DMD č. 15. pro 15. 4. 2020. Téma: Detektor citů

Když už byli všichni bezpečně uzavřeni v policejním antonu,
který si to svištěl sešeřelou ulicí, osmělil se Honza k tomu, aby ve výkladu
pokračoval.

"Název neutro - negativizér jsem tomu samozřejmě nedal náhodou.
V principu jde o to, že přístroj zachytává neutrina přilétající k Zemi
z vesmírného prostoru a pomocí silné katody jim dodává záporný náboj
a mění je tak na elektrony. Jinými slovy, vyrábí elektrický proud.
A protože neutrina naši Zemi bombardují neustále..."

"Tak je to de fakto perpetuum mobile."

"Přesně tak!"

"Hustý!"

"Jenže drobně nestabilní." Uculil se Marek.
"Škoda, že to neumí zachytávat tvoji roztomilost!"

Patrik mu dal políček.

"Má mě rád..."

"...nemá mě rád..."

"...má mě rád..."

Bílé lístky se snášely k zemi a bílé šaty dívky s očima barvy jarní trávy zářily v odpoledním slunci. Ohlušující křik ptáků poletujících mezi stromy se v dívčiných uších skoro ztrácel v porovnání s překotným tlukotem jejího srdce, které s každým odtrženým lístkem poskočilo.

"...nemá mě rád..."

Cítila, že se bojí květ otrhat celý. Že přece nelze unést tíži nesprávného výsledku. Vždyť on je tak úžasný a ona... je jen ona.

"...má mě rád..."

Jeho úsměv rozsvěcel celý svět a v jeho objetí by dokázala žít i zemřít.

Má ji rád?

Andělu nepřekvapilo, jak hněvně ji mlynář přivítal, jak neochotně jí ovce svěřil a s jakým gustem vysvětlil, že pracovat bude jen za mizernou stravu a spát může ve stáji.
Překvapil jí strach, ukrytý hluboko pod vztekem v odulé tváři.

Mladá vzala Andělu stěží na vědomí, s hlavou plnou svatebních příprav se těžko bude zahazovat s pasačkou.
Přesto si Anděla nemohla nevšimnout, jak moc je pod maskou veselí a smíchu vyděšená.

Nová chasa se k Anděle chová tak trochu stydlivě, však mládencům ještě mlíko po bradě teče. Ona v kradmých pohledech cítí jejich hrůzu.

Celý mlýn je sevřen bázní jako okovy.

Do pražských tramvají se postupně nahrávají nové systémy, které mají zvýšit bezpečnost provozu a komfort cestujících. Minulý rok spustili ostrý provoz elektronického mapování, které vyhodnocuje, jaká rychlost je zrovna potřeba. (Pokud vymetáte oblouky, nekompromisně vám zasahuje do řízení.) Loni zahájili testování antikolizního systému. A letos...
„...prý uvažují o speciálním odemykání řízení, které nejprve provede zkoušku na alkohol, a teprve po negativním výsledku umožní nastartování panelu.“
„To jako vážně?“
„No vážně!“
„A bude mě ta tramvaj testovat jen na alkohol? Nebude třeba zjišťovat, jakou mám náladu? Ha, Saša je nasranej, ještě by někoho přejel, tak ho radši pošleme domů. Potřebuje dovolenou.“

Byl to neobvykle krásný den.
Vrstva smogu nad městem se protrhla a sluneční paprsky rozehřály šedivé ulice.
Cestou do práce si všímal detailů, které mu předtím unikly. Květiny, která se prodírala prasklinou v betonu. Tvaru mraků nad obzorem. Vrstvy oleje, která vytvářela na loužích duhová oka. Odpadků, které se ladně třepotaly ve větru. Měl chuť obejmout celý svět, zpívat a tančit.
Cítil, jak se hluboko v něm něco probouzí. Nějaký pocit, který ještě nedokázal pojmenovat.

