DMD č. 17. pro 17. 4. 2019. Téma: Přísně tajné

„Budete mi muset odpustit trochu nepohodlí. Vaše pověst vás předchází.“
Rozkazům, které rozčísly vzduch, nerozuměla. Zanikly v ruchu odchodu. Funění koní. Dusot nohou. Jeden z Bertrandových mužů jí nevybíravě zkroutil ruce za zády. Odpor byl marný. Provazy se zahryzly do zápěstí. Jiný jí strhl z krku černý šátek. Odzbrojit. Spoutat. Oslepit. Zdvořilost zadupaná do země.
Pár hrubých rukou ji postrčil vpřed. Nadávce rozumět nepotřebovala. Byla zřejmá. Pro tyhle muže byla nepřítel číslo jedna. Zosobnění zla. Netvor. Pravdivé střípky přibarvené slovy kapitána i pověrčivostí. Vedli ji v železném sevření. Mohla jen odhadovat, že k lodi. Směr a kotviště však halila temnota.

„Dobřře, Hagrride. To, že madam Pomfrreyová a všichni její studenti znají moje oblíbené květiny, to vážně není vůbec žádný prroblém.
Že celá škola včetně kentaurrů v Zapovězeném lese ví, že spolu chodíme a máme se rrádi, to je také úplně v pořřádku.
Že všichni tví přřátelé v Brradavicích, v Prrasinkách, v Děrravém kotli i na Přříčné ulici už měsíc prrobírrají, jaký dárrek mi máš koupit k narrozeninám, to by mi taky vlastně nevadilo. Ani to, že jsi rrozhlásil, že budu slavit narrozeniny kulaté.
Ale prromerrlina, drrahoušku, oprravdu jsi musel úplně každému v Brritánii prrozrradit, že už mi bude letos šedesát?“

Darienna Lostow sledovala scénérii zálivu Kerrato na videostěně.
Vzpomínala na den, kdy se vdávala.
Manžel, čerstvě z akademie, začínal kariéru u námořnictva.
Matka jí odrazovala.
Nedala se.
Věděla, že bude často sama.
Ale co je těch pár nepříjemností oproti lásce?
S dětmi se rozhodli počkat.
Ani to nebyl problém, nebylo kam spěchat, i když ... posledních pět let už cítila tu touhu.
Říkal, počkáme ještě chvíli, dostal jsem novou loď, za pár let ze mě bude komodor, budu víc doma.
A teď ... ztracen v akci.
Nikdo jí neřekne víc.
Všechno je přísně tajné, i zpropadené jméno lodi.
Její slzy nikdo nezastaví.

„Máš přede mnou nějaké tajnosti?“
„No jéje. A ty?“
„No jéje!“
„Jen abychom nedopadli jako ta žena na smrtelné posteli, jak přizná manželovi, že je odmala barvoslepá. Tušil jsem, on na to, já ti taky tajil, že jsem černoch…“
„To je blbost! Navíc ty seš na černocha moc plešatej!“
„Nosím brucewillisovský sestřih!“

„Pane generále, potřebujeme do nepřátelského prostředí vysadit desinformaci!“
„Přísně ji utajte a pošlete šifrou prezidentovi.“

Nejspolehlivější jsou nakonec papírky.
Trhám je na záchodě na ještě menší a menší, snášejí se jak sníh do vody, aby pak spláchnuty odnesly do neznáma rozpité vzkazy. Porada v odposlouchávané tátově pracovně skončila.

„Vy jste fakt jako kněz?“ hledí na něj nevěřícně přes pivo pan Tomáš.
„Ano, jsem,“ přikývne Jeroným, „zdejší farář!“
„A to jako…“
„Jsem se už ptal,“ žďuchne do Tomáše Necka, „vůbec, ani s netem!“
Kroutí hlavami.
„Náhodou,“ prolomí ticho plešatý Kudrna, „já chtěl být v mládí páterem!“
„Ano?“ pookřeje kolárek.
„Zajímalo mě, co ženský říkaj ve zpovědnici! Věděl bych třeba, s kým tady stará od Starýho…“
„Nech si to, jo,“ zavrčí hromotluk.
„Vše ve svátosti smíření je chráněno zpovědním tajemstvím!“ nechce nechat v nevědomosti Jeroným.
„Právě! Všechno přísně utajený! K čemu by mi to bylo, kdybych vám to nemohʼ řícʼ?“

