DMD č. 28. pro 28. 4. 2017. Téma: Emoční kolika

"Jak je?" zeptal se Hawkeye mladičké sotva dvacetileté Korejky, kterou před pár hodinami operoval.
Mladičká dívka mu Korejsky odpověděla: "Co dítě?"
Hawkeye pochopil. Sklopil zrak. Zamyslel se. Trvalo to však jen chviličku, ale přitom to byla věčnost.
Podíval se Korejce do očí.
Každá myšlenka ho bolela.
Nahlas však řekl jen: "Bohužel."
Osmnáctileté Ču-e se zalily oči slzami. Za měsíc měla být matkou, teď...
"Někdy se nestane to, co bychom si přáli. Některé věci jsou odsouzeny, aby se nikdy nestaly. Někdy, to nejde. Někdy nemáme osud ve svých rukou. Někdy musíme být silní." řekl Hawkeye a zadíval se na přicházející Margaret.

„Kdo ví, co je kolika?“ ptala se biologářka žáků.
„Myslíte koalici? Tu blbost ve vládě?“ hádal David.
„Jsme na biologii.“
Pak se přihlásila Zuzka: „Tak to musíte myslet koalu, ne?“
„Co ty, Kláro?“ zkoušela učitelka dál.
„Ehm, to je zkrácený název pro poruchu. Jak se to jmenuje? Jo, kompulzivní. Obsedantně kompulzivní porucha. Taková emoční porucha, víte? Brali jsme to na občance.“
„Nějaký jiný tip?“
Do ticha se ozval Petr: „Paní učitelko, mě nějak bolí břicho.“
„Vidíte, Petr má možná koliku!“
„No a není náhodou Petr koala s emoční poruchou a bolavým břichem, která zasedá ve vládě?“
...
„Radši budeme probírat přesličky.“

V osudný okamžik většina obyvatel městečka tvrdě spala.
Když požár zachvátil jejich příbytky, neměli nejmenší šanci na únik.
5. listopadu 1945 vteřinu po půlnoci vyšlehly po celé obci stovky mohutných ohňů.
Plameny vysoké desítky stop plály do hvězdnaté noci, mlsně olizovaly ohrady s dobytkem i sýpky, pohlcovaly měšťanské domy i nuzné chalupy, nenasytně stravovaly všechno bez rozdílu, až nakonec nezbylo nic.
Za chladného šedavého rozbřesku stáli uprostřed náměstí plného popela šerifova Betty s manželem a syny, hospodský Tom se ženou a kovář Rudy.
Dívali se na tu spoušť a nechápali, jak je možné, že právě jich se oheň ani nedotkl.

Extraction team finally arrived.
Risa felt strangely numb. Shouldn’t she be glad?
They will save everything.
Shouldn’t she feel hope?
Emptiness.
A need to be useful, to fill the emptiness.
„I found a portal leading to Raven’s location,“ she said. „I can open it...“
„But is it safe? Did you check?“
She is supposed to check? How? Confusion.
„Um...“
Signal sounded.
„Tiger, that’s the emergency beacon! Get ready to go!“
A whirl of motion. Orders. She was not to stand in a way, better go to the heli.
„We will save him.“
She was useless. And safe.
Thorne wasn‘t.
Guilt.

„Siriusi, to nejde. Je to můj otec, mám ho ráda.“ Zněla přesvědčivě. Jako jiné dcery těžce rozvedených rodičů, které si nemohou vybrat jen jednu stranu.
Léta si myslela, že je vetřelcem ve vlastní koleji, protože si jen usilovně přála, aby ji klobouk neposlal do Zmijozelu nebo Nebelvíru.
Nikdy otci neřekla, že si čas od času výborně popovídá s hady.
Do famfrpálového týmu se přihlásila až v pátém ročníku, ačkoli létání milovala a byla sakra dobrá.
Když se po čtyřech letech od Siriusova prvního dotazu postavila proti svému otci, nešlo o volbu strany, ale o vystoupení z pout vleklé emoční koliky.

