DMD č. 7. pro 7. 4. 2012. Téma: Zprava dobrý

Krásné letní ráno. Parta čerstvých maturantů se probouzí chladem v lese poblíž malé studánky a brzy vyráží na další část svého prázdninového putování. Pepíkovi táta půjčil embéčko a tak se už několik dní toulají po vlastech českých. Rozhodli se, že navštíví všechny hrady a zámky v Čechách.
„Budeme muset zajet někam do konzumu a koupit chleba,“ prohodí hezká tmavovláska.
„Co je dneska vůbec za den?“ zeptá se řidič.
„Středa.“
Z lesní cesty vyjedou na okresku a blíží se k hlavní.
„Zprava dobrý,“ hlásí spolujezdec.
Auto zůstává stát.
„Zleva tanky,“ vydechne řidič, jako by odmítal věřit vlastním slovům.
Srpnové slunce mrazí…

Vše šlo ráz na ráz.
První místnost, druhá, třetí…
Postupovali systematicky, ale přesto naléhavě. Někde tu musí být.
Zastavit se na rozcestí chodeb. Vojenská gesta vypadala hloupě, ale byla nezbytností, když na sebe nechtěli upozornit.
„Zprava dobrý!“ zahalekal blonďák uprostřed chodby, když se na něj otočil, utahuje si z jeho gest.
Měl chuť se praštit do čela. Nikdy nepochopí, proč ho vzal sebou.
Rána. Krev. Vytřeštěné modré oči.
„Co to kurva…,“ vypravil ze sebe sahaje si na místo, kde mu podle množství krve scházel kus boku.
„Zprava dobrý, blondýnko,“ ušklíbl se Angel, když prohnal kůl srdcem muže přilákaného upírovým halekáním.

Poznámka: Navazuje na včerejší drabble Na vlnách.
Jenom fakt doufám, že východní vítr vane zprava. :)
„A jednoho dne jsem vzal osud do vlastních dlaní a stal jsem se námořníkem,“ zašeptal Liam. Robin zasněně poslouchal, i když už dlouhou chvíli nevěděl, co Liam vlastně říkal.
„Co ty, proč jsi tady?“
Robin mlčel. Jak reagovat? Kvůli bratrovi. Musí ho najít. Kvůli Lucy. Aby jí dokázal, že je chlap. Kvůli penězům, protože je nouze. Protože je katolík a moře ho schová.
Správnou odpověď měl přímo před sebou, ale nechtěl a nemohl ji vidět.
„A proč ty?“ Snad mu odbočení vyjde.
„Lákají mě bílá místa na mapách. A miluju dobrý východní vítr.“
Místo dalšího hovoru vítr konečně napjal plachty.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Podíval se vzhůru.
Tohle snad nemyslí vážně.
Pohled mu oplácelo velké hnědé oko.
„Tak nahoru.“
Zvolna přehodnotil své priority. Stát se spěšným poslem už nevypadalo jako dobrý nápad.
A to si myslel, že dostane motorku. Ano, byla to naivní představa, ale kdo jiný by měl vypotřebovat zbytky benzínu než poslové?
Stojí tu a vypadá zlomyslně. Velká, chlupatá, smrdutá příšera.
Tohle ve smlouvě nebylo. A jestli bylo, tak tím nechutně mrňavým písmem.
Ale zase... cokoliv bude lepší, než okopávat brambory.
Nakonec se na tu bestii nějak vyškrábal.
„Jako... dobrý. Ale na koně se obvykle nasedá zleva.“
„Hm?“
„Z tý druhý strany.“

Musím říct, že je to asi můj první BJB. Chtěla jsem to lepší, ale téma mi vymazalo cokoliv lepšího z hlavy. A jak se tak dívám, jsem vyloženě optimistický pisatel. :)
-----------------------
Sotva popadal dech. Nikdy by neřekl, že dokáže utíkat tak rychle a tak dlouho. V plicích ho pálilo, měl pocit, že za chvíli bude plivat krev, ale věděl, že se nesmí vzdát. Proč musí běžet do města zrovna do nejprudšího kopce?
Už viděl první domy. Poděšeně mával na lidi, kteří právě mířili do práce. Ale křičet nemohl, dech zůstal kdesi pod kopcem.
„Pr-“, víc už nezvládl. Pryč. Prosím, lidičky, pryč! Sám nevěřil tomu, když se k němu z leva přiblížil německý tank. Ale copak ten konvoj nikdo ani neslyší?
Lidičky, není to dobrý, jedou na nás tanky!
Polsko, září 1939.

