DMD č. 21. pro 21. 4. 2018. Téma: Odteď jsem optimista.

Hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat. Denně pošpiňuji svatou církev, vydávám falešné svědectví o své víře, zatloukám nové a nové hřeby do Kristova kříže. Mea culpa mi splývá po rtech spolu s hněvem a pokrytectvím. Jsem příkladná... v sobectví a pýše.
Přesto věřím, že nastává doba, kdy je třeba zvednout hlavu. Poznali jsme svůj hřích, nyní je třeba mluvit o dobru. Je třeba připomínat, že naše svědectví není ze světa, i když my jsme. Možná to právě dnes potřebujeme slyšet. Možná to druzí potřebují slyšet.
Ano, hřeším sedmasedmdesátkrát denně. Můj Bůh ovšem proto není méně Bohem.

Damián byl člověk, který přesně věděl, kdy něco říct, a kdy být naopak zticha. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem se vedle něj cítila spokojeně a uvolněně. Ačkoliv jsem si ještě nedávno říkala, že chlapům už nebudu věřit, tak s ním jsem na to zcela zapomněla. Odteď jsem byla optimistka a říkala jsem si, že možná jednou najdu někoho, s kým budu zase šťastná. Jenže Damián to být nemohl. Byl přesně takový, jakého bych si přála partnera, ale on žil v Aldormě a já v Česku. Tak jsem byla ráda za každou chvíli, kterou jsme spolu prožili.

„Ty? Ty jsi jejich zakladatel?!“ Aloy nedokázala uvěřit tomu, co právě slyšela. „Ale vždyť oni… vraždí, ničí vše, na co přijdou. Jsou horší než stroje.“
Položil jí ruku na rameno, ale odstrčila ho.
„Zatmění vzniklo proto, aby odhalilo pravdu o Starých časech. O tom, kdo doopravdy jsme a kde jsme se tu vzali. Zatmění mělo jenom zabít pověry a falešné bohy,“ vysvětloval Sylens.
„A místo toho probudilo skutečného démona.“ Aloy se zatvářila kysele a Sylens mlčky kývl. Svět se halil do noční tmy.
„Jak se dá porazit čisté zlo?“ zeptala se po chvíli.
„Těžko. Ale ty a já to dokážeme.“

„Začínají digitální námluvy,“ nese se šeptem od jednoho k druhému podél frontové linie. Vozítka Aries jsou na pozicích. Virus Babylon již brzy přepíše jejich komunikační kód. Digitální jed proniká do síťového řečiště. Prorůstá celým systémem. Elektronické brebentění připomíná vemlouvavé prodavače na arabském bazaru.
Teď! Velitel dává znamení demoličnímu družstvu. Rakety opíšou oblouk vzduchem. Dopadají na předem vybrané cíle. Mnohasethlavé mraveniště se převalí přes horizont. Žádný bojový pokřik nezazní. Vlastenci padli už v první válce. To se jen nezdolná životní síla přeživších chystá přetlačovat s mechanickými modlami o právo na existenci.
Poprvé na jazyku pocítí novou sladkou chuť. Vítězství na dosah!

„Nevzal bys Megan do lunaparku?“ poprosí Teddyho Hermiona. „Naši nemůžou...“
Souhlasí. Dávno chtěl vědět, o čem Megan pokaždé tak nadšeně vypráví. Jenže je zklamaný. Autíčka, ruské kolo, houpačky... zábava pro mrňata.
„Nechtěla bys na horskou dráhu?“
Megan nadšeně kývne.
„Na tu mě babi nikdy nechce vzít.“
Nahoře znejistí oba. Megan se Teddyho křečovitě drží za ruku, on se tváří sebevědomě, ale jímá ho závrať. Mít koště, byla by to jiná, ale mozkomor tomuhle mudlovskému vynálezu věř.
Vozík letí dolů, nahoru, do spirály... Megan ječí.
Když se řítí hlavou dolů, juknou na sebe a hlasitě se rozchechtají. Teď už přežijí všechno.

