DMD č. 6. pro 6. 4. 2020. Téma: Dobrá rada od špatného rádce

Máme jej! Chytili jsme ho.
Sbíhají se všichni. Přesně jak nám Jirka poradil. Pajdal tady s černou rouškou a strkal si pod ní perníček Baby Jagy.

„Tak mě tady máte, dovolte mi, abych tady udělal pořádek. Jiří mě upozornil, že situace zde je velmi podobná té v pražské kavárně. Proto jsem se já uvolil a i v této těžké době tady s vámi budu a zavedu nové pořádky. Třeba čínskou polévku."

„Bože, co vám to Ovčáček přes WhatsApp navykládal?"

„No, že máme změnit správce, že nám pošle správného vůdce."
„Vy volové, říkal správného, a copak my jsme tady kladné postavy?"

“Postavení měsíce nelze interpretovat jinak! Musíte bezpodmínečně vytrvat ve svém úsilí!”
A klient zatnul zuby, překonal nesnáze a dotáhl ke konci obchod svého života.
“Vidíte? Diagramy mluví jasně! Venuše je v jednoznačně nepříznivém postavení vůči Uranu!”
A klientka se nadechla, vypočetla svému muži všechny křivdy, kterých se na ní dopustil a sbalila mu kufry dřív, než došlo k domácímu násilí.
“Mám pro vás nepříjemnou zprávu! Mars právě vstupuje do desátého domu!”
A klient přestal bagatelizovat příznaky a objednal se na preventivní prohlídku právě včas.
Samozřejmě, že nebeským tělesům byly osudy lidské stále stejně lhostejné, ale astrolog měl právě dobrý týden.

Jakmile žena otěhotní a rozkřikne se to (to když bydlíte na vsi), dostává náhle spoustu cenných rad. Od lidí, kteří ji přehlíželi, dokud nebyla chodící velryba a inkubátor.
Vyhýbej se smradu! Uvědomujete si, kde pracuju?
Měla by ses zbavit kocoura! Pořídila jsem si druhého.
Nevěš prádlo, dítěti se zamotá pupečník kolem krku! Můj manžel je inženýr, to nedá!
Rozmysli si to s tím očkováním, je to nebezpečné! Jasně, protože tetanus a černý kašel jsou pohádky.
Až dítě povyroste, nech ho co nejdřív chytit neštovice! Abys je konečně taky dostala.
Upřímně? Měla jsem vás radši, když jsem vám byla u pr*ele...

Potkávali se v garáži, po obědě, před vycházkou. Někdy ji vezl na demonstraci, kde se k sobě mohli chovat jako sobě rovní.
Kradmé pohledy ve zpětném zrcátku. Zamilovala se.
„Nemůžu se za tebe vdát, Tome!“ rozhodila zoufale rukama. „Já… mám závazky.“
„Netušil jsem, že jsi tak povrchní, Sybil.“
„A co mám dělat? Nedokážu rodinu opustit… a věř tomu, že ji budu muset opustit.“
„A mě? Dokážeš všechno mezi námi nechat za sebou bez lítosti?“ zeptal se jí vážně Branson.
Byla bezradná. „Čiň tak, abys nemusela litovat toho, co jsi neudělala,“ řekla jí jednou babička.
Tehdy netušila, co svou radou způsobí.

Risa nevěřila, že by nejlepší radu mohla dostat zrovna od Mii. Byly odjakživa proti sobě. Cokoliv Mia řekla, znamenalo většinou nějaký problém nebo kulišárnu. Tedy ne že by od ní nějakou radu chtěla. Bohužel si povídala sama pro sebe, a nevšimla si, že ji někdo poslouchá.
„Když tak moc toužíš po tom, abys neměla žádné závazky, co se takhle sbalit a prostě odjet. Budeš mít klid od lidí, kteří se tě snaží dát dohromady s Brentem, budeš mít klid od Brenta a ještě si splníš své sny.“
Co ovšem nikdo nečekal, bylo to, že se Brent k chystané výpravě přidá.