„Co teď?“ posteskl si Kocour a otřel se čarodějce o hřbet ruky.
„Nechoď mi na oka!“ okřikla jej a ucukla končetinou.
„No tak, už jsem se přeci omluvil a řekl, jak moc mě to mrzí,“ zkoušel to dál.
„Myslíš, že pár sladkými slůvky to spravíš? Cha! Tak to se teda pleteš. Dala bych tě do guláša, kdybych se nebála, že na mě budeš z talířa mluvit!“
„Kočko, nezlob se, fakt jsem si toho nevšiml…“ nenechal se odbýt, vyskočil jí na rameno a ocásek omotal kolem jejího krku, „přečtu ti Harryho Pottera.“
Čarodějka odhodila rozlámané koště.
„Nevšiml?! Ten airbus byl nepřehlédnutelný!“

„Tadá, Kitte, seznamte se. Tohle je moje nové auto.“
„Nové auto? K čemu Majkle vlastně potřebuješ nové auto?“
„Nová doba si žádá nové auto. Tohle je Mercedes-Benz GLK.“
„A umí mluvit?“
„Ne, ale vejde se do něj pět lidí.“
„A má plamenomet?“
„Nemá, ale do kufru se vejde spousta věcí.“
„A zrychlí na stovku za dvě sekundy?“
„To ne, ale žere jen šest litrů nafty na sto.“
„Radar?“
„Střešní box!“
„Rušičku?“
„Kožený volant s tlačítky!“
„Laser?“
„Osm airbagů!“
„Chemické senzory?“
„Vyhřívaná sedadla!“
„Tiskárnu?“
„Litá kola!“
„Autopilota?“
„Navigaci!“
„Hák s navijákem?“
„Držák na kávu!“
„Majkle, ta penze ti vyloženě nedělá dobře.“

Ehm... snad je poznat jak jsem se k tomhle dospěla. To ty asociace (stydim).
----
„Mám pro vás dobrou zprávu, slečno Doyleová“ oznámil jí Harris věcně. Dívala se kamsi do prázdna. Netušila jakou dobrou zprávu by mohl mít na mysli. Od Robovy popravy nemohla ze Skřivánka vystrčit ani špičku nosu. Z přátel se stali nepřátelé. Byla štvancem ve vlastní zemi.
„Mladý Dudley včera zemřel“ pokračoval Harris stále klidně. Jakoby mluvil o počasí. Problesklo jí hlavou.
„Tomu říkáte dobrá zpráva?“ utrousila kousavě. „Pane.“ Dodala, když ji Harris zpražil pohledem. Mělo by jí být mladíčka líto. Ale nebylo. Celý její svět se scvrkl na prostou úvahu. Kam se u všech čertů vrtne?
„Potřebuji někoho na jeho místo.“

A/N: Ohyzd = skřet
„Nie naľavo!“ skríkol Saruman na ohyzdov lopotiacich sa vonku s vysokou tyčou, ktorá sa dotýkala takmer až neba.
„Naľavo je Minas Tirith,“ zaliečavo natiahol Gríma.
„Minas Tirith... zavadzia... zničíme...“ Saruman si spravil poznámku do svojho diára k nevybaveným úlohám. „Na pravo!!!“ vykrikoval z okna a díval sa k svojmu stolu. „Ešte trocha to otočte... ešte... tááák! Dosť! Sprava dobré, zľava Minas Tirith...“
„A čo to bude, až to bude?“ vyzvedal Gríma.
Saruman naňho pozrel a pomädlil si ruky: „Palantír je síce fajn vec... ale videorozhovor so Sauronom cez skype, to je o inom...“
Konečne mal vyhovujúci signál z najbližšieho vysielača...

András vypadal, že brzy někoho sežere. S naprosto nesouhlasným výrazem nasedal na místo spolujezdce ve svém vlastním mercedesu a bylo jen s podivem, že při tom nevrčel. Leandros se pro změnu dobře bavil.
„Opatrně na tu převodovku.“ Zavrčel alfa nervle.
„Klid, dědo.“
„Jedeš moc rychle.“
„Řídíš ty nebo já?“
„Bohužel ty.“ Zabručel András a po očku stále pozoroval, jak jeho vnuk a beta klanu v jedné osobě „ničí“ jeho milované posunovadlo. „A nedá se na to dívat!“
„Tak se nedívej.“
„A co mám dělat jiného? Navigovat?“
„Na to máme GPS.“
„GP-co?“
Leandros zakoulel očima. „Víš co, sleduj cestu.“
„Bacha strom.“