Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Toho dne, kdy s ním Lily vůbec poprvé odmítla jít ven, Severus pocítil silné znepokojení.
„Jsi naštvaná?“ sondoval opatrně.
„Ne. Akorát mi dneska není úplně dobře.“
„Takže jsi nemocná?“
„Vlastně ne. Mamka mi vysvětlila, že to souvisí s tím, jak se pomalu začínám měnit v ženu.“
„Vypadáš pořád stejně,“ namítl.
Slabý ruměnec ve tváři.
Potom: „No, víš, ta změna se děje tam uvnitř.“
„Aha.“ Pomalu začínal chápat. Lily zřejmě mluvila o tom, co jeho matka označovala jako „ženské záležitosti“.
Každopádně tu věc bude muset důkladně prostudovat.
Jen netušil, jak svůj požadavek vysvětlí staré paní Howardové v dětském oddělení místní knihovny.
***
Uchazeč jeví ve věcech rodinných jistou nevyzrálost (závislost na matce, pomočování), ale třídně je zcela uvědomělý. Pochází z dělnické rodiny, oba jeho rodiče jsou organizováni v KSČ. Politicky se vyžívá v SSM, kde velmi obětavě vykonává funkci skupináře.
V kritickém období 1968 započal se studiemi na SZTŠ ve Vyškově. Přestože ze strany jedinců byly raženy některé tendence (účast na pohřbu Palacha), nepodlehl jim a choval se řádně. Matka je doposud trestně i mravně zachovalá, na veřejnosti má velmi dobrou pověst.
Pod systematickým politicko-operativním vedením se jmenovaný zařadí mezi příkladné příslušníky SNB.
Závěr zvláštní prověrky Jana Šimonovského z 22. 5. 1972
SZTŠ − Střední zemědělská technická škola
Pro sudičky: kandidát se jeví trochu jako dítě, ale protože je politicky uvědomělý, usoudí kádrovák, že "už není dítě"...
Bez zaklepání se objeví v Sidolově doupěti a vyškubne mu z ruky lahev něčeho, co smrdí jako odlakovač.
"A dost!"
"-ž prudit Tarzana!"
Mlátička neposlechne."Jestli se uchlastáš, skončíš v pekle, já si tě tam najdu a budu ti navěky pouštět Vondráčkovou a Davida!"
Sidol vytřeští oči a napůl vystřízliví. "Ale proč," zaúpí, "se chceš ženit?!"
"Vdávat, moulo," protočí panenky.
"Jo. Tohle. Jseš ještě-"
"Už nejsem dítě!"
"Ha! Děti, co když bude chtít kurva děti?!"
"Moje volba. Máme smlouvu. Podepsal ji vlastní krví."
Sidol na temnou dívčinu siluetu chvíli mlčky zírá. "No," uzná pak, "už jseš vážně dospělej démon, ségra."
A klasicky se mi tam vejde čtvrtina toho, co by mělo zaznít, ale co už. :D
Na tohle téma se toho dá napsat spousta, vím, ale já si to nějak nemohla odpustit... :)
Upozornění, radši 18+ (nebo vlastně asi stačí 15+... nebo 13? 12? Toť otázka no...)
,,Tak si to s holkama užijte!" Volá na dceru z kuchyně.
,,Jojo." Obouvá se.
,,Kam nakonec jdete?" Nenucená, přesto zvídavá otázka.
,,Asi do tý kavárny co posledně..." Bere si bundu.
,,Tak to jo. Do večera jsi doma?" Ujišťuje se.
,,Jojo. Ahoj!" Popadne kabelku a dveře zaklapnou.
-------------------------------------------
Přehrabuje se oblečením poházeným po pokoji. ,,Co hledáš?" ,,Kalhotky. Kam jsi je zahodil?" ,,Nejsou v křesle, pod mým trikem?"
-------------------------------------------
Sedí u snídaně a rozespale kouká z okna. Projde kolem dcery, zarazí se a odhrne jí vlasy.
,,Co to je?!" Zírá na modřinu na krku.
,,Ježiš mami...!" Nemá náladu vysvětlovat, že už dávno není malá...
Proklouzla skrze nedovřené dveře.
Pracovna královského čaroděje byla jedním z mála míst, kam měla přístup zakázán.
Nechápala proč.
Není už přeci žádné malé děcko.
Učitel magie jí navíc vždy chválí.
Zkoumala rozsáhlou pracovnu - kupodivu úhledně uklizenou a u všeho detailní popisky.
Ha!!
Sekce knihovny s nápisem "Nebezpečné".
Náhodně vytáhla svazek. Vypadal docela ošuntěle.
Copak se tu asi píše?
Vyvolání démona bez nutnosti dlouhého rituálu. To zní zajímavě!
Pro potřeby zaklínadla stačí trocha čediče a síry. To jsem tady viděla, tak schválně!
Hirsha přečetla složité magické formule zcela bezchybně.
Zjevil se ohnivý démon a zuřil.
Sekce "Kontrola" byla až na konci.
Izabela Francouzská sršela blesky. „Jak jste si mohl dovolit vtrhnout na Nottingham?“ Pětatřicetiletá žena vzteky neviděla. Co si Eduard myslí? Ona je královna Anglie!
Roger Mortimer, princ regent (a královnin milenec), stál bledý, beze slova. Jemu bylo vše jasné. Je zle.
