet diety.
Jak šel čas, z křivek se stávaly linky; nakonec vypadala, jako třináctiletá holka, která vyrostla do výšky, ale od kluků se zatím moc neliší.
„Jez normálně,“ říkal jsem.
„Co o tom můžeš vědět!“ odsekávala.
Pak se začala ztrácet před očima. Přestala běhat, protože se cítila unavená, pak praštila s aerobikem a nakonec se stěží dohrabala na hodiny.
Časem jsem na ni zapomněl.
Připomenula se až o dva roky později, kdy zemřela na podvýživu.

varování: slash (když budete pečlivě hledat...)
Pokýval hlavou. Tak předvídatelné, že ho rozbolely diody. Sotva se rozpadla majonéza na ohořelých ostatcích chlebíčku, kterým se podařilo proletět atmosférou, hned se tam objevily chlupaté stodvacítisedminožky, které se nažraly a začaly se množit jako o život. Pak chlebíček došel a mezi tvory začal bratrovražedný boj o kalorie. Nevyhnutelnou evolucí se vyvinul nepříliš inteligentní druh zeleného inkoustu, který trpěl akutním nedostatkem surrealistických básní na jinak pusté planetě. Později vyvinul absolutní rým a přirozeně vymíral.
„Si myslíte, že máte problémy... zkuste si být na chvilku maniodepresivní,“ zamumlal Marvin a vydal se na sedmimiliardtou a první okružní cestu kolem své pochroumané nohy.

,,Budete mi je muset zabrat v bocích. Jsou mi volné." řekla Leia a tvář jí posmutněla. Její svatba má být již za pár dní. Díky stresu shodila už 10 kilo.
,Kdo ví jestli se stále Hanovi líbím. Poslední dobou taky není ve své kůži. Snad za to taky může ta svatba.´ přemítala v hlavě zatím co jí krejčí bral míry, aby šaty přesně sedly na její postavu.
,Dřív jsem měla perfektní tělo. Han mě plácal po prdelce každou chvíli. Teď jsem kost a kůže.´ nedokázal ovládnout své myšlenky.
Hanovi se stále líbila, i kdyby byla nitka nebo přibrala spoustu kilo.

fandom: Perníková chaloupka
Léta to fungovalo. Nešetřila máslem, vejci ani medem a její nešizené zboží vždycky přilákalo klienty. Jen málokdy se stalo, že by některému z jejích výrobků prošla záruční lhůta - co neochutnali svépomocí, to jim naservírovala při dokrmení. Pak mohla zadělat na další a upéct je zatepla v dosud roztopené peci.
Její umění znamenalo zaručenou obživu - až do minulého roku. Tehdy poprvé zaslechla zvenku slova: “Fuj, to je sladký! Po tom budu tlustá!” Poté začal příliv klientů ustávat a ona pochopila, že časy se mění. Se značným sebezapřením se podvolila novým trendům a začala do perníčků přidávat celozrnnou mouku a umělé sladidlo.

http://sosaci.net/node/10526
Poznámka: Věnuji úžasné Rebelce. Děkuji za skvělý nový fandom! ^^
Den první
Podařilo se mi infiltrovat do nepřátelského prostředí. Přirozenou barvou vlasového porostu jsem okamžitě upoutala pozornost obyvatelstva.
Den třetí
Při testu ICQ jsem podle plánu prošla. Mé oficiální „ICQ“ je 65. Po přesně naplánované dietě jsem také úspěšně absolvovala váhový test.
Den sedmý
V obdobě obchodního centra prodavačky nehlásí ceny, nýbrž počty kalorií. Při prekročení limitu se rozezní alarmy.
Den osmý
Navštívila jsem „knihovnu“. Tvoří ji tři poličky harlekýnek a deset regálů módních časopisů.
Den dvanáctý
Mou sousedku v noci přepadlo komando – ninja - externích pracovnic. Včera tajně oslavila své třicáté narozeniny.
Den třináctý
Čokoláda je přísně zakázána.
Experiment ukončen.

Přišla jsem domů ze školy a pohodila batoh do kouta. Dnes jsem v tom ústavu celý den jen seděla. Chtělo by to trochu pohybu. Ani jsem se nezdržovala převlékáním a rovnou nazula in-liny. Venku byla sice docela zima, ale zahřeju se. A pro krásu se přece musí trpět. Vážím už skoro 45 kilo!
Domů jsem se vrátila po dvou hodinách a sotva jsem popadala dech. Nemám žádnou kondičku! V kuchyni seděla u stolu sestra a jedla. Opět. Je to hrozné prase.
„Máš hlad?“ zeptala se mě.
Pohrdavě jsem na ni pohlédla. „Nemůžu jíst. Na oběd jsem měla skoro celou mrkev!“