Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Jeho srdce bylo obrovské.
Navrhl, že se obětuje on sám, namísto uvěznění skupiny horlivých mladíků.
Po tvářích mu tekly slzy, když klečel nad jejich mrtvými těly a nechápal, jak se to mohlo stát.
nechal laika pokřtít nemocné dítě, přestože byl v klatbě. Nad riziky nepřemýšlel.
Vždy kázal jakoukoliv pravdu, bez ohledu na to, komu se líbila. Nebál se silných myšlenek a neměl strach z církve.
Miloval. Jak Boha, tak svojí rodinu, každému dokázal poradit a pomoci.
Ale nejvíc miloval Štěpána. Jeho plaché oči, nadšení, se kterým vyprávěl o Viklefovi.
Teprve v Kostnici si uvědomil, jak moc mu láska zastínila rozum.
Nespokojeně sledoval, jak Boxer s předstíranou lehkostí nosí nové a nové kameny. Levé zadní kopyto mu nepřestávalo krvácet - jak by taky mohlo, když jej pořád takhle zatěžoval? - a na to přední zase viditelně kulhal. Kameny na jeho hřbetě se zdály pomalu větší, než byl on sám.
A přesto nepřestával.
Benjamin si povzdechl.
Přál si něco udělat. Klidně ho třeba praštit po hlavě, aby se konečně vzpamatoval. Aby si uvědomil, že nový mlýn není hodný toho, aby se on udřel k smrti.
Jak výstižné jeho myšlenky byly si uvědomil až když viděl odjíždějící káru s velkým nápisem "Koňský řezník a klihař".
Protože Boxer byl naprosto nejúžasnější, nejsmutnější charakter z celé knížky.
Neubránila jsem se drobným SPOILERŮM, ale ty zásadní jsem zabílila.
Bílý kocour podřimující na zápraží Abhorsenova domu se protáhl a rozmrzele lapal po rybkách, které tu a tam vyskakovaly z bystrého, mohutného proudu Ratterlinu. Nechytil ani jednu.
Když se vrátil, byl Kalliel už zase ve snách... Poslouchal tlumené ozvuky z rozkopané díry v růžové zahradě, kterou vyhloubil během doby, kdy byl Macek zavřený ve sklepě.
Do vůně růží se najednou jako šalebný tón zamíchal rozmarýn.
Už se mu zase zdálo o Ní. O paní v bílé říze, která tesklivě zpívala. Její hlas připomínal vzdálené volání hvězd deváté brány, volání Smrti.
"Zamilovaný pitomec! Kopal v zapovězené půdě a teď to má."
Astarael, řečený Tesklivý neboli Zapuditel, je poslední a nejmocnější z nekromantských/abhorsenských zvonců na ovládání mrtvých a zlovolných volnomagických výtvorů. Když se správně rozezní, uvrhne každého, kdo jej uslyší, daleko do Smrti. Každého včetně zvoníka.
Tento zvon je pojmenován podle /SPOILER/ pradávné stejnojmenné, mocné bytosti (jejíž atributy jsou rozmarýn, amarant a slzy), kterou není radno zaslechnout zpívat.../KONEC SPOILERU/
Abhorsen je opak nekromanta, čili mrtvé neburcuje, nýbrž ukládá. Oba ale používají tytéž nástroje. Oba dokážou vstupovat do Smrti, která má podle všeho devět bran. Kdo se dostane za poslední z nich, už se nedokáže žádným způsobem vrátit.
/SPOILER/ Kosti Kalliela, dle Mackových slov "krajně pochybného individua" a dvanáctého Abhorsena, byly nalezeny o mnoho let později v oné "díře"./KONEC SPOILERU/
Macek je /SPOILER/ Abhorseny spoutaná volnomagická /KONEC SPOILERU/ bytost, která má tendenci do všeho kafrat. :)
Ještě bych mohla osvětlit rozdíl mezi Výsadní a Volnou magií. Ta první je hodná magie a ta druhá zlá, ačkoli... ;)
---
Doufám, že se to dá uznat. Pokládám za prakticky ověřené, že zamilovaným roste srdce na úkor mozku. :))
"Co říkala?"
"Že jsem arogantní vůl."
"Hm... Má pravdu to děvče."
"Hej...!!!"
"Tak jak?"
"Byla překvapená, že jsem ve svém pidimozečku našel návod, jak vyčarovat tak hezkou kytku."
"Hezky! A půjde...?"
"Nepůjde. Vyhodila ji."
"Jak jsi dopadl?"
"Mluvili jsme! Ale pak přišel Snape a ona utekla."
"Proklels' ho?"
"Jistě."
"Tak co???"
"Říkala, že když mě viděla utěšovat ty druháky, pochopila, že mám srdce na pravém místě."
"Ty náš ctnostný rytíři! Půjdete na rande?"
"Půjdeme!"
"Tak co řekla?!"
"Ať si přežehlíš společenský hábit, abys nedělal jako svědek ostudu!"
"Nene!!!"
