DMD č. 6. pro 6. 4. 2017. Téma: Před tím a potom

Harryho unášel dav až k profesorské tribuně, kde mu profesor Brumbál předal pohár vítězů. Zvedl ho nad hlavu a pak ho předal Woodovi, dojatému k slzám. A pak nastalo další hromadné objetí. Harry byl v té chvíli nejšťastnější osobou na světě.
_______
Chlad pronikal čím dál hlouběji a vzpomínka se pomalu vytrácela. Ne, nesmím přestat, pomyslel si Harry, zavřel oči a znovu se ocitl na tribuně se svým famfrpálovým týmem. Věděl, že buď teď, nebo už nikdy. Napřáhl hůlku, otevřel oči a tváří v tvář mozkomorovi zařval: „Expecto patronum!” Zvedl se nejprve bílý štít a pak z něj vyběhl zářivý dvanácterák.

Po osmačtyřicátém už nic nebylo jako dřív. Někteří souhlasili příliš. Jiní tiše nesouhlasili. Páter nesouhlasil nahlas.
Vyslanci nové moci klepávali na dveře fary.
„Pánaboha neztratím,“ říkal jim a zavíral dveře.
„Bude vás to draho stát,“ odpovídali mu.
Přišel dopis a pátera vystrašil. Nikomu jej neukázal.
Jednoho rána všichni ve vesnici zaspali. I kostel byl ještě zamčený. Páterovo zohavené tělo našli oběšené na okenní klice.
Selhání srdce, stálo na úmrtním listu.
Sebevražda, uzavřeli kriminalisté.
Po vesnici se ustrašeně mlčelo, že ho zabili tři kovaní straníci.
Prvního porazilo auto.
Druhého padající strom.
Třetí se utopil v řece.
Boží mlýny někdy melou rychle.

Pokoj byl zalitý světlem a voněl štěstím. Chloe se smála, až to zvonilo, a Colin hrál na piano, které míchalo koktejly podle melodií. Krásnější ženu si vzít nemohl. Šťastnější být nemohl. Pak trochu zakašlala.
Chloe ležela v posteli a pořád se usmívala. Pokoj byl menší a světla v něm ubylo. Colin kupoval spousty květin, ty jediné byly schopné zastrašit leknín, který jí rostl na plíci.
Chloe, tak křehká, pořád slábla. Colin už nehrál. Jen se snažil zoufale naplnit pokoj květinami, ale peníze docházely. A byt se mu neodvděčoval. Byl pořád menší a menší, na rozdíl od jeho strachu. Ach, Chloe…

Sotva autor udělá poslední tečku za svým dílem, jeho hrdinové se odeberou do literárního nebe, kde si v klidu užívají důchodu. Jenže mnozí z nich se časem začnou nudit. Jen si to představte: jeden den bojujete s nepřítelem, druhý den je vaší největší starostí, co si dát k obědu.
„Ještěže autoři fanfiction nezklamou,“ pomyslel si Arthur Weasley nad třetím šálkem čaje. „jen kdyby neměli své oblíbence. Takový Harry nebo Severus se tu ani neohřejí,“ posteskl si.
Proto se zaradoval, když ho vyhledala múza Kalliopé. Nadšení ho však brzy přešlo. Místo statečného ochránce vdov a sirotků, bude ´chodící zrzavá pohroma´. NIKDY.

Dcera nevýznamného obchodníka s obuví se stala výrazným mezníkem v jeho životě.
Měla takovou špičatou bradu a drobný nosík. Krátké, špínou a krví slepené vlasy jí trčely kolem uší. Unavené vodnaté oči a vyzáblá lýtka ho dráždily, neboť roztrhané kalhoty jí sahaly jen ke kolenům.
Pozoroval ji, když chodila prát prádlo ke špinavé olejnaté řece, voda jí máčela šedavou halenu a ona se skláněla k hladině. Strávil tak celé hodiny, schovaný v nepohodlném trnitém křoví, jež mu rozdíralo kůži.
Jenže byla válka. Doby před tím si pamatoval jen matně a žádné potom neexistovalo.
První člověk, kterého zabil, byl její otec.