„Utajen je v Písmu jen onen den a hodina,“ praví Thea, „kdy přijde konec světa. Nezná ani Syn!“
„Zato na Zemi vypočítal kdekdo,“ poznamená Sikar.
„Opatrně o tomto…“ zbledne Taura.
„Vava,“ zbystří Viktorka, „čí, čí!“
„Potřebuji se odreagovat,“ řekne Apolo, „přečtu jí Vavřince.“
„Jak to spojila?“ nechápe Linkva.
„Konec světa, kocouři lítají,“ zná maminka každou bublinu, „hlásí ptáček, když mu kocour přistane na komíně.“
„Jestli nám,“ mimoběží Filcin, „na DMD neproniká cenzura! Nejdříve zakázaná témata, teď utajená, co bude příště?“
„Příště tě vypnou,“ svraští čelo Sikar, „když budeš provokovat!“
„Berme tedy,“ rozhlédne se otec, „tento náš rozhovor za přísně tajný!“

„Minervo, můj vztah s Profesorem Potterem je tajný, a tak to i zůstane,“ oznámil chladně.
„Severusi…“ řekla rozpačitě. „Bradavice žijí šeptandou. Všichni už o vás vědí.“
„Nemožné,“ mávl rukou.

Na schodech potkal Kratiknota.
„Gratuluji k novému vztahu…“ začal.
Snape pokračoval v chůzi.
Minul houf hihňajících se sedmaček. Šel dál.
„Vybral jste si dobře.“ Mrkla na něj Prýtová. Nevěnoval jí pozornost.
Kolem proletěl Protiva.
„Snape miluje Pottera, Snape miluje…“
Nezastavil.
„Výjimečný pár, opravdu!“ komentovala dáma z obrazu.
Neposlouchal, co říká.
O nohu se mu otřela paní Norrisová. Trhnutím se otočil a namířil na ni hůlkou.
„Ani slovo,“ zavrčel nebezpečně. „Ani slovo.“

"Nikdy jsem ji nemiloval. Prostě nepochopila, že to byla jednorázovka, a pořád se vracela."
"Chci se rozejít, ale rozchod jí ublíží a já nerad ubližuju lidem."
"Je to hysterka a dělá scény. Chci se jí radši vyhýbat."
"Miluju tě, ale city jsou pro mě soukromé, neprojevují se navenek."
"Nemám rád svoje fotky veřejně. Nikdy mě nikam nedávej ani neoznačuj!"
"Podívej se, jak reaguješ, pravdu o mých setkáních s ní jsem ti přece nemohl říct!"

Růžové brýle nepropouští logiku ani realitu. Včetně té, že tohle všechno neříkal poprvé, a nespíš ani naposled. Právě teď to nejspíš šeptá té další o mně.

Basa piv, chlebíčky, bonboška.

Opakoval si to, aby nezapomněl, a popotahoval se za mikinu plnou hvězd a pruhů.

Provaz, pytel, vyčištěný kufr auta.

Arthur byl zabraný do práce, málem si ho ani nevšiml.

„Co tu chceš? Hele, nervi mi ten pytel na hlavu, Alfréde! Nemáš ty náhodou o kolečko víc?“

Všechno se s ním točilo, když se probudil. Setřásl neuměle uvázaný provaz a zadíval se na vzkaz. Přežije nejlepší

Jako v mlhách se chopil zbraně, co se tam válela. Nerf pistolka? Co s ní?

Vyšel z místnosti, dopadla na něj smršť gumových projektilů. Neměl sílu oplatit palbu.

„Všechno nejlepší, Arthure!"

Milý denníček,

zase mám päťku z písomky. A potom, ako ich rozdal, ma vyvolal, že poď si to opraviť. To bolo ako ísť na popravu, akurát som tam len stála ako teľa všetkým na smeich. Aj ja som sa smiala, ale inak by som bola revala.
Takto sa strápniť, keď som doňho! Dve päťky z jeho predmetu. Drtila som sa to ako taký blbec!
Bože, vždy sa červenám, keď niekto povie jeho meno. Určite si to musel všimnúť.
Smeje sa na mne? Je mu to také trápne ako mne?

Keď ja ho mám rada, denníček. Aj keď mi dáva päťky.