"Dobře, tohle neřekla. Ale řekla ano!!! Tichošlápku, půjdeš mi za svědka?"
"Ano!"
Ahoj Algernon
Je divný takle psát mrtví mišce ale já nemám nikoho jiního komu bich psal a ty si mrtvá a navíc miška takže nemáš adresu a proto jí nemusim psát takže proto pýšu tobje. Chtěl sem abiti daly ňáký kitky na hrop dali? Bilas dobrá miška víšto.
Sem teť v sanatoryju pro starí lidi. Jetu učitel co uš je chitrej jenom opčas. Řek sem mu žesem bil vjedec ale on mi vjeří jenom dyš zrovna není chitrej. Lituju ho protože jásem aspoň furt stejnej. Mám ho docela rát. Mislím, že sme přátelové.
Už nevim co psát tak ahojki
Charlie
Leguán modravý – kriticky ohrožený druh plaza, který se dožívá skoro sedmdesáti let a může být až jeden a půl metru dlouhý. Obývá pouze jeden z Kajmanských ostrovů. Ve volné přírodě jich v současnosti žije nanejvýš do desítky a pár dalších exemplářů žije porůznu v zoo. Dá se říci, že jejich vymření je neodvratné.
Praha – jediné místo v Evropě, kde je chován leguán modravý. Tedy byl, nyní zoufalý personál hledí do prázdného terária a vyhlašuje pátrání.
Death City – V utajeném sklepě se Doktor Stein pouští do práce. Skalpel se pustí do práce.
„Takže velké srdce. Další na řadě je prozkoumání mozku...“
Dnes takové rekapitulační, ještě méně akční a vlastně vysvětlovací. Dosud to totiž bylo asi celkem jasné. Ale nic není tak jednoduché ;).
Byla skutečnou dcerou své matky. Za dvacet let přečetla víc knih než leckteří lidé za celý život. Mluvila několika jazyky a hlásila se (zatím nenápadně) k ženskému hnutí. Nikdo by ji nepodezíral, že je hloupá.
Přesto se hloupě zamilovala. A přála si, aby byl šťastný, i kdyby to znamenalo, že zůstane sama.
Neodpovídala na jeho dopisy, rovnou je pálila.
Byl muž, nikdo by ho nepodezíral, že je hloupý.
Přesto se hloupě zamiloval. A přál si, aby on byl šťastný, i kdyby to znamenalo, že nezůstanou spolu. Sami.
Oba milovali téhož muže. On se mezi nimi rozhodovat nechtěl.
Wilhelme! Alexandře! Aneto!
„Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?“
„Jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem?“
„Kde najdete bezoár?“
Harry cítil, jak mu zahořely tváře, když si na to vzpomněl.
Díky pocitu křivdy a studu si tuhle první hodinu lektvarů dokázal kdykoli detailně vybavit.
Dnes už ale věděl, co se mu Snape snažil sdělit.
Na knihu viktoriánské květomluvy narazil krátce před svými zásnubami.
Asfodel: „Můj žal a lítost mne budou provázet až do smrti.“
Pelyněk: hořkost, výčitky
Oměj šalamounek (neboli mordovník): rytířství versus nedůvěřivost
Kdyby si v Chroptící chýši vzpomněl na bezoár, nemusel mu nosit na hrob asfodel.
Princ Joffrey vytasil svůj meč a zuřivě se vrhl na purpurový závěs.
„Někde to tady je.“ Zavrčel a odsekl další kousek těžkého sametu. Sandor Clegane obrátil oči v sloup.
„Ale já to najdu.“ Bublal Joffrey. „Na mě si nepřijdou.“
K obědu dostaly Lannisterovic děti po jednom koláči. Joff, jako vždycky, snědl nejen svůj, ale i ten Tommenův. Myrcella se ale rozhodla tomuto zvyku vzpříčit a plačícímu Tommenovi věnovala půlku svého.
Takovou vzpouru ale Joffrey nedovolí. Zjistí, kam koláč schovali.
Fascinován vynalézavostí svých sourozenců obrátil Tommenovu komnatu vzhůru nohama.
Jediné místo, kam se nepodíval by tác s koláčem na nočním stolku.
Benedikt zase jednou vzal Felixe na procházku. Ten z toho byl celý šťastný a nadšený, poskakoval, pobíhal sem tam a šťastně se na svého páníčka díval.
Tak šli parkem a psík skočil do kaluže, prošel snad všemi keři, hopsnul do stoky.
Pronásledoval holuby a vesele štěkal na ostatní. Když přišli domů, byli oba celí od bláta.
Benedikt nejdřív chtěl Felixovi vynadat, že je zmáčel a ušpinil, ale když se na něj pes zadíval a on uviděl ty tmavé upřímné roztomilé psí oči, musel mu to prominout. Felix měl prostě velké srdce byl a za to, že měl malý mozek nemohl.
Snad jsem psí nadšení popsala dostatečně, jsem totiž skrz na skrz kočičí člověk :D
