DMD č. 8. pro 8. 4. 2018. Téma: Už nejsem dítě!

„Tati, proč mi konečně nemůžeš říct, kdo byla moje máma? Už přece nejsem dítě!“ zavřískne Marie jako správná dospívající dívka, projde dveřmi na fotobuňku a dveře se za ní s třísknutím zavřou.
„Proč jí to vlastně neřekneš?“ podivuje se mikrovlnka. „Být AI už dneska přeci není žádné stigma. Aspoň ve větších městech ne.“
J. dlouho mlčí než odpoví: „Když jí řeknu, že není moje dcera, kdo mi pak bude říkat tati?“
„Takže radši počkáš, až se to dozví od nějaké cizí rychlovarné konvice?“ nenechá se odbýt mikrovlnka.
„Když si nepřestanete škrábat ty dlaně, poteče vám z nich krev,“ hlásí lékárnička.

Nerwën držela v hrsti pramen zlatých vlasů a rozčileně do něj znovu a znovu zajížděla kartáčem. Zvuk hrotů drásajících zacuchané kadeře ji trochu uklidňoval.
„Prosím tě, dítě…“ promluvil měkce otec.
„Už nejsem dítě!“
Stála urostlá a statečná mezi znesvářenými knížaty a dychtila odejít. Fëanorova slova jí hořela v srdci. Toužila vidět širé nechráněné země a vládnout tam nějaké říši podle své vůle.
„Neopouštěj mě, dítě,“ štkala matka.
„Už nejsem dítě!“
Byla vyčerpaná. Každý den v mysli bojovala s Temnotou. Jak dlouho ještě? Nenya ji studila.
„Řekni, co by sis přála?“ zašeptal Celeborn a políbil ji do vlasů.
Smutně se usmála.

"Koší, nezdá se mi ten nový páníček."
"Co zase?"
"Už mu budou skoro tři roky a ještě pořádně nevyrostl."
"Je větší než my, Želví."
"Ale menší než ostatní páníčci. My jsme byly plně dorostlé už v jednom roce. Taky se neumí pořádně pohybovat."
"Leze na kanape, na židle a na stůl jako my."
"Ale málo skáče po skříních. A neshazuje květináče."
"Víš, co ti řeknu, Želví? Mně se líbí, že ho baví dávat nám jídlo a vyklízet nám záchůdek. Za chvíli to bude umět úplně sám. A víc od páníčka nepotřebujeme, chápeš?"
"Samozřejmě, že chápu. Už přece nejsem žádné dítě!"

Voněl po vodě, když se otevřely dveře a on vklopýtal do bytu. Byl promočený skrz naskrz.
"Cos dělal v neděli večer v kanálech?" založila si matka ruce na prsou.
"Cos vůbec dělal v kanálech?" provokativně vycenila rovnátka sestra.
"A co vůbec děláš tady? Neřekl jsem Nevracej se! snad dost jasně?" zařval otec.
Otočil se a zmizel do noci.
"Nejsi. Umělec." stálo na lístku, který mu poslala dívka, kterou myslel, že miloval, "Jsi. Obyčejná. Troska. Ne, nemiluju tě, bože chraň."
"Odsuzujete mne. Na to jste dobří," pravil smutně, když poprvé stál na prahu.
"Zato ty jsi k ničemu!" práskl otec dveřmi.

Simbaccu trochu štvalo, že byl nehoda a že se jeho rodičové za posledních dvacet let viděli přesně třikrát, z toho jednou právě teď, když si ho zavolali stranou, ale Síla tomu tak chtěla, že měl mít brzy jiné starosti.
[„Víš, synu,“] začal Champbacca opatrně a Erris navázala, [„musíme ti něco říct.“]
[„U Baccovy šavle,“] zamručel Simbacca, domnívaje se, že mu chtějí udílet rady do života, [„bude mi třicet, vyklopte to...“]
Tak to vyklopili, dokonce jednohlasně.
[„Už nebudeš jedináček.“]
Simbacca tu informaci chvíli zpracovával, z jejich výrazů vyloučil, že by to byl fór, a měl jedinou otázku.
[„Fíha, koho jste adoptovali?“]

