Jde o záhadný biblický příběh o vztazích mezi „syny Božími“ a „dcerami lidskými“ (Gen 6,1-4), který dále rozvíjela židovská pseudoepigrafní literatura. Etiopská Kniha Henochova (kap. 6-11), z které zde vycházím, vykládá „syny Boží“ jakožto anděly - Strážce. Výsledkem jejich spojení s ženami byli lidožraví obři, kteří způsobili na zemi katastrofu. Andělé ženy naučili i různé znalosti (čarodějnictví, zaklínání, sbírání a užívání kořenů a rostlin), stejně jako rozmanité pochybné civilizační dovednosti (metalurgii, výrobu zbraní a šperků, líčení a zdobení se). Nakonec byli svázáni a uvrženi do temnot nebo do hlubin země, kde čekají na konečné zatracení, zatímco obři se vzájemně pobili nebo zemřeli při potopě a po smrti se z nich stali zlí duchové.
Vina se hází na jednu i na druhou stranu - dle Pirke de Rabi Eliezer to způsobily Kainitské ženy, které se líčily a anděly vyloženě provokovaly.
*Závět Rúbenova, která řeší paradox, jak mohou mít netělesní andělé tělesné vztahy, vykládá pasáž tak, že andělé nesestoupili, jen se ženám, když spaly se svými muži, zjevili v celé své kráse a ve svých skutečných podobách, dosahujících až k nebi. Ženy po nich zatoužily a následkem toho porodily obry.
**Naopak v gnostické verzi příběhu (dle Tajné knihy Janovy) tento problém odpadá, protože andělé - archonti jsou zcela hmotné bytosti; demiurg Jaldabaóth je posílá, aby svedli pozemské ženy a zaseli do nich prvek temnoty. Tito andělé byli ve svých pravých podobách nejprve odmítnuti a ženy oklamali teprve poté, co na sebe vzali podobu jejich manželů.
