DMD č. 17. pro 17. 4. 2019. Téma: Přísně tajné

Pavoukovitá ankaba se výhružně ježí na prahu.
„Nic se nezměnilo?“ zašeptá Evžen.
Běla zavrtí hlavou.
Liškomág si viditelně oddechne, poklekne a chystá se čarovat.
Xénie ho kryje zády, zrak upírá do tmy, uši nastražené, nozdry rozšířené.
Všude klid.
Konečně cvakne klika. Překážka je pryč.
Všichni vklouznou dovnitř.
„Nerozsvěcej,“ varuje Evžen tiše.
„Vysvětlíš mi to?“
„Někdo tě chtěl dostat odsud. Zřejmě jsi mu udělala čáru přes rozpočet, když ses sem nastěhovala. V domě musí být něco, o čem nevíš. Něco tajného, vzácného, nebezpečného, co já vím. Takže se zamkněte a začněte hledat. Já se zatím porozhlédnu okolo.“
Zmizí neslyšně jako stín.

„Měli bysme vyslechnout podezřelé,“ navrhla Andula, která měla přečtené všechny detektivky v Libuščině knihovně.
„Fajny napad. Zajdeš za Bulharem,“ opáčil Jožka.
„Já ho nepodezírám,“ protestovala marně.

„Víte...“ začala, a pak se do toho vrhla po hlavě. „Proč jste se pohádal s tím zabitým?“
Začal křičet. Andula se přikrčila. Teprve po chvíli jí došlo, že nekřičí na ni, ale na podezíravé esenbáky, smůlu, život vůbec, a hlavně na mrtvého, který ho podvedl a vydíral. Pochopila i to, že je první, komu to prozradil.
Klukům to neřekla. Mysleli by, že je vrah. Ale on určitě není!
Jenže střípek pochybností v ní zůstal.

veřejné otevřené sdělované transparentní známé všeobecné přístupné publikované
přístupné tajné známé otevřené veřejné transparentní tajné všeobecné viditelné
transparentní tajné známé otevřené všeobecné přístupné tajné viditelné tajné
tajné známé přísně tajné viditelné všeobecné přístupné tajné transparentní tajné
tajné tajné viditelné přístupné tajné známé otevřené přísně tajné sdělované
přísně tajné otevřené tajné všeobecné publikované přísně tajné tajné tajné
tajné přístupné přísně tajné tajné tajné známé publikované přísně tajné
tajné tajné tajné přísně tajné tajné tajné přísně tajné tajné
tajné přísně tajné tajné přísně tajné tajné přísně tajné tajné
přísně tajné přísně tajné přísně tajné přísně tajné přísně tajné
přísně tajné přísně tajné

Při zmínce o Malinových pobledla zase Eva. Jaroslav si toho všiml.
„Tobě se nelíbí, že jedu ke konkurenci tvého otce?“
Odpověděla nervózně: „To je v pořádku. Vždyť jsem tam sama pracovala. Jen buď opatrnej – zejména Ivan Malina není zrovna seriózní obchodník.“
Jaroslava to překvapilo, ale vzal to velmi vážně. „Nebylo by teda lepší, kdybys jela se mnou?“
„Prosím! Ani se o mně nezmiňuj. A kdyby se náhodou někdo přímo ptal, tak to nějak zameť. Mluv třeba o tetě, však se jmenujeme stejně.“ Vypadala, že má doopravdy strach.
Jaroslav to moc nechápal.
„A nic nepodepisuj! Všechno nech nejdřív projít svého právníka.“

Pantofle rozhozené u vchodu, horempádem vtrhla k paní. Vrazila do koše s prádlem. Rychlý vpád umlčel melodii.

Kde jsi k tomu dopisu přišla?
Přesně jak povídám. Přinesl ho malý klučina.
Neděláš si legraci?
To bych si, paní, nedovolila.
A říkal něco?
Abych vám ho okamžitě donesla. Tak sem hned letím.

„To vypadá na milostný dopis,“ potutelně se usmívá služebná.
„Milostný dopis?“ zaraženě hledí na služku. „Myslíš, že ho mám otevřít?“ Hlas rozechvívá pochybnost.
„Za to nic nedáte, paní. Alespoň zjistíte, kdo a co vám píše,“ bodře radí.
Dobrá. Ale pamatuj, je to přísně tajné! Běda jestli o tom něco cekneš!

