DMD č. 11. pro 11. 4. 2016. Téma: Levná kořist

„Z-o-o... Doktore, co je to za místo?“
Nečekajíc na odpověď vytasila nůž. Bylo to místo stvořené pro výcvik. Nejrůznější tvorové uzamčeni v klecích nepochybně čekali na souboj s ještě nezkušeným lovcem. Leela na zlomek vteřiny zaváhala - ona byla jedna ze schopnějších lovců Sevateemu. Ale lidé kolem tvory pouze pozorovali, nikdo se nepřipravoval na souboj na smrt.
„Leelo, co to děláš?“ Doktor ji zastavil, než stihla přelézt plot.
„Tohle zvíře neznám, ale vypadá nebezpečně,“ odpověděla. „Bude to souboj hodný zkušeného lovce.“
Doktor nasadil Leele dobře známý úsměv ‚proč se vůbec snažím‘.
„Sem lidé chodí za zábavou, divochu.“
Leela odpověděla nechápavým pohledem.

Gin možná nebyl taková výhra jako džin, ale i s takovou lahví šla cesta podstatně lépe než bez ní. Družina pokračovala v cestě podél pobřeží a než jalovčinkový lektvar došel, prakticky výhradně Edvinovou zásluhou, narazila na přístav. Sehnat loď, která by je dostala přes moře, byla jasná priorita, ovšem brzy se ukázalo, že nemají dost zlata.
S řešením přišel ten nejinteligentnější, totiž Edwin. V temné uličce za hostincem prostě vyvolal smečku divých vlků, Edvin je bez potíží zabil a následně prodali ty huňaté kožichy zdejšímu koželuhovi. Třiatřicetkrát.
Bohužel, při další fůře jim ten trik prokoukl a na důchod vydělat nestihli.

„Chápeš vůbec, že to není… morální? A nelidské?“
Petr jen zvedl obočí. Jistě, zrovna pro Kryštofa byla lidskost poměrně překonaný koncept.
„Přesně něco takového by udělal můj otec. Zneužít dítě ve jménu vědy… Sakra, přesně to udělal mně. Ty tady po mně chceš, abych se zachoval stejně jako on!“
„Ale tvůj otec měl výsledky. Docent Vrána, zakladatel biochemické psychoanalýzy.“
Kryštof složil hlavu do dlaní. Před nimi na stole ležel nákres katedrály. Dílo psychiatrické pacientky, která se pokusila zachytit své noční můry.
Usoudil, že na rozhodnutí se musí prospat.
Tu noc se mu zdálo o jablkách padajících přímo k patě stromu.

Fascinovaně se probírali hromadou šatstva.
„Konečně budeme mít pořádné kostýmy,“ radoval se tragéd. „Hrát Krále Leara v plášti po tvojí babičce mě už vážně nebavilo!“
„Hele, je tu kostým i pro královnu, to se bude principálce líbit,“ podrbal se principál na rameni.
Tragéd se navlékl do kostýmu a vykračoval si maringotkou jako páv, bezděčně se škrábaje. „Sprovoď sem pány z Francie a Burgunu, Glostře!“ zarecitoval první větu.
„Chlapi nešťastný,“ vletěla do maringotky principálka. „Kde jste to vzali?“
„Od žida, rozprodává jakési dědictví. Ale lacině!“
„To po starým Bláhovi, kterýmu blechy skákaly z baráku i komínem? To se vám opravdu povedlo!“

"Whatever, hlavně mě vytáhni z týhle zatracený díry," zaskuhrala nachcípaná Zlatovláska. (Kromě toho, že Jiřík dostal infarkt a utekl.)
"To už jsme dostali zaplaceno za ten patent na létající kolo?" podivil se Jarka. Mirek smutně kývl. (Kromě toho, že zbytek roku neměli co dělat.)
"Tak nám zabili Jerryho, paní Millerová," povzdechla si Tomova majitelka. Tom seděl na plotě, koukal do země a bylo mu nějak divně. (Kromě toho, že ho měl rád.)
A nakonec Legolas dostřelil šíp s prstenem do Orodruiny a všichni žili šťastně až do smrti.
(Kromě toho, že autoři těchto příběhů měli díkybohu větší fantazii, než já.)

