DMD č. 6. pro 6. 4. 2017. Téma: Před tím a potom

Jsem lovec lidí, vzpomněl si Zed na slova přísahy, nikdy se nevzdám!
Napřáhl tesák.
Ušklíbl se.
Druhou rukou hodil nůž.
Strážný ustoupil.
Úšklebek na tváři.
Nůž zaražený do štítu.
Ria nedopadla lépe.
I její kosa sklouzla po štítu.
Druhý strážný ustoupil.
Po třetím Zed hodil láhev.
Zmáčeného muže zatlačil ke zdi.
Konečně měl volnou cestu.
Čtvrtý sekl do prázdného pláště.
Pak ho maska udeřila do žaludku.
Jako jediný skončil na zemi.
Jen zrádce se pořád usmíval.
Ignoroval napřažené zbraně.
Dokonce lišácky mrkl.
"Dáte si kachnu na víně?
Mám ji k smrti rád.
Oběma dávám výbornou."
Pak dorazil zbytek zkušební komise.

Čekávala na něj u temného okna. Mihotavé plamínky svíčky hladily její tělo. Stejně ho hladíval i on, když se k ní vracel. Neviděla ho přicházet. Plamínky se odrážely ve skle a bránily jí ve výhledu. Přesto vždycky poznala, že se blíží. Srdce se jí prudce rozbušilo. Na cestičce zakřupal sníh.
Byl zpět. Vracíval se pozdě. Hladový a promrzlý. Přesto jeho první kroky nemířily k rozehřátým kamnům ani k horké polévce na plotně.
K ní.
Vždycky jenom k ní.
Čekávala na něj u temného okna. Mihotavé plamínky svíčky hladily její tělo.
Čekávala.
I když už přes rok ležel v chladném hrobě.

Celej život jsem se těšil, až mi bude sedmnáct... Až budu smět používat hůlku, ke Třem košťatům chodit pít i ve dne a ne jenom v noci na tajno. Že mi McGonagallová nebude moct nic říct na naše vtipy, Filch bude jen skřípat zubama místo nadávek. Myslel jsem si, že mi všechny holky padnou k nohám...
S Jamesem jsme si často říkali, že i když budem dospělí, tak se nikdy nezařadíme mezi ty lidi v oblecích. Že nikdy nedospějeme...
Zkoušel jsem to, ale už to není ono.
Vím, že věk je jenom číslo, ale dřív... Dřív to bylo prostě lepší.

Před tím.
Pravidla jsou jasná. Nebude tu žádnej bordel! Žádný chlupy. Pes v obýváku - zapovězeno. Žebrání u stolu - zapovězeno dvakrát. Pes v posteli... Děláte si srandu? Po návratu zvenčí stopka před vchodem. Sednout. Umýt packy. Teprve PAK odepnout vodítko. Tak je hodný! Vidíte, jak krásně spolu můžeme vycházet?
Potom.
Zvoní budík. Čenich pod VAŠÍ dekou otráveně zafuní. Nikdo nechápe proč - on do práce nemusí. Vy ano. Je rozespalý a trochu smrdí - následek včerejší koupele v jezírku. Jo, chtěli jste ho vyšamponovat, ale utekl. Nejradši byste ho praštili, ale neuděláte to. Jak byste mohli? Ten tvor vás miluje.
Tak je hodný...

Dobrý den, milé pilné hospodyňky! Přinášíme Vám horkou novinku ze světa úklidu!
Trápí Vás nezničitelná špína? Částečky prachu se dostanou všude? Trpíte mdlou schopností vařit, takže na vašich talířích zůstává černá hmota, která jde dolů jen se silným ředidlem?
S tím už si nemusíte dělat starosti!
Temná strana vám přináší čistící prostředek, který vyřeší všechny Vaše trápení! Paprsek smrti ve spreji! Stačí jen trochu postříkat postižené místo a - špína je pryč!
K dostání ve všech Hvězdách smrti!
Varování: Pro děti do tří let a Jedie smrtelně nebezpečné!! Za nehody neručíme!
A nezapomeňte si koupit naší knihu: Darth Vader radí hospodyňkám!