Vrtulníky kroužily nad pouští. Z jednoho trčel hák. Čekal ho kaskadérský kousek. Musí zachytit sondu Genesis s nákladem nejcennějším: po tři roky shromažďované mikrogramy částic slunečního větru. Špetička hmoty, která má odhalit tajemství vzniku sluneční soustavy.

Sonda zabrzdí, otevře se jí padák a snášející se objekt zachytí helikoptéra, aby se nedotkl země.

Teď!

Televizní kamery zaznamenaly velmi rychlé cosi, co prosvištělo vzduchem a prásklo sebou do písku. Později zjistili, že sondě se neotevřel padák díky závadě na mikročipu.
Zástupci NASA se na sebe podívali. Pět let práce v p...ísku.

"Uvalit embargo na všechny záběry! Tenhle průšvih je přísně tajný!"

„Ty s ním chodíš?“ kulí na mne oči kolegyně Jarka.
Povzdechnu si. To byl nápad, Gonny, přijít za mnou do práce. Prý abych nezapomněla, že v sobotu odjíždíme na dovolenou. Taková pitomost.
Zavrtím hlavou, ale palbě otázek neuniknu.
„A když s ním teda nechodíš, nemůžeš mě s ním seznámit? Dělá nějaký sport, že jo? Vypadá na to! Jaký? Odkud ho znáš? Co dělá? Je volný? Kolik je mu?“
Ach Gonny. Co narychlo vymyslet?
„On by tě nechtěl. Je na kluky.“
Jarce spadne brada. „Taková škoda!“
Jestli to Gonny zjistí, tak mě prokleje.
Ale co. Pravdu v žádném případě prozradit nesmím.

Netrvalo dlouho a byl čas k obědu. Tam zse pokoušel mág z kraleviců vymámit jejich názory. Bohužel neúspěšně.
Odpoledne trávil Dominius sám v Severním salónku. Měl samotu rád. Odmalička ho pořád někdo hlídal. Chůva, služebnictvo, stráže, někdo ze sourozenců, rodiče… Byla to otrava. A to všechno protože necítil bolest...
Mohlo by se zdát, že je to požehnání, ale to by byl omyl.
Nebyla to výhoda. Mohl si zlomit ruku, ale nic by necítil. Proto Longina zmiňovala, že by ho mohl kůň smrtelně ranit a on by to ani nepostřehl.
Bylo to jeho prokletí a zároveň nejstřeženější tajemství kurdisské královské rodiny...

Něco vám povím. Mám strach. Mám hroznej strach. Bojím se, že usnu a už se neprobudim. Že se něco zvrtne a všechno bude k ničemu. Srdce mi buší a tlačí mě na prsou.
Chvílemi mám pocit, že se nedokážu nadechnout.
Zitra jdu na operaci plic, a přestože za poslední dva roky není zdaleka první, tak mě svírá hrozivý děs.
Stále se usmívám a jsem pozitivní. A zvládnu taky úplně všechno, ale uvnitř mám pocit, že asi vybouchnu.
Co když už se nevrátím?
Ale nikdo to neví, protože já se přece nebojím.
Takže to prosím neříkejte mým dětem. Ony mi věří.

Důvěrné

Odbor inspekce obdržel závažné informace svědčící o nestandardním až podezřelém chování pekelných pracovníků, na kterém mohou být zúčastněni nejen terénní pokušitelé, ale i úředníci středního či vyššího managementu. Informace je nezbytné bezodkladně prověřit, případně přijmout přísná opatření.
K provedení šetření se navrhuje zvláštní agent 66X6, který bude reportovat přímo prvnímu tajemníkovi kanceláře ředitele odboru inspekce.
Všechna průběžná i závěrečné hlášení je nutno zpracovat v příslušném stupni utajení. Vzhledem k tomu, že údajné jednání podezřelých osob je způsobilé způsobit peklu zvláště závažnou újmu, navrhuje se stupeň nejvyšší ve smyslu ust. § 66 odst. 6 pekelného direktiva č. 6/6666 Sb.