DMD č. 26. pro 26. 4. 2016. Téma: Velké srdce malý mozek

Byl král a ten měl velké srdce. To se říká, když je někdo velkorysý a šlechetný, ale to nebyl. Král byl celý velký, protože si rád dával servírovat tučné pokrmy, prorostlé vepřové, přehršle jelítek a jitrnic. Tož mu i srdce ztučnělo.
Také měl několik mozků. Závidět nemusíte, každý má! (kráva má zase čtyři žaludky, považte). Nejmenší mozek toho měl právě dost. Král zaléval svou krmi těžkými moky, a jak má chudák mozeček udržet rovnováhu či jasnou mysl? Varoval krále motolicí a ochablou řečí, jenže král s ním neměl slitování.
Poddaní krále milovali. Kéž by nám dlouhá léta vládnout ráčil, říkali.

„Minerva mě votravovala vod momentu, co začla dělat ředitelku. Prej ať si dodělám aspoň tři NKÚ. Tak sem do toho teda praštil. Koupil sem si novou hůlku a Kratiknot mě každej večír tejral s formulema. Celej rok! Já na to učení holt nemám hlavu. Zato bylinkářství s Nevillem mi docela šlo. A zvířata, vo těch už přeci sám něco vim.“
„Takže hotovo? Gratuluju!“
„Jo! Ale to eště není šecko! Komise byla tak zkoprnělá z mojí ee… publikační činnosti, šak si čet, jak sem vopravil Vobludný vobludárium, že mi z péče vo kouzelný tvory dali rovnou taky jednu malou chundelatou vovečku!“

Zapomínal. Pořád a na všechno. Na vlastní narozeniny, babiččin svátek, domácí úkoly, Trevora, zapomínal přísady do lektvarů, kouzelné formule i hesla do společenské místnosti. Občas zapomínal sám na sebe, to když se Malfoy zmínil o bláznech.
Pak ale přišly věci, na které zapomenout nešlo.
První vynikající z bylinkářství. Pocit, že konečně jednou něco umí, že někam zapadá, někam patří. Přátelé, první opravdoví. Pocit, že je v Bradavicích doma. Hodina BA, kdy poprvé odzbrojil Hermionu. Lenčin plachý úsměv, tolik podobný jeho vlastnímu. Falešný galeon v kapse.
Rodiče, kteří zapomněli navždycky.
Když se rozmáchl blyštivým stříbrným ostřím, měl je všechny v hlavě.

Uvíznul v ledové kře. Zoufale se snažil vyprostit, avšak marně. Nepomohla mu ani jeho majestátní velikost – 32 metrů délky, ani jeho váha - uctyhodných 200 tun. Jeho volání o pomoc se šířilo do vzdálenosti 850 kilometrů, ale nebylo mu nic platné. Nakonec uhynul. Jeho tělo vyplavilo moře blízko Newfoundlandu. Vědci ho začali zkoumat.
Srdce uhynulého plejtváka obrovského vážilo 180 kilogramů. K naložení potřebovali 3785 litrů formaldehydu.
Oproti tomu mozek tohoto zástupce největšího současně žijícího živočicha vážil 4,5 kg, což je 0,007 % celkové tělesné hmotnosti. Pro srovnání: lidský mozek má průměrnou hmotnost 1,5 kg a tvoří 2 až 2,5 % hmotnosti.

Anna vstává první, usíná druhá. Převléká se, zatímco zírám do zdi, předstíraje spánek.
Tolik ji chci.
Nejsme sezdaní. Je to hřích.
Usínáme odděleně.
Dnešek je jiný.
Když večer vytepávám očima omítku, přisedá.
Nejsme sezdaní...
Skloní se. Polibek voní medově, rozum ztrácí vládu.
Měl bych vědět, co dělat, jsem starší, ale Bože, pro mě to je taky poprvé...
Bojím se. Že ji zklamu. Že jí ublížím. Vzdychne. Ucuknu. "Nepřestávej," šeptá.
Toneme v okamžiku.
Usínáme společně.
Ráno procitám šťastný. Anna... vstala?
Sedí u okna. Přistupuji, hladím ji.
„Anuško... měli bychom se vzít...“
Netečný pohled.
„Na mé svatbě budou mí bratři.“
Ruku stahuji.