Tonksová procházela vylidněnými uličkami. Na určeném místě jako obvykle zaklepala třikrát. Z ničeho se vynořilo oko. „Heslo?“ „Oliheň.“ Oko zmizelo a v holé zdi se objevila štěrbina.
„BRUMBÁL JE MRTVEJ, BEJBY, JE MRTVEJ!!!“ Zpěvák Sudiček se s mikrofonem proklatě nízko prakticky svíjel na podlaze. „NENÍ MRTVEJ, NENÍ MRTVEJ!!!“ Nad kapelou vlála ministerská standarta. Vzápětí ji kytarista strhl na zem a jediným plivnutím zapálil. Vzplála jedovatou zelenou. „Všichni to víte, co ste tady, že se Brumbál vrátí!“ Davy se zavlnily v souhlasu.
Když dovnitř vtrhli bystrozoři, našli jen ohořelou látku. „To je tento měsíc potřetí,“ zavrčel Yaxley. „V revíru máme škodnou.“

Probral se na nemocničním lůžku. Nic ho nebolelo, jen měl pocit zmrtvělého obličeje. Vedle lůžka stála zdravotní sestra a kolegyně. Ve výrazu sestřičky nerozeznával nic, ale oči kamarádky ho trochu děsily. Pokusil se na ni promluvit ale překvapivě to nešlo a sám se polekal toho zvuku, který vydal. Jakési přihlouplé zasténání to bylo.
"Nezkoušejte teď mluvit." ozvala se se sestřička. "Větev vás zasáhla přímo do úst." Ani ho nenapadne ji poslechnout. Tak dlouho hýbe ústy a jazykem až se mu podaří vyartikulovat prosbu o zrcátko. Kolegyně mu ho váhavě podala.
"Pšedtím sem mel tsiset jedna žubů!!!"
"Tak teď máš míň."

Před bitvou o Azoam to byl obyčejný křižník, jeden ze stovek Venatorů republikové sektorové flotily při Malastare. Jmenoval se Šerif, na palubě měl skoro pět set stíhaček, dva tucty kráčejících tanků a čtyřicet výsadkových člunů a s posádkou sedmi tisíc klonů a délkou přes kilometr patřil mezi zbraně hromadného ničení.
Po válce z něj byl Jolly Jedi a parkoval v neprozkoumané bažině někde na Rori. Těžký pancíř pomalu zarůstala divoká džungle, posádku měl tak akorát na rozsvícení pozičních světel a jeho majitel v tom obrovském hangáru pomalu ale jistě budoval největší mobilní zoologickou a botanickou zahradu v celé předaleké galaxii.

Bilbo Pytlík sedí v houpacím křesle, v ruce dýmku nacpanou pořádnou dávkou dýmkového koření. Konvice s vroucí vodou píská, je čas zalít čaj.
Roklince skýtají mnohá potěšení, poctivá koupel v horkém prameni, následovaná skokem do ledové řeky, patří mezi jedno z nejlepších.
Zášleh dračího plamene. Bitva pěti armád, zmar a bojové šílenství. Poslední slova přítele a velitele.
V posteli v Roklince se přikryjete pořádnou duchnou. Horké mléko s medem divokých včel, a pak snad člověk usne.
Dno pytle, Bilbo Pytlík sedí v houpacím křesle přikrytý plédem. Čajová konvice plná svařeného vína, ale pohled na plameny v krbu musí být zakrytý.

Rychlé črty uhlem na papíře. Zapadlé oči, křivý nos, hranatá brada. Stín ve tváři. Prázdné oči.
Další. Bílý čepec, sklopená víčka. Mozolnaté ruce položené na zástěře.
Strhané výrazy předčasně zestárlých lidí. Byl to život. Zachycoval ho na papír pořád dokola.
To bylo před tím. Studoval jejich tváře a těla, aby je co nejvěrněji zachytil.
Ne takové, jak doopravdy vypadali, ale takové, jací doopravdy byli. Tam uvnitř, vonící zeminou a severním větrem.
Po mnoha hodinách příprav se dal do práce.
Napnul plátno na rám a na paletu nanesl barvy. Do zemitých tónů záblesk světla.
To bylo potom.
Jeho úplně první obraz.