DMD č. 17. pro 17. 4. 2019. Téma: Přísně tajné

Vznešené dámy mívají soukromý život značně omezený.
Naštěstí vévodkyně přece jen mohla občas zůstat o samotě.
A teď to opravdu potřebovala.
Nevěřícně hleděla na ten lístek.
On se snad pomátl. Milostné vyznání?!
Zachází už příliš daleko.
To musí triumfovat za každou cenu?
(Ale choval by se jen proto takhle bláznivě? Je dost chytrý, aby věděl, co si může dovolit.)
Písmo bylo trochu neladné, roztřesené...
Tak dost!
Je vdaná. Její postavení ji zavazuje.
(O něčem takovém kdysi snila. Dokud ještě věřila… všem těm romantickým nesmyslům.)
(Jenže on se dvoří kdejaké ženě.)
Jestli tohle zjistí vévoda…!
Měla by ho poslat pryč. Hned.

Zlí jazykové tvrdí, že takový tramvaják je horší než kdejaká pavlačová drbna.
Důkazem budiž skutečnost, že když Marcel v osm ráno urval Kalouskovi zrcátko, v půl deváté to věděla celá vozovna a výpravčí v Braníku tu historku vyprávěl svačinářům.
A vůbec, nejúčinnější způsob, jak nějakou zprávu spolehlivě rozšířit, je mimochodem se o ní zmínit a dodat, že by se to raději nemělo rozšiřovat.
V tu ránu to vědí i na centrále a oddělení vzdělávání to přidává do prezentace k nadcházejícímu školení.
„Karle, tys vyhodil z tramvaje ekonomickýho ředitele?!“
„Kolikrát to budu opakovat? Vykropenej byl jak konev a vypadal jako bezdomovec!“

Když jsem byla svobodná a bezdětná a bydlela ve vlastním bytě, věci mohly v klidu ležet na posteli nebo se povalovat na skříni a většinou kde jsem je položila, tam jsem je našla. S příchodem dítěte do domácnosti se postupně některé věci dávaly výš a výš, až najednou nastal problém, kam dávat přísně tajné věci.

Ono takové dítě je tvor zvídavý a co neví, to nepoví, a co schováte, to taky najde. Což při snaze zachovat ježíška nebo překvapení na narozeniny dává docela zabrat. Naštěstí jsou i místa, kde je ještě nenapadlo se podívat, ale netuším, jak dlouho to vydrží.

Viděla život jako sérii potenciálních katastrof, které se sice nikdy nestaly, ale snadno by se stát mohly. Chodila pomalu, aby se nevřítila do situací bez rozmyslu. Rozhlížela se kolem a viděla v lidech ohrožení, před nevšímavými se cítila nedostatečná, z milých cítila faleš a nepříjemní jí děsili. Jsou lidé, kteří sviští osudem na šťastné hvězdě a pak jsou tací, kteří se plácají v bahnité louži ubíhajících let a marně čekají na déšť, který je vyplaví do světa. Někdo by jí měl říct to, co jí zůstávalo celé roky utajeno, život se má především žít a užívat, aby nezůstal k nepřežití.

Většina obchodních setkání probíhala na rušných místech, aby se slova rozplývala v okolním šumu a nepovolaným osobám nebylo umožněno je odposlouchávat.
Pouze jeden člověk dával přednost soukromí a veškerá jednání vedl za zavřenými dveřmi tajné komnaty. Místům zaplaveným hlučící lůzou se vyhýbal jako upír kostelu.
Lucius Malfoy.
„Je to zvláštní,“ pronesl zamyšleně poté, co jsme uzavřeli další oboustranně výhodnou smlouvu, a seřízl špičku svého doutníku. „Nikdy se neptáš, na co ty věci potřebuji.“
„Nevidím důvod, proč bych se měl ptát,“ odpověděl jsem lhostejně a připálil mu. „Nejsem ani úřední kontrola, ani tvá manželka.“
„Nejsi zvědavý? Ani maličko?“
„Zvědavost zabila kočku.“

„Cože udělala?!“ zaslechl až na chodbě ministerský mluvčí. Zbystřil. Omlouval to pravděpodobnou souvislostí s nadcházející tiskovkou. Novináře je dobré si držet blízko. Možná až moc, pomyslel si.
Druhý hlas cosi odvětil. Zlatoslav rychle odskočil, když se dveře otevřely a ven vyšel Rabastan Lestrange. Byl bych přísahal, že se ten člověk usmívá... Brzy měl pochopit proč.