Oči mu zavírala únava a lepila krev. Po pár krocích zastavoval, aby nabral síly. Bušil prackami do země, aby nekřičel bolestí.
"Kapitáne..."
"Co je za tím kopcem, Zvonku?"
Jeho společník vyběhl pár kroků vzhůru a pozoroval svah v měsíčním světle.
"Stříbrná řeka a zlaté petrklíče, kapitáne."
"Další kopec? Otevřená pastvina, kolem které krouží sovy, a lasičky si na nás brousí zuby?"
"Oh, kapitáne, nemluvte takhle."
"Musím najít Tlauliho a..."
"Zatknout ho za podněcování vzpoury?"
"Říct mu, že jsem omezenec. Já..."
Kapitán Cesmína ze sandelforské Ously lehl na bok a začal naříkat.
"Tiše, kapitáne, tiše. Najdeme ho a už bude dobře."

„Dvě dospělé ženy se do sebe pustí jako kočky. Je to směšné,“ chrlila ze sebe paní Sternová cestou z další společensky únosné seznamovací akce. „Nechápu to. Aneta není nijak hloupá.“
„Kdyby mohla ve Vídni chodit na univerzitu, ukázala by nám všem,“ odvětil Alexandr a beze slova Noře vnutil své rámě. Na ulici byli manželi.
„To ale vůbec není špatný nápad...“
„Jaká byla přednáška, drahá?“ zvedl Wilhelm oči od štůsku dokumentů, když vešla.
Na odpověď čekat nemusel. Přišlo s ní slunce. „Asi si nakonec budeme rozumět.“
„Nebesa nám přála,“ poznamenal s úsměvem. „Optimismus zvítězí.“
„Kuš!“ Se smíchem po něm hodila rukavičky.

Princezna Veverka zálibně prohlížela svůj nový vzhled ve studánce. Zprvu si těžko zvykala na svůj nový vzhled bez kníru a jágra, ale vypadala teď opravdu princeznovsky. Bylo na čase odložit kroužkovou zbroj a navléknout se do volánků. Teď už viděla svou budoucnost v růžových barvách. Sladce růžových a duhových, se srdíčky a jednorožci za každým rohem.
Drak mezitím projížděl svoje seznamy princů. Vzhledem k tomu, že tihle hoši se vlivem testosteronu pouštěli do naprostých bláhovostí, jen aby trumfli svoje druhy v tom, kdo co nejabsurdněji sbalí nevěstu, bylo nutné seznamy často aktualizovat. Rozhodl se Veverku seznámit s princem z Nemanic.

„Samý zlý věci se mi dějou,” postěžoval si Noby seržantu Tračníkovi na hlídce.
„Jako co?”
„Třebas minule, jedl jsem uzenku a byla tam kost. Vylomil jsem si na ní kus zubu, podívej!“
Seržant se neodvážil.
„A od koho jsi měl tu uzenku?“
„Od Kolíka.“
„Aha.“
„Slyšel jsem, že když jsi optamista, tak se nedějou zlý věci.“
„To je divný.“
„Není, podívej, odteď jsem optamista. Dějou se mi samý dobrý věci. Pane Kolík, jednu uzenku! Bude výborná!“
Když ji Noby jedl, Tračník uslyšel křupnutí.
„To byl zub,“ oznámil Noby sklíčeně, když ho vyplivl.
„A hele, to byl ten zkaženej! Funguje to!“

Byl tady dávno před námi a doufám, že ještě dlouho zůstane.
Rozložitý ve své majestátnosti hlídá náš dům.
Teď na jaře se jeho holé větve ozdobí jehnědami a na konci větviček raší trsy malých střapatých lístků.
Do léta se pokryje zeleným hávem. Jeho koruna jako baldachýn poskytuje stín v parném dni.
Ráda pod ním sedávám a čerpám sílu, kterou rozdává.
Na podzim, až shodí svůj poslední list a oříšky rozdělí nám a veverkám, vezmu hrábě na tu zlatou nádheru.
Aby mohl klidně spát a snít sen o bosorce, co si zase na jaře sedne pod jeho korunu.
Král - Juglans regia.