„Nó, tak od tebe si nechám ještě jednou poradit,“ řekla Svojanovská nepřítomně, zatímco upřeně civěla na silnici před sebou a snažila se vyhnout všem větším dírám, aniž by rozkývala vozík za autem. „Že já tě vždycky poslechnu,“ pokračovala. „Jsem fakt ráda, že jedeme tudy. Tudy žádný civilizovaný člověk nejel už léta, takže to nebude trapný, až ten vozík i s autem vyklopím do lesa. Prostě jen sundám registrační značky a odejdu. Ne, vážně, tak kde je ta odbočka? Karle?“
Karel neodpovídal.
„Teď se mnou nemluvíš? Tak si trucuj.“
„Za čtyři sta metrů odbočte vpravo,“ ozval se najednou jeho neúčastný hlas.

- Dobrého zdravia, predseda. Čože nového mi nesiete?
- Ja ti dám. Kde sa ovce?
- Kdeže by boli? V karanténe ich mám, predvčerom sa z lyžovačky vrátili. A čože vy tu?
- Tu počúvaj asistenta, čo mi poradil.
- Vymysleli sme, samozrejme s p-p-p-predsedom, že b-b-b-budeme p-p-p-predávať p-p-p-pomoc s karanténou.
- Predseda, prečo vy toho pidižvíka nevyhodíte? Vari si nepamätáte, ako vám radil pštrosy chovať? A ako vám sochu chcel postaviť? Ešte teraz to celá dedina spláca.
- Neboj sa, tentokrát to má dobre vymyslené. Naš pomoc bude žinčica s kyslou kapustou. A to keď niekto vyskúša, celé dva týždne sa z jednej miestnosti ani nepohne.

Byl to zásnubní dar od jejího nastávajícího. Myslela si, že je to zrcadlo jako každé jiné. Cítila, jak se jí natahuje kůže na zjizvených kloubech, když zatínala pěst a už už se rozpřahovala, aby ho poslala do zrcadlového nebe ke všem svým předchůdcům. V tu chvíli se ale její odraz pohnul nezávisle na ní.

„Nedělejte to.“

Nebyl to její hlas, ale přesto vycházel z jejích úst. Nebylo to zrcadlo. Personalizované interaktivní rozhraní.

„Můžu vám pomoci.“

Zaváhala.

„Vím, co se stalo předešlým dvěma královnám. Když mě vyslechnete, neskončíte jako ony.“

Člověk byl ale neměl věřit svému druhému já. Nebo snad ano?

Léčba Bernardovi nepomáhala. I to potvrzovalo Clařinu teorii o virové mutaci.
Navíc se ve vesnici začaly objevovat další případy podivné nákazy.
První onemocněl prodavač ovoce. Následovala jeho početná rodina. Pak už se to šířilo raketovou rychlostí.
Dnes ráno dorazila od místního felčara zpráva o počtu stonajících.
53.
To je třetina celé komunity.
Vydala doporučení k izolaci zdravých jedinců. Jenomže tady všichni drží pospolu. Pomáhají si. Neopouštějí se.
Clara věděla, že na její radu nedají.
Ona je jen vetřelec z pochybné cizí kultury, kde si lidé udržují odstup. Ona neví, co je rodina. Ona ničemu nerozumí.
Jen virům.
Dostanou to všichni.

"Podívej, mě na rozdíl od tebe ten obor fakt zajímá," snažím se vyhnout jeho pohledu. Pěna už opadla. Najednou nevypadá tak lákavě.

"Hm, když to říkáš," jeho úsměv se zdál ještě větší. "Ale když si dneska večer tady místo psaní seminárky, tak hádám, že by se ti drobná pomoc hodila."

"Nebudu poslouchat rady od někoho, kdo vystřídal tři obory!"

"Dobře, dobře. Jenom říkám, že stačí naklepat 20 stránek čehokoliv a smazat řádek zdrojáku. A najednou máš, kvůli záhadnému technickému problémů, alespoň týden čas navíc."

"Nevím, proč se s tebou bavím."

Pořád se usmíval.

Seminárku jsem odevzdala dva týdny po termínu.