„Pan a paní Lestrangeovi oslavili příchod svého prvního potomka. Jmenuje se Rojvol Rodolphus, měří 50 centimetrů a váží 3 a půl kila. Ministr přijímá gratulace, dceru a vnuka navštíví dnes dopoledne.“

Sotva se to mrně narodilo, mělo tajemství. Jmenovalo se totiž Robert, po mudlovském pradědečkovi.

Otevřel knihu a zahleděl se do ní. Přísně tajné, stalo na úvodní stránce. Byly tam také znaky. Otočil na další stránku. Věci, které uviděl, byly ohromující.
Bylo tam, jak přeměnit kov ve zlato.
Bylo tam, kde leží nejvzácnější poklady.
Bylo tam, jak správně zpracovat železo.
Jak vyrobit některé zbraně, jako například dvojstranné kopí.
Úplně na konci byl deník samotného krále.
Čaroděje zaujala poslední strana, napsána téměř nečitelně.
Obsadily spodní místnosti, bráníme se, co to de. Ale nepřátel je příliš mnoho. Toto jsou má poslední slova.
Až uslyšíte bubny, utíkejte, co můžete.
Gandalf zavřel knihu.
Zvuk bubnování se ozýval ztichlou místností.

„Nemůžete dovnitř bez průkazu,“ vysvětloval voják.

„Tak mi tohle, chlapče, podrž.“

Doktor vojákovi přehodil šálu přes pušku, sundal si kabát a otočil se. V kabátu otevřel tajnou kapsu. Nahmatal kartotéku a než našel správný šuplík, byl uvnitř až po rameno.

„Dvacáté století,“ mumlal přejížděje rukou po složkách. „Česko.“

Vytáhl tlustou složku, oblékl kabát a šálu.

„Jste v UNIT nový?“ prohodil konverzačně listuje ve složce.

„Aha,“ Doktor podal vojákovi aktuální průkaz totožnosti.

„Doktor Jára Cimrman, vědecký poradce,“ přečetl voják.

Podíval se překvapeně z dokladu na Doktora a zpátky.

„Na tyhle si věci zvyknete,“ poplácal ho Doktor po zádech, když procházel kolem.

Jack se nám všemožně snaží nepřekážet, nejspíš má strach, že nově navázané spojenectví je ještě křehké. Když nadejde čas spánku, lehává stranou a spacák nechává rozepnutý.

Chlapi ho nejdřív ignorovali. Netrvalo však ani pět nocí a tmou začaly našlapovat kradmé kroky. Všichni vědí, že tím prvním byl Mick, který Jackem ostentativně opovrhoval. Slyšeli jsme Micka vzdychat a pak tiše plakat. Plakal pro svůj morální úpadek a pro milovanou ženu, kterou ztratil a zradil.

Nikdo se nad Mickem nepohoršoval.

Teď už za Jackem chodí všichni, kromě mě a Glenna. Mluvit se o tom samozřejmě nesmí. Je to absolutní, byť veřejné tajemství.

„Kapitáne! Agent mnz-0 se hlásí, že dorazil na vaše pozvání. Jsem připraven přijmout jakékoliv rozkazy!“ oznámil v pozoru.
„Ach... To od vás bylo rychlé. Prosím posaďte se, netřeba tolika formalit,“ odmlčel se a koutkem oka se podíval na papíry, které měl v ruce.
„Slyšel jsem o vašich schopnostech. Máte řadu úspěchů a jako jediný jste vhoden na tuhle přísně tajnou misi. Váš úkol je jasný. Zapamatovat, spálit a osobně zprávu z papíru předat. Vše je na něm, víc nepotřebujete vědět,“ řekl velitel agentovi a předal mu papír.

Místo: Ministerstvo Nových začátků
Oficiální žádost o to, aby se háďátko stalo drakem.