DMD č. 4. pro 4. 4. 2017. Téma: Makovice

„Prázdné makovice, samé prázdné makovice.“
Brk skřípe po pergamenu a červený inkoust stříká do všech stran.
„Dobře, v téhle to přece jen trochu chřestí.“
Severus usrkne jasmínový čaj ovoněný whisky, kterou mu Minerva dala k vánocům, a pokračuje v opravování esejů. Jejich hromádka se ztenčuje jen pomalu.
Další přeškrtne tak zuřivě, až rukou narazí do šálku a málem ho převrhne.
„Tahle je naprosto vysypaná. Ani zrníčko!“
Zničeně se opře v křesle, ze zásuvky vytáhne Minervin dárek a čaj okoření daleko vydatněji.
Do pracovny vcupitá Megan, v náruči otep zralých makovic. Jen to chrastí.
„Tatí, tatí, tyhle jsou ještě úplně plné!“

„Grangerová? Je ti něco?“
„Ne.“
„Nejsi nemocná?“
„Grrrr!“
„Tak co se stalo?“
„Nic.“
„Že vypadáš jako ďáblovo osidlo s bolením břicha.“
„Prostě jsem se dneska ráno nepohodla s Ronem, stačí?“
„Naprosto. Zrzavá weasleyovská makovice se dvěma mozkovými buňkami, přesypávajícími se z rohu do rohu, zase viditelně bodovala.“
Hermiona na Draca vrhla zuřivý pohled. Než ale stačila cokoli udělat, její za všech okolností precizně uvažující mysl zaječela: „Makovice žádné rohy nemá!“
„Tady aspoň vidíš, s jak nepovedeným kouzelnickým materiálem se celou dobu taháš,“ uchechtl se a instinktivně uhnul dřív, než po něm stačila hodit složkou povídek, líčících jejich něžně romantické milování.
***

Jak krásné to jsou prázdniny u Fanúška a Valči! Kam jen oko pohlédne, samé kopce a zelené stráně, po kterých jsou roztroušené malé malované chaloupky.
Mladá děvčica v žitkovském kroji sedí ve stráni, vyšívá a zpívá si táhlou písničku.
Gabra a Málinka si brzy našly kamarády. Běhají s nimi po kopcích a navštěvují malé chudé chaloupky bez komínů. Některé dcérky a ogaři se však straní. Jen hlavy klopí a před Gabrou a Málinkou se do chalupy schovávají. Jsou jakoby zpomalení a bledí.
Brzy děvčata poznají příčinu. Na malé děti zde nemají rodiče čas a tak je uspávají odvarem z makovic.

POMERANČI, celý záříš. Pouhým povrchem neustále prosvěcuješ své okolí. A když odhodíš slupku, tryská z tebe sladká šťáva. Nikdy nejsi hořký, i když tě všechno bolí. Tvé rány rodí naději.
TŘEŠNI, každoročně zdobíš stromy, zahrady, mísy a houpeš se na uších. Nesmí se na tebe pít, tedy žízním, protože se tě nemohu nabažit. Jsi vzácná a přece tak blízká a známá. Průvodce ptáků, dobrá, věrná společnice.
Klameš tělem, MAKOVICE, na pohled šedivá a holá, ale nejsi vůbec poslední mezi ostatními plody. Jsi společníkem do nepohody. Tvrdohlavá, neústupná, spolehlivá. Tak krásná, když se na chvíli zapomeneš a kýváš se ve větru.

Mám na půdě poklady.
Nejsou v žádné truhlici, ale zabírají celkem velkou hromadu krabic.
Korálky, stužky, drátky barevné i vázací, baňky a hvězdičky, vajíčka, motýlky...
Čeho se aranžérově duši žádá.
Samozřejmě nesmí chybět ani nic z říše rostlinné - slaměnky, statice, tobolky kosatců, šípky, obilí a makovičky...
Ty mám ze všech nejraději. Malé něžné hlavičky vlčích máků.
Když povyrostou na poli klásky, už je vyhlížím. Krásně červené sukénky v zeleném moři.
A já čekám, až sukýnky pomalu opadnou a hlavičky se zakulatí.
Pak procházím polem a sbírám ty malé panenky a nesu je domů, aby pak dělaly radost v mých výtvorech.

