DMD č. 22. pro 22. 4. 2016. Téma: Sedm kulí

8:30
Matikář diktuje žákům slovní úlohu: "V autobuse sedí 12 osob. 11 cestujících a jeden řidič. Co měl řidič ten den ráno k snídani?"
9:21
"Proč brečíš, když tě medicinbal trefil do obličeje?! Okamžitě přestaň krvácet!"
11:15
"Ty nevíš, kdy se Napoleon naučil chodit sám na nočník?!"
12:33
"Co znamená slovo..."
"Nepřeložíš jednu větu?!"
14:16
"-Ale, já jsem tu nebyla."
"Děláš, jakoby ses s polytetrafluorethylenem nikdy nesetkala!"
15:18
"Ty si nepamatuješ, kolik chromozomů má kapr?!"
16:10
"Na," pošeptá sousedce a půjčí jí pero.
"Vy dvě, okamžitě od sebe! A žákovské mi dejte na stůl! Už vás vedle sebe nechci vidět."

Kouzelníkovi se klepaly ruce.
Nic nepochopila! Prý vypadni! Ale on jí ukáže! Bude litovat, že ta slova vůbec vyřkla! Horečně prohrabával šuplíky.
Tady! Starý revolver, v kůži, vonící olejem.
A náboje, cvičné červené, jeden ostrý. Ukáže jí jich sedm, že se do válce vejde jen šest, Stella stejně neví. Ten ostrý pak schová. A bude ruská ruleta!
Ještě bude prosit, aby se nestřílel!
Se Stellou ale jeho divadélko vůbec nehnulo.
Při nabíjení popletl náboje a použil i ten ostrý.
Zjistil to při zatočení bubínkem a leknutím zakopl o vlastní nohu.
Vyšla rána.
Prostřelila divě drdol.
Až pak se Stella vyděsila.

Sybrent z toho měla vycouvat, jenom své druhy uviděla. Měla vycouvat první kosmickou.
Protože nový tým po ní vystartoval a chtělo to velké řvaní o úředním pověření, aby ji pustili. Odnesla to jenom roztrženou uniformou.
Pak na ni všech šest nevěřícně nebo rozpačitě čučelo a ten hezký se jí dokonce omluvil s tím, že to vzali za sakra špatný konec.
Neměli ji prý za nimi posílat do země nikoho, kde jsou ženy všech.
Ale ostřelovač se hodil, proto brali i ostřelovačku.
Sybrent pokaždé dbala na to, aby jí zbylo sedm nábojů.
Ten sedmý pro případ, že jí ze všeho hrábne.

Mimas a Gwen se krčili za polorozbořenou zídkou. Okolo nich létaly kulky a šípy. Banditi a s nimi spolčení domorodci ječeli jak zjednaní. Obránci a s nimi spolčení domorodci mlčeli a opětovali palbu. Velitel s dlouhou puškou místní provenience zacházel, jako kdyby se s ní narodil. Armor v pohodě absorboval těch sedm výstřelů, které schytal, když při přesunu kryl Gwen. Ovšem to neznamenalo, že se bude zbytečně vystavovat nepřátelským střelám.
Gwen zrovna nabíjela revolver, když jeden nepřátelský šíp proletěl skrz chatrnou zídku.
"Sakra!" zaklel Mimas a skácel se, střelu v rameni.
"Kryjte nás!" zaječela Gwen, podepřela Mimase a začali ustupovat.

Malý chlapec nedočkavě poskakoval po nádvoří. Ráno bylo jako malované, téměř bezvětří, obloha vymetená.
"Otče, otče!" rozeběhl se chlapec k vysokému muži, který právě scházel z pavlače, "včera jsi slíbil! Je počasí?"
Muž se zadíval na oblohu a kývl.
"Je, synku. Půjdeme."
Za stájemi stál primitivní terč.
"Tak synku, jak jsem tě to učil? Koudel, kulka, upěchovat. Nasypat prach, nastavit ocílku, tak. A teď, miř dobře."
První kule neškodně přeletěla terč. Druhá škrtla. Třetí letěla moc nízko. Čtvrtá, pátá a šestá zasáhly okraje. Sedmá přímo střed.
Joachim Stein zapřel těšínku o rameno a než vystřelil, krátce se pomodlil. Za otce.

Domácí přišla a tvářila se tajuplně.
„Koukejte, co mám!“
Rozbalila balíček a vysypala přehršel barevných kuliček.
„Devět kulí jako v Sarajevu!"
„Těch bylo sedm,“ podotknul domácí. „Tady jich je jen šest,“ dodal.
Nám ale bylo jedno, kolik jich je. Byly totiž s šantou! A to je kočičí hit, šanta jede, kdo má šantu, ten je pán!
Okamžitě jsme se na ten poklad vrhli. Já ukořistil dvě. Modrý, šantový a ještě cinkací! Boží! Jsou tak voňavý! Nikomu je nedám!
Jen nevím, proč se mi Rozára pošklebuje, ať si je lepší hlídám. Aby mi prý zůstaly aspoň tyhle…
No rozumí tomu někdo?