"CO TO MÁ ZNA-ME-NAT? HE-RE-ZE. HE-RE-ZE!"
Kdyby měl ještě funkční hltan, dálek Ghat by nervózně polkl.
Alespoň, že pocit strach už dokázal pojmenovat naprosto jednoznačně.

„Ach Alen, to je úplně skvělé!!!" Paul radostně skáče po své dílně a pořád ještě nemůže uvěřit tomu, že se mu právě povedlo dokončit Detektor citů!!!
Alen je to úplně jedno, radši by si dala obrovskou kachní pečínku, nebo biftek, o vědu se nikdy moc nezajímala, nebo spíš vůbec, protože je to pes.
„Hned ho vyzkouším," volá Paul a zapíná přístroj, Alen se snaží schovat pod stůl, nejde to, je moc velká. Vůbec nerozumí, proč Paul míří tou rourou co před chvílí do-stloukal, přesně na ni.

„Vstávej Alen, jdeme na procházku," uslyší Paulův hlas.
„Byl to jen sen," oddechne si...

Žárlivost je stejně stará jako láska a ráda se za ní vydává jako stín, někdy jí předběhne, někdy zůstane, i když už láska odešla pryč, jindy se, v začátcích, nebo v koncích, protáhne do pitoreskních rozměrů a zřídka, když je láska v zenitu, není téměř vidět. A ony, jako správní nosiči nekultivovaných, ryzích a intenzivních emocí, mají žárlivost vyvinutou ještě více než stopaři čich a nevypínají ji ani ve spánku. Není nic děsivějšího než další, které čeká v řadě na jejich místo. Kouknout na film? Není problém, když nebudeme sedět vedle sebe. Cokoliv intimnějšího vede k pronikavému „mamiiii“ z postýlky.

A patnáctého dne čtvrtého měsíce tohoto roku nastalo na úřadech peklo zvané Kompenzační bonus.

Dle pokynu správci daně vkládali žádosti, kterých se kupilo jak ve verzi papírové, tak i elektronické. Od šesti hodin s plným nasazením čísla účtů opisovali a zpracované žádosti ke schválení odnášeli.

Aby jim nějaký vocas v deset zavolal, že to musí dělat jinak. Ona osoba může být ráda, že pracuje v jiné budově. Protože dnes by fakt nepotřebovala žádný stroj na to, aby pochopila, že ji všichni nenávidí!

Po deseti hodinách a šesti stech žádostech, co mi prošli rukama, vítám dva volné dny s navazujícím víkendem.

Myslela jsem si, že tě znám. Že poznám, jak se zrovna cítíš, jestli jsi smutný nebo veselý, i když to téměř nedáváš najevo. Každý tvůj pocit byl jako naladěná struna, která se rozezní a já poznám její tón.
Bylo krásné poslouchat zvuky tvých tónů, jak vytváří neslyšnou hudbu, která rozechvívala mé srdce. Každou nepatrnou změnu jsem vycítila, každým vláknem nervů ji registrovala. Bylo to jako cítit svěží vánek a hřejivé sluneční paprsky.

Proč už nic necítím? Utichly snad ty struny v tobě, že jejich hudba není slyšet? Ne. Tvá hudba zní dále, ale už to nejsem já, kdo ji slyší.

"...ten prsten zrudne, když se ocitneš poblíž lásky svého života."
Kdyby to Rowena nevyprávěla tak vážně a kdyby to nebyla právě Rowena, Dean by to považoval za pouťový trik.
Takhle si prsten nasadil a čekal, co bude.
Kroužek zůstával tmavě modrý.
Stejně tak celý večer. Tedy, ne, že by čekal, že u tak nějak instinktivně balených koček na baru se začne něco dít.
Jenže barva se ani drobet nenachýlila k purpuru.
"Je to šmejd," pomyslel si a zapomněl na něj.
Vzpomněl si, až když venku sám nastupoval do Impaly. Prsten zářil jasně rudou.
Baby zapředla.
A rázem to bylo jasné.