DMD č. 17. pro 17. 4. 2019. Téma: Přísně tajné

Dveře pootevřené, jakmile vykročím z výtahu.
"Ahoj babičko," šeptám. Myslím si, že jsem připravená, volala mi.
Tiskne si prst na rty. Poslední světlo chodby mizí s tichoučkým klapnutím zámku. V bytě tma.
Jen čtverec měsíčního paprsku v pokoji.
Špitá. Kdybych odpovídala stejně tiše, neslyšela by mě.
Sousedi nahoře něco uchystali. Vedle je špicl.
Jsem tu na noc, abych tu byla, až se to spustí. Hluk. Šum. Zvuky letadel. Říkanky.
Pouštějí to z nahrávky. Vědí, kde v bytě je a jestli je sama. Proto tma a ticho. Babička už teoreticky spí.
Bude to těžká noc. Zatím nikdy jsem ty zvuky neslyšela.

Když umřela teta a on plakal, šaman laskavě řekl, že čas postupně hojí rány svých dětí.
Když se v noci bál strašidel, šaman řekl, že strašidla se strachem krmí.
Když ho vyděsil pavouk, šaman ho v dlaních odnesl pryč z vesnice.
Když si nevěděl rady, šaman mu poradil.
Přál si už být dospělým, znát všechny odpovědi a zbavit se strachu.

V den, kdy měl přestat být dítětem, mu šaman předal klíč k dospělosti.
Rozechvěle četl Velké tajemství, které měl za každou cenu střežit.
Znělo: "Nevíme o nic víc než děti, jen to kvůli nim umíme skrýt. Z pavouků mám hrůzu."

"Tak co máš?" otázal se Harry Malcolma, který se k němu blížil s nepostradatelným balíčkem donutů.

"Vyslechli jsme Doylovy kolegy. Napřed se cukali, znáte odbor záhad, šéfe. Jsou tajemní jako bradavický hrad.
Nakonec z nich vylezlo, že Doyle pracoval na odstraňování účinků temných kleteb. A několikrát byl viděn hádejte s kým."

"S Výtrusníkem!" vyhrkl Harry.

Malcolm přikývl. "Doyle pravděpodobně přišel na to, jak odstranit Znamení zla, a pak si z toho společně udělali kšeft."

"A náš chovatel poštovních sov měl v tajném úkrytu moc pěknou sbírku dopisů, které jeho sovy nedonesly, kam měly. Byl to vyděrač," vytasil Harry svůj triumf.

"Ale milý Nysandere, jak se tedy lord Seregil dostal z té podoby cihly zase zpět?" tázala se komtesa Agila obrazně i doslova visíce na rtech čaroděje.
"Drahá Agilo, teď již s lordem Seregilem souhlasit musím. Skutečně nemusíte slyšet vše. Jistě chápete, že každý, kdo ovládá magii, své postupy střeží stejně, jako šikovný pekař chrání svůj rodinný recept." mrkl čaroděj na mladou společnici.
"A to jste jistě drahá komteso neslyšela, jak náš milý Nysander jako malý žáček jednou proměnil svého mistra Arconiela v nafouklou žábu," zašvitořil lehce Seregil, který jakoby vystoupil ze zdi.
Agila vyjekla leknutím, Nysander obrátil oči v sloup.

"Naštvalo mne, že zrušili Spolužáky. Tedy ten web," skuhrá Tadeáš.
"To víš, GDPR," konstatuje Jimram.
"Nepochopím, co bylo na těch údajích tam přísně tajného," prohlásí Lev.
"Náhodou, z toho se dalo vyšpiónovat ledacos. Zvlášť, když tam leckterá třída nechala neomezeně nakukovat hosty," praví Jimram.
"Zaplať pánbůh, že to vůbec existovalo. Jen díky tomu jsme se dali jako třída dohromady a začali pořádat sleziny. Teď musím vymyslet systém,který nám to nahradí," přemýšlí Tadeáš.
"Radím ti, kamaráde," reaguje Jimram, "systém více správců databáze. Protože smrt, vyhoření, či havárie disku s vysokou pravděpodobností nepostihne všechny najednou a kontakty bude pořád někdo mít."