„Promiňte, matko. Zřejmě jste si nevšimla, že já už nejsem dítě. Jsem plnoletý. Před třemi lety jste mě prohlásili králem. Tehdy se vám to tuze hodilo. Vládli jste po svém, hrabali statky, mne ponižovali. S tím je konec. Ujímám se vlády. Regentství skončilo.“ Eduard III. se otočil k pobočníkovi. „Matku odvezte na hrad Rising. Mortimera do Toweru. Bude popraven.“
Eduard III., byl synem Eduarda II. a Izabely Francouzské. Jeho otec, málo ctižádostivý, ale zato stále ve vleku svých oblíbenců (měl snad být bisexuál), nebyl pro Izabelu partnerem, kterého by si vážila. Naopak, opovrhovala jím a zosnovala jeho pád. Díky Eduardově neschopnosti obsadil v roce 1325 anglické državy ve Francii Izabelin bratr, francouzský král Karel IV. Izabela odjela do Francie v roli anglického velvyslance uzavřít mírovou dohodu. Eduard II, bez Izabely, pod vlivem svých milců, mezitím vládl anglickým pánům tak nesnesitelně, že ti požádali Izabelu, ať se vrátí i se synem, Eduardem III., zpět do Anglie. Pomohou jí porazit Eduarda II., mladého Eduarda III. prohlásí králem a jí regentkou...
Tak se také stalo. Izabela s Mortimerem sestavila armádu a 21. září 1326 se vrátila do Anglie. Invaze byla úspěšná, Eduard II. zajat a donucen k abdikaci. 1. února 1327, ve věku 14 let, byl Eduard III. prohlášen anglickým králem a Izabela Francouzská s Mortimerem (mimochodem ženatým otcem dvanácti dětí) začali jako regenti vládnout Anglii. Mortimer Eduarda III. neměl v lásce, vystavoval ho ponížení, choval se k němu arogantně. Není divu, že mladík, jakmile měl plnoletost na dosah, vědom si toho, jak dopadl jeho otec, zorganizoval spolu se svými přáteli přepadení nottihghamského hradu a uvěznil jak Izabelu, tak Mortimera.
K matce se nakonec mladý král zachoval velkoryse - přesto, že ji vinil za to, že poskrvrnila své jméno vztahem se ženatým Mortimerem, nechal ji převézt na hrad Rising v Norfolku, kde jí zajistil dostatek služebnictva a slušný důchod.
Mortimer dopadl hůře - byl uvězněn v Toweru a jeho majetek propadl ve prospěch krále. Byl obviněn z převzetí královské moci, bez řádného soudu odsouzen k trestu smrti a popraven.
Když tu tak sedíme, je mi 40, radím ti, jako bys byla moje dítě a ty posloucháš, protože život je cesta a zdá se, že po ní bloudíš v kruzích, pořád ty stejné odbočky, stejné zastávky.
Když mi radíš ty, je mi 15, na krku mi vyrostla hlava a ta umí kupodivu myslet a mě sakra nebude nikdo říkat, co dělat, zvlášť když se neptám.
Když jsi nemocná, je mi 5 a mám prostě strach. Já potřebuju rodiče. Tak se usměj!
Jasně, už jsme všichni velký. Ale čas není zdaleka tak přímočarý, jak se nám snaží kalendáře a hodiny namluvit.
Teddy si balí kufr. Zítra odjíždí studovat léčitelství. Nehorázně se těší, ale poslední okamžiky doma jsou poněkud náročné.
„Hlavně nezapomeň, že studiu je potřeba věnovat se průběžně,“ nabádá ho Hermiona.
„Teple se oblékej a pořádně jez. Jsi pořád strašně hubený, “ doplňuje Molly, která si Teddyho zařadila mezi hejno svých vnuků.
„Doufám, že nezapomeneš nic z toho, co jsem tě naučil o lektvarech,“ ujišťuje se Severus.
„Kdybys něco potřeboval, pošli sovu, budeme tam s Lenkou jako na hipogryfovi,“ slibuje Neville.
Lenka se nepřítomně usmívá.
„Oni si všichni myslí, že jsi ještě malej, viď?“ špitne Megan. „Ale ty už jsi přece dospělej.“
„Neboj se, sestřičko. Už nejsem dítě. A je jen na mně, abych rozhodovala o svém životě,“ řekla Alenka vlídně, stiskla něžně své sestře ruku a pak odešla svérázným krokem plnit své sny.
Alenka po svém otci zdědila velikou představivost, odvahu a schopnost plnit své vize. Tak jako jí její matka předala krásu a jemnost.
Ztratila se v říši divů stejně, jako tam nalezla sama sebe.
Zjistila, co chce, skrze to, co nechce. Nalezla odvahu skrze strach. Jistotu skrze zmatení. Přátele skrze samotu. A víru skrze bezmoc.
Připomněla si, jak je důležité být sama sebou a zároveň vždy myslet na ostatní.
„Hej, Pevensiová, nepřeháníš to trochu s tím hraním si na dospělou?“ pokřikovala na ni skupina holek, se kterými se nebavila, protože si mezi nimi připadala jako stařena.
Udržujíc předstíraný nezájem (měla na jazyku hodně jedovatých poznámek), obrátila stránku, když si uvědomila, že vedle ní někdo stojí.
„Ehm.“
Vzhlédla a střetla se s nervózníma očima. Zas tenhle poděs.
„Poctila by mě... vaše výsost svou přítomností na divadelní hře?“ ke konci skoro šeptal, asi aby ho neslyšela drbající parta. Musela se hodně soustředit, aby nevyprskla smíchy, ale vlastně to k smíchu nebylo. Vzal ji vážně.
„Ano,“ řekla prostě, „audience je u konce.“
Když to prostě nejde nenapsat na tohle téma Narnii...
