DMD č. 22. pro 22. 4. 2016. Téma: Sedm kulí

První výstřel neslyšela.
Proměna zaplavila její tělo bolestnou agonii.
Druhý výstřel zanikl v burácení větru.
Mohutná křídla ji zvedla ze země.
Třetí výstřel byl slabou ozvěnou.
Věděla, že dochází čas.
Čtvrtý výstřel přinutil srdce na chvilku zastavit.
Strach ji zaplavil jako vlna, která hrozila jí utopit.
Pátý výstřel zazněl hlasitěji, silněji.
V myšlenkách měla jen jediné "ať jsou v pořádku".
Šestý výstřel zazněl, když překonala koruny stromů.
Úleva zahnala strach, našla je.
Sedmý výstřel zasáhl srdce jejího bratra.
Vztek zatemnil mysl, řev se rozlehl mýtinou.
Sedm kulí ho zasáhlo do hrudi.
Za to ona Lovce pošle do sedmi branám pekelných.

Sedm je smrtelných hříchů a sedm je kulí ve tvém zásobníku.
Jedna a jedna jsou dva, sedm a sedm je sedm dvojic.
Sedm je dní v týdnu a sedm je barev duhy.
Pásky přes oči jsou duhové a krev je vždy červená.
Sedm je hříšných lidí a sedm je dní odplaty.
Den stačí na to se opít, vzpamatovat a zkontrolovat zásobník,
zlomky vteřin stačí na to stisknout spoušť a zabít.
Kulí ubývá.
S nimi škrtáš hříchy i barvy, to s nimi mizí lidi i pásky.
A pak se to zlomí.
Jedna kule zbývá, sedmý den je dnem odpočinku a odpuštění.

Remus dost litoval, že je kuličky naučil. Po počátečním pohrdání („Ony se kutálí po zemi?!“) se do nich zažrali.
James nedokázal snést prohru.
Sirius soustavně podváděl, a to i po té, co mu zabavili hůlku.
Peter byl přirozený talent a měl z toho víc problémů než užitku.
Všichni čtyři se neustále hádali o skleněnky.
Těsně po Tom dni (den, kdy mu řekli, že vědí) následoval úplněk a pak ráno. Neměl sílu na nic. Věděl, že usne v okamžiku, kdy zavře oči.
Jenomže najednou něco ucítil v dlani a bylo to všech sedm skleněnek, které mu do ní opatrně vtiskl Sirius.

Měl poměrně tuhý kořínek.
První dostal na své druhé misi. Lehké škrábnutí na boku, rychle se zahojilo. Zůstala krásná jizva, kterou se mezi ostatními nováčky rád chlubil.
Druhá ho zasáhla při ústupu do stehna. Přátelé pomohli, odnesli jej.
Třetí šla do ramene. Ošklivá rána, zanítila se. O ruku málem přišel.
Čtvrtou se nikdy nepodařilo vytáhnout. Rád si s tím kusem olova povídal.
Pátá ho málem stála život. Kdyby okamžitě netransplantovali játra vojáka ze stejné divize, byla by to jeho poslední.
Šestá uklidňovala před bouří. Ztratil tři prsty, v jeho profesi nic zvláštního.
Když dostal sedmou do srdce, usmíval se.
"Vyhrálas."

Když Kilgravea zabije, Jessica zůstane strnule stát.
Zrak jí padne na balíček ležící vedle těla. Zvedne ho. I ve tmě přístavu rozezná sedm kulových karet. Ke každé z nich je připevněna jedna fotografie.
Jako ve snu Jessica vidí celý Kilgravův život.
Od malého chlapce zrazeného vlastními rodiči až po mnohonásobného vraha. A pak…
Jessica zadrží dech. Poslední fotka zobrazuje ji a Kilgravea. Jessica hledí před sebe, rty stisknuté. Ale Kilgrave… Kilgrave se na ni dívá a usmívá se, jako kdyby nikdy v životě neviděl nic krásnějšího.
Jessica strčí karty do kapsy a znovu pohlédne na mrtvolu muže, který ji miloval.