Zbývá jenom poslední pohyb. Posadit se na trůn.
Bylo to tak snadné!
Po Helen pokukoval už dávno. Hezká holka. Její bratr vyrůstal s Normanem! Tomu říkám partie, skoro jako se přiženit do královské rodiny...
To, že Norman měl u ní úspěch ho nepřekvapilo. Byl to král a ona nebyla blbá.
Nebo spíš byla, protože už najednou nebyli spolu a jí rostlo břicho.
Určitě by přivítala oporu.
Svatba byla brzo. A Brian se stal otcem královského levobočka.
Legálního následníka brzy zabijou. Jako zabili jeho tátu.
Z královské krve zůstane už jen ta holka. Jeho dcera.
Budu král!
Malcolm se rozpřáhl...
Nebude.

Přitisknu tě ke zdi. Jsi horký a roztřesený.
Chvilku si s tebou pohrávám, než přejdu k věci.
Vrazím ti do ruky tu tvojí počmáranou učebnici, kvůli které to všechno začalo.
"Tady to je. Teď zaplať, jak jsme se dohodli."
Ochotně klesneš na kolena a začneš mi rozepínat poklopec.
"Ty jsi levná kořist," uchechtnu se ještě a pak toho už moc nenamluvím. Konečně tě můžu pořádně ponížit a hodlám si to užít.
O pár týdnů později si nejsem tak jistý, kdo je čí kořist.
Protože jsi nevypadal poníženě. Protože sis to taky užíval.
Protože tě mám od té doby plnou hlavu.

V kavárně tou dobou bylo ticho. Soudce Sternbach a hraběnka Karóly seděli u okna u partie šachu.
„Dnes jste jiný.“ Tah pěšcem. „Mám důvod se domnívat, že se něco změnilo?“
„Dal jsem na vaši radu.“ Pohyb jezdcem.
„Skutečně?“ zvedla své pronikavé modré oči. Tah věží. „Ta půvabná slečna, se kterou jsem vás zahlédla v opeře?“
Přikývl. Tah pěšcem. „Vy máte oči všude.“
„Budu to brát jako kompliment.“ Vítězoslavný pohled na šachovnici. Tah dámou. „To byla snadná výhra. Dnes hrajete jako ponocný.“
Zatvářil se omluvně a upil kávy.
„A ten mladý pán vás vyzvedne zde nebo se setkáte až v kanceláři?“

Dnešní den jsem se rozhodl označit slovem důležitý. Po vzbuzení Jonáše jsem mu slavnostně položil ruku na rameno a vážným hlasem prohlásil: "Dnes půjdeme ulovit něco k jídlu."
Úplně jsem viděl, jak se chlapci v očích rozzářily hvězdičky. Aby taky ne. Cesta v Saladinu byla sice pro devítileté dítě bezpečná, ale neuvěřitelným způsobem nudná.
Kolem poledne se tedy Saladin zastavil před velkým německým nápisem Lidl. Sice jsem tomuhle velmi levnému řetězci moc nevěřil, ale na druhou stranu, sklad by mohl být docela chladný a snad v něm nějaké konzervy a voda ještě po více než roce a čtvrt zůstaly čerstvé.

"Stando, jdeš!" Cože? Usnul jsem...jo, jasně. Jmenuju se Stanislav Levák a jsem ve startovní zóně TAGEu neboli Testovací Arény pro Genetické Experimenty. Příští minuty rozhodnou o tom, jestli půjdu do sériové výroby. Profesor Šetřil na mě mává a ukazuje, jak mi drží palce. Vybíhám. Mám na to, stačí doběhnout k vlaječce a Test je za mnou. Slyším skandování "Slevák, do toho!" Koutkem oka vidím za rohem začátek nápisu "Levn..." Ztrácím kontrolu, srdce mám až v krku a nohy mě samy nesou do uličky. Aaaaaargh! Dostali mě. Ze dna jámy typu B (jako blbec!) zírám na zbytek nápisu "Levná kořist".