DMD č