Bídák stál před Šárem. Po boku měl toho idiota, kvůli kterému tu museli být.
"Jak ses odvážil koupit mé poštovní holuby na pečínku?!" ječel Šár jako smyslů zbavený.
"Jak mám sakra vědět, čí je kterej pták? Já jsem kupoval zboží. Jestli se má na někoho řvát, tak na tohohle debila," odsekl Bídák. Jejich nepsaná dohoda vzala za své, ale on se odmítal před kýmkoliv plazit.
Šár se před vynesením rozsudku se pousmál.
"Připravte šibenici!" vykřikl. Vojáci odběhli splnit rozkaz.
Bídák se nehnul.
Mladík omdlel.
"Dávej si příště pozor, čí majetek kupuješ," dodal Šár klidným hlasem jako by se nic nestalo.

Už léta nezažila něco takového. Prostý dotyk, tak jemný a něžný. Ani už si nepamatovala, kdy to bylo naposledy. Příliš dlouho totiž zůstávala nepovšimnuta, přehlížená okolním světem, v závoji stínů. Co však zmohla? I když navenek vzkvétala, uvnitř churavěla, protože chyběla jiskra, která by rozdmýchala její seschlé a uvadlé nitro. Toužila po souznění, po spojení, po něčem živelnějším, než bylo šimrání větru.
Ale pak přišel on, zlákaný její krásou, natáhl ruku a nerozvážně se daní zabořil do závoje hebkých okvětních lístků. Jak byla šťastná, že Havit nedbal varování přírody a přes rozkoš květů neviděl ostré trny schované v temném listí.

Teprve poté, co se všichni uvítali a nejdůležitější záležitosti byly vyřešeny, mohl král odejít odpočívat do svých soukromých komnat. Královna Arwen ho doprovázela.
"Jsem ráda, že vás už mám oba doma," řekla. "Popravdě, předtím jsem si myslela, že Eldarion má chození v krvi, že potřebuje vidět divočinu dříve, než se usadí. Ale potom, co jsem si přečetla tvůj dopis..."
"Bojím se, že jsme našeho syna zklamali. Opravdu si myslel, že bychom mu to zazlívali? Po tom, co jsme si sami zažili se zakázanou láskou?"
"Taky ses bál, co ti můj otec řekne."
"Stává se ze mě na stará kolena Elrond?"

Před tím, než na palubu Nameless vtrhla Tess, byť jen na krátko a vlastně nechtěně, měla Gwen dokonalý přehled o všech malých skrýších, do kterých kluci schovávávali cukroví a kredity.
Půl hodiny po vstupu na loď ho měla Tess taky a skrýše zely prázdnotou. Nejedlé poklady ležely na stole v jídelně, jedlé zmizely neznámo kam.
Tohle se ovšem kluci dozvěděli, až když El-Hréran zmizel v hyperprostoru.
Zvěstoval to Mossi, který si šel pro čokoládu.
Gwen byla nucena sáhnout do krizových zásob, protože kluci si vloupání do jejich soukromí málem odstonali.
A musela slíbit, že Tess už nikdy na Nameless nevkročí.

Původně (což byl jejich vzdálený bratranec) se Předtím a Potom nesetkávali. Předtím žil v melancholické sépiově zbarvené krajině vzpomínek. Potom obýval fantastický svět snů a nadějí, kde všechno mělo jasné barvy a mlhavé obrysy. Tedy… většinou (sestřenice z druhého kolena, ale znali ji oba). Sem tam klopýtli a propadli se do krajin bolesti, strachu a zoufalství. To měli společné. Temnotu číhající za rohem.
Prvně se zahlédli, když H. G. Wells napsal stroj času. Pousmáli se.
Pak přišel marketing a obrázky zázračně hubnoucích a čerstvě nakadeřených. Náhle co chvíli stáli bok po boku.
Zamilovali se.
A díky tomu se zhroutil časoprostor.