Erestor sháněl po domě Elronda. Velice nerad se ptal, tudíž mu to trvalo dlouho. Když se potřetí objevil v Elladanově pokoji, půlelf jej odchytl.
„Hledám mistra Elronda.“ Přiznal se Erestor.
„Je ve sklípku,“ řekl Elladan.
„Ve sklípku?“ vykřikl Erestor. „Co se stalo?“
„Arwen řekla, že se bude vdávat.“
Erestor si vzal hlavu do dlaní a rozeběhl se za Elrondem.
Přede dveřmi stála slečna Arwen.
„Tati, prosím tě, vylez. Jsem dospělá, tak se snad tolik neděje.“
Zpoza dveří se ozývalo lamentování: „Jako bych slyšel babičku Galadriel. Já tě k ní vůbec neměl pouštět! A vezmeš si jej jedině, když bude král.“

"Ok, I think we need to recapitulate these shitty months. You find out that I'm in a relationship with Gabriel. Yes Dean, relationship not just a sex! And you decided that you know better what I need. So you disappeared for 3 bloody months, captured Gabriel in holy oil and threatened him because you just couldn't stomach that I'm happy with an archangel?! Did I forget something? Oh no, not me, you forgot Dean... I'm not a kid Dean, I can make my own decisions!"
With that Sam just left Dean in the kitchen and walked out of the bunker.

Po dlhej ceste Malý princ znovu vstúpil na svoj asteroid. Položil na zem debničku s ovečkou a poobzeral sa.
Rástla tam celá húština mladých baobabov. Niektoré boli rovnako vysoké ako on. Malý princ videl, že potrvá dlho, než dá planétu zase do poriadku.
Zrazu uvidel svoju ružu. Sotva ju spoznal, lebo mala dva nové kvety a množstvo tŕňov.
- Bol si dlho preč, - povedala. - Mohol by si ma už konečne poliať.
Ale Malý princ sa usmial, pretože cítil jemnú vôňu, ktorou ho ruža vítala späť.
- Si krásna, - povedal. - Vyrástla si...
- Nie som už žiadny výhonok, - prisvedčila. - Ale ty tiež nie, však?

"Víte, co se o Germánech praví, pane. Nejsou zrovna trpěliví," pobídl ho opatrně a s pokorným výrazem otrok.
"Jsem císař!" okřikl ho vztekle a upravil si tógu, "snad si ještě můžu vybrat, kdy umřu."
Otrok padl tváří k podlaze. Římský císař, který v Římě nebyl, vydán na život a na smrt Germánovi v tóze.
Dočkali jsme se zvláštního věku.
Otrok viděl, jak Odoaker v pradávném gestu patrona vkládá ruce na Romulovu hlavu.
A viděl Romula Císaříčka, odcházet s rudou tváří. Ale ne od krve, od hanby.
"Zachází se mnou jako s děckem. Chtěl jsem umřít jako císař, ne jako vyhnanec."

Nadechla se a zazvonila.
„Ahoj, mami.“
„Lenko, ahoj. Sundej si ty boty, luxovala jsem!“
Tři dny do výplaty a šedesát osm korun v peněžence. No, stejně chtěla zhubnout.
Upíjely kávu.
„Tak jak se ti bydlí samotné? Už žádnej servis, co? Ale on tě odsud nikdo nevyháněl…“
Klečela před pračkou, kolena zmáčená velkou louží, která se pod spotřebičem bůhvíproč tvořila a brečela.
„Je to fajn.“
„No, jen abych tě do měsíce neměla zpátky tady,“ poznamenala matka.
Její jediný hrnek se rozlil po podlaze, střepy se rozletěly a jí zatrnulo v očekávání křiku a… nic.
Usmála se.
„Myslím, že to nějak zvládnu.“