Pokud bychom měli být upřímní, potřebnost Calderova zaměstnání spočívala jednak v lidské neschopnosti vycházet spolu po dobrém a jednak v dračí potřebě vyvádět pitomosti, jakmile je člověk nechal jen chvilku bez dohledu. Magnificia, na které Calder sloužil před nechtěným povýšením, byla příkladem potvrzujícím pravidlo a ani Ascobolus se nesnažil plavat proti proudu.
"Co že to vyvedl?" zeptal se teď už bývalý ranhojič jednoho ze svých běžců. Přitom dloubl do spícího draka šídlem. Ne proto, že by musel - už to jednou zkoušel. Prostě se mu chtělo.
Ascobolus zachrápal a jinak se nenechal rušit.
"Přežral se nezralých makovic," znělo nepříliš překvapivé vysvětlení.

Jeho nový život byl výjimečný, každý den byl plný dalších objevů, nových lidí, zajímavých věcí. Nejprve se toho všeho nemohl nabažit, ale pak, po několika letech, pocítil nudu.
Jistě, pamatoval na svůj úkol a neochvějně se ho držel, ale i tak ho ten ubíjející pocit občas dostihl. Rozhodl se, že nejjednodušší bude nudu zaspat.
***
Na stole leželo několik kuliček velikosti hrachu. Měly zelenavě šedou barvu a ostře začpělou vůni. Recept na ně byl jednoduchý, stačilo vzít to nejcennější kantonské opium a k tomu přidat mezopotámský hašiš nejvyšší jakosti. Stačí jediná pilulka a všechna nuda světa zmizí v oblacích sladkého spánku.

„Co? Že nemáte? To nemyslíte vážně, že se letos neurodilo. Nějaká objednávka kolegy Snapea mne nezajímá. Jak je možné, že jste dodal úplně všechno jen jemu?! A hejno těch uštěbetaných opeřenců, kteří vám vyzobali zbytek, to je už naprosto neslýchané!!! Jak mám promerlina živého pracovat? Čím teď probudím své třetí oko?“ Sibylla Trelawneyová spustila nejdříve bojovně a přes rozhořčení dospěla až k zoufalství. „To vám z celého záhonu vážně nezbyla ani makovička?“
Hagrid ji konejšivě poplácal po rameni. „Ale dyť není tak zle, paní profesorko. Cmrndnete si do čaje místo makovýho vodvaru krapet sherry a budete zase věštit jedna radost.“

Hledám úkol třikrát běda, lámu se tím od oběda. Teď je skoro půlnoc, hledám o sto šest, jé – no to jsou přec dárky z vánoc, svírám svoji pěst. Kam jen mohl přijít - svině, kde jen může být! Hledám všude, vzpírám břímě, a mám chuť se bít! Co však zmůžu, to nejde přeci, stál mě až moc času, lítám tady jak lev v kleci, vzývám už jen spásu.
Modlení je na dvě věci, to chce chladnou hlavu, že mám prázdno v makovici, nemá žádnou váhu. Dávám tomu ještě chvíli, pak už bude veta, jak mě trefí, samou pílí, bude konec světa.

"Okamžitě všichni sem!" velí otec. Celá rodina se semkne kolem otevřené myčky.
"Nelze rovnat mističky do myčky takto," předvádí otec názorně.
"Dovoluji si nesouhlasit," namítá sestra, "záleží nejen na úhlu, ale i na umístění."
"Jenže nahoře musí být sklenice," hlásí hned bratr.
"Mám si snad dojít do sektretáře pro papír?" hartusí otec.
"Po posledním přeměření by byl papír na mé straně," hádá se sestra.
"Pokud je tu řeč o papírech, mám sice navrch, ale nemám pocit, že by to mělo vliv na umístění misek v myčce," uzavírám diskuzi.
A takový je život v rodině, kde jsou všichni "makovice" Mensou posvěcené.