Čeledín Jakub od Bejvalů jest nemluva a lidé proto soudí, že to nemá v hlavě v pořádku. My hoši ovšem víme, že to jenom předstírá, aby mu všichni dali svátek. A když má volno, moříme ho, aby nám postavil draka.
Když jsme ho mořili naposledy, hrál zrovna u Friedmannů karty, pročež nás odbyl, že nemá kdy.
A pan Friedmann pravil: „Nějak vám ten list dneska nejde.“
„No bať,“ přikývl Jakub. Potom přebil jeho kulovou sedmu trumfovým esem. „Inu…“ pokrčil s úsměvem rameny.
Pročež jsme zajásali, jelikož bylo jasné, že v dobrém rozmaru nám postaví takového draka, že Habrováci puknou závistí.
***

V posledním lusku bylo sedm hrášků. Uzdravená holčička je zasadila do květináčků a potom se dívala, jak klíčí.
První pak přesadila ke kostelu, aby rostl, jako předtím rostla její naděje.
Druhý dala kupci, který tehdy mamince spoustu věcí podstrčil zdarma, na přilepšenou.
Třetí sousedce, co ji hlídávala, když musela maminka pracovat.
Čtvrtý byl pro Kristýnku, se kterou si už zase mohla hrát.
Pátý postavila vedle slepého žebráka, aby měly komu znít jeho písničky, až všichni lidé večer odejdou domů.
Šestý zasadila u vchodu do domu, pro své vlastní návraty.
A sedmý si nechala jako příslib příštích úrod a splněných přání.

M'puti si vyčerpane sadol na spadnutú palmu.
Ako to šaman, mocný B'tipna, vravel?
"Prines koľko mám prstov dokonalých tvarov z ostrova."
Šamanovi chýbali najmenšie prsty a jeden najväčší. Dokiaľ nenájde posledný tvar, nemôže sa ukázať pred tvárou kmeňa.
Prezeral si, čo mal: kokosový orech, jedovatú bobuľu, kvapku vody v liste, korytnačie vajce, guľu zo zeme a biely kvet. Na ten musel dávať pozor, nech mu ho duchovia nerozfúknu.
Možno že by duchom mohol niečo obetovať, premýšľal a pozeral na svoje prsty.
Malý tvorček, ten čo čistil celý svet, sa prechádzal pred jeho nohami. Váľal si svoju guľôčku. M'puti nadšene vykríkol.

„Stále ještě jsem tady otec já!“ sípavě vykřikl Boran.
Tamir vzal otcovo pojízdné křesílko a otočil ho směrem do kouta.
Pent a Richie pokračují ve rvačce. Mastar je překročí. Leští si dýku umaštěným rukávem.
Kdo by chodil na dřevo, když je tady dřevěné obložení.
Chlapci si rozdělali oheň.
Nejstarší syn vystřelí do stropu, aby si získal pozornost: „Teď není čas si rozdělovat kořist. Od východu se k soutěsce blíží další výprava.“
Náhle se otočí pojízdné křesílko. Stařík s planoucíma očima odhodlaně zamíří zbraní. „Postřílím vás tady všechny do jednoho, holoto!“
Zeff si otce ledabyle změří: „To těžko. Nemáš sedm kulí.“

Major Laňka se neklidně převaloval. Zůstal v Policejním muzeu přes noc, protože hlídače rozbolely zuby. Randál z nuselské strany mu pil krev. Když vystříleli ohňostroj, zase petardy a dělbuchy! Měl pocit, že karlovský chrám se otřásá v základech. Oblékl si kalhoty, odemkl a vyběhl zuřivě ven.
Patriotická hovada!! Dobytek ze Čtyřky!
Obešel tmavý kostel, něco mu neurčitě vadilo, ale nepřišel na to, co to je.
Ještě dlouho nemohl vzteky usnout.
Ráno ho vzbudila rozrušená kostelnice. Táhla ho ven, jektavě ukazovala na dělové koule ve zdech chrámu, památku na pruské obléhání Prahy roku 1757.
Dnes jich tam bylo o sedm víc.