„Tos to musela podepsat zrovna teď, před státnicemi? Ty snad nemáš mozek v hlavě!“ rozčiloval se táta.
„Pořád bude nějaké před, tati.“
Raději zatajila, že i ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Užší partě, která trnem v oku. Protože se starala. Protože se srdcem.
Než si byrokratický aparát všimne a zakročí, odpromuje. Doufala. Vždyť už příští měsíc!
Netušila, že v tu samou chvíli datluje mjr. Duchač:
„Navrhuji provést následující profylaktická opatření:
- cestou děkanátu FF UK Praha zabránit jmenované ukončení studia diplomovou prací;
- odebrat jmenované účastnickou linku pražské telefonní sítě v místě bydliště.“
Akademik v čele její alma mater poslušně vyhověl.

Notář sledoval dvě ženy a tři muže, oděné ve smutku, jak vycházejí z jeho kanceláře.
"To je snad poprvé, pane doktore, co se příbuzní nepoštěkali, i když se zrovna nemilují. Hlavně švagrovi ležela vdova v žaludku. Aby ne, když byla za něj vdána týden."
"Nesuďme, abychom nebyli souzeni," zavrtěl hlavou notář.
"Ani závěť nikdo nenapadl," pokračovala sekretářka. "A přitom je ošidil o obrovskou nádhernou vilu v Harrachově. Kupci by jim ruce utrhali. Anebo by ji mohli pronajímat, ale né, budou se tam roztahovat mrzáci. Kolik do těch kriplů nacpal tisícovek, víte nejlíp sám. Takhle rozhazovat těžce vydělané peníze! Profesůrek pitomá!"

Měl takové zlobivé období.
„Ty seš fakt na hlavu, že si to necháš líbit!“
„Ono to kolouška přejde, holky, vždyť ho znám!“
Pak přišel její zlobivý čas.
„Myslíš si, že seš jako dobrej vůl? Ne, jenom vůl seš! Korunovanej!“
„Neblbněte, kluci, já jsem rád, že se chce ještě líbit! Jen ať se cítí co nejdýl krásná a žádoucí!“
Rádci se rozváděli, oni, po všech eskapádách a karambolech, stále spolu.
Nakonec už jenom spolu.
V jejich širokých srdcích vždy spousta místa, nemohla se cele zaplnit pouze tím druhým.
Jak se zmenšovali, stahovala se i srdíčka.
Místa ubylo.
Zbyli si pro sebe.

„Tady je bazén s vyhořenými palivovými kazetami.“
„Ty jo!“
„Takhle zblízka jsem to nikdy neviděl!“
„Hele, jak to hezky svítí!“
Začínající inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii fascinovaně zírají na barevné Čerenkovovo záření. Bazén je hluboký dvaadvacet metrů. Po obvodu spousta míst ke koukání.
Tamto pěkné je zatím neobsazené.
Inspektor vyrazí příslušným směrem.
Je to tady spletité.
Odbočka! Hurá! Správně!
Opře se o zábradlí a vykloní dopředu. Ukořistil moc hezký výhled.
„Nelezte na to zábradlí!“
Dzoink
Dzoink
Žbluňk
O rychlý šplh po žebříku, dozimetrii, dekontaminaci a převlečení do suchého později je docela vděčný za tu vodu.
I když krapet svítila.

"Jestli biskupovi z Bath a Wells do zítřka nezaplatím 1000 liber, udělá si z mé lebky kropenku a mé mužství přibije na vrata banky Černých mnichů svatého Heroda. Kde mám, u všech syfilitických jeptišek, sehnat 1000 babek?" zoufal si Černá Zmije.
"Co kdybyste mu místo těch peněz nabídl mě, pane?" navrhl Baldrick.
"Jaký to ušlechtilý akt sebeobětování, Baldricku!" zvolal obdivně Percy. "Máš srdce na pravém místě!"
"Zato mozek se přestěhoval a nenechal svou novou adresu," poznamenal Černá Zmije. "Kdybys měl větší cenu než vědro pomyjí, ty hnojem páchnoucí prostoduchý výplode londýnské stoky, už dávno bys tomu perverznímu vepři leštil palečnice."