"Ctihodnosti, to již přesahuje všechno!" Státní zástupce Hamilton Burger křičel, až mu od pusy létaly sliny. "Na tomto případu jsme pracovali několik týdnů a vyšetřování nebylo lehké. A já nedovolím, aby zde pan obhájce ohrozil naše úsilí. Jeho klientka je vinna a obhajoba založena na emoční kolice je prostě nesmysl!" Proud výkřiků přerušilo soudcovské kladívko. "Pane státní zástupce, nepřerušujte křížový výslech protistrany." Burgerovy tváře ještě více zrudly, na čele mu vyskočila obrovská pulzující žíla, poulil oči a skřípěl zuby. Perry Mason se nonšalantně otočil k porotě. "Zde vidite ukázkový případ oné neexistující emoční koliky. Nemám dalších otázek.", a posadil se.

Stáli na hranici lesa. Nebe bylo světlé, pokroucené větve stromů se proti němu rýsovaly jako ohořelé paže vzpínající se v zoufalé prosbě o milost. Bylo ticho; teď už ano. Eärendil vyplouval, jasný silmaril se vyhoupl nad obzor.
„Kdy jsi naposled plakal?“ prolomil mlčení Maedhros.
Maglor se na něj nepodíval. Řekl jen: „Už si nevzpomínám.“
„Bojím se, že už to nedokážu, bratře.“
Maglor se zhluboka nadechl. V chřípí stále cítil pach krve. Plášť se zdál těžší a těžší.
„Mám pocit, jako by ve mně rostla prázdnota, uzlovala mi střeva a požírala mě zevnitř…“ pokračoval Maedhros.
Maglor přikývl: „Já zvracím každé ráno.“

Zase je to tu. A každý rok je to stejné. Minerva si otřela vlhké oči kapesníkem. Vždycky, když studenti sedmého ročníku opouštěli bezpečí Bradavic, cítila jizvu na srdci. Obzvlášť ty lvíčata považovala téměř za své děti. A ještě aby ne, vždyť právě ona četla jejich jména, když se rozhodovalo o koleji. To ona jim strhávala body za různé lumpárny. Ředitelka lví koleje, statečných srdcí. Byla s nimi v dobrém i ve zlém. není tedy divu, že se jí oči zaleskly. Albus často říkal, "vždyť je nevidíte naposledy".
Ale že tato bolest bude největší, když uvidí odcházet Poberty, to skutečně nečekala.

Tma a chlad. Chlad a ticho. Ticho a tma.
Tma a prázdno. Prázdno a ticho. Ticho a tma.
Tma a... nic.
Nic? Tak to sotva! Něco být musí! Něco uvnitř. Cokoli!
Tma.
Tma a... vztek. Vztek a řev. Řev a tma.
Tma a... hořkost. Hořkost a řev. Řev a tma.
Tma a... smutek. Smutek a řev. Řev a tma.
To už je lepší. Pokračuj. Nepřestávej cítit. Cokoli...
Tma a vina a na rukách krev.
Tma a lítost a na tvářích slzy.
Tma a bolest a na spáncích pot.
Světlo!
Světlo a bolest.
Světlo a nesnesitelná bolest!
Výborně. Vítej zpátky, Henry.

Nejdřív mu nebylo úplně dobře. Slunce bylo moc ostré, stíny moc temné. Vzduch bolel. Motala se mu hlava.
Zalezl do postele, ale nebylo lépe. Bylo hůř. Něco ho táhlo ven.
Nepamatoval si, nic, jenom byl.
Uzlíček emocí.
Strach. Vztek, neskutečná zuřivost. Rudá, rudá, rudá, utíkat, prchat, co to dá. Před něčím, k něčemu. Touha, zmatek a až neskutečná zběsilost. Ta zběsilost ho hnala a jakýsi tušený hlad ho tlačil.
Hlad po něčem víc. Po jídle, žrádle, ničit, rozbíjet, trhat, drtit, cítit, jak vyprchává život.
Šílenství.
Hrůza, smutek.
Ztracený. Samota.
Žádné dítě nepřežilo druhou fázi Přeměny.
Ale tohle našla Rezka.
Včas.