„Třista námořníků na nákladních lodích. Transport vojáků, dva tisíce. Doprovodné korvety a torpédoborce, necelý tisíc“, vypočítával z hlavy První lord admirality složení konvoje HX90. K němu teď míří aspoň tucet německých ponorek.
„Pošleme konvoji varování? Jenže když zničehonic změní kurz, Němci se mohou dovtípit...“
Při představě následků vyzrazení nejcennějšího spojeneckého tajemství se i jemu sevřel žaludek. Usrkl skotské.
„Ne... Němci prostě nesmí ani vytušit, že Enigmu umíme číst“. Viděl bezejmenné hrdiny plavící se nocí ledovým oceánem v životně důležitém konvoji na pomoc Velké Británii. Stiskl rty a v duchu za ně poslal kamsi vzhůru bezeslovnou prosbu. Dnes už asi potřicáté.

Celý svět je pln hrozných, strašných tajemství.

A mlčí. Ze strachu, že naslouchající by zradil za pár korun, za měsíc svobody, za kostku másla, za křivý úsměv. Za rychlou smrt.

Lidský život je veliký náhrobní kámen budoucích a minulých skutků.

Kým být a nebýt, v těch nejčernějších nočních můrách?

Ostrůvky naděje, rozeseté po zelených lučinách, neodvažují se rozsvěcet majáky. Většina již je pustinou.

Jen jeden, dva majáčky pruhované, červené, modré a bílé, bliknou do dáli, když se nikdo nedívá.

A v jednom z nich hluboko uvnitř, uvězněná, ale jsouc symbolem svobody, volá Libuše úpěnlivě Johna, a šeptá mu všechna tajemství.

Může to udělat? Dokáže to utajit? Zamést stopy? Věděl dobře, že někteří členové posádky by dokázali snadno vyvolat záznamy palubního počítače a vynést na světlo pravdu, která nesměla nikdy opustit soukromí jeho hlavy. A kajuty.

Kajuta byla slabé místo plánu. I kdyby dokázal vše provést nejvyšší bezpečnou rychlostí, nikdo ho přitom napřistihl a ještě pomocí svého osobního kódu pozměnil záznam v počítači, u takového tajemství byla i nicotná šance na vyzrazení stále nepřijatelně velká.

Cítil, že zatíná pěsti a na šíji ho zašimrala krůpěj potu. Musí riskovat vše. Podobná šance už se mu nemusí naskytnout.

"Earl Grey. Horký. S mlékem."

Hagrid prošel nízkými dveřmi do krámu v Obrtlé ulici. Lahve s různými tekutinami byly naskládány v nahrubo stlučených regálech pokrytých vrstvou prachu.
„Brýtro,“ houkl směrem k prodavači. „Potřebuju něco proto slimákům, než mi úplně sežerou dýně.“
Prodavač se vydal k regálu a vzal litrovou láhev z hnědého skla, která byla naprosto bez potisku.
„Tady, skvělá věc, zahubí veškeré škůdce.“
„A co v tom je.“
„Výrobní tajemství. Kdyby to nezabralo, máte právo na vrácení peněz.“
Hagrid nechal za lahev galeon a opustil obchod.
Prodavač si zamnul ruce a zamířil dozadu. Načnul další savo a trochu odlil do lahve a zalil vodou.

Ta práce je vzrušující. Náročná, záludná, pohlcující.
Hodiny, dny a noci, týdny, měsíce. Tisíc výpočtů, tisíc omylů, tisíc slepých uliček.
Není možné se s někým poradit. Pracují v přísném utajení. Nikam ven nesmí a i v areálu je hlídají. A občas projevují nedůvěru a častují je despektem. Tým se zmenšuje, kolegové nedokážou snášet neustálé napětí, neúspěchy a odloučenost.
Vypětí, zoufalství z chybných předpokladů a pochybnosti si začínají vybírat svou daň.
Na poslední chvíli úspěch. Nesmí se o tom nikdo dozvědět, nic nesmí uniknout ven. Nikdo se nesmí dozvědět o prolomení kódu Enigmy. Je třeba nejvyšší obezřetnosti.
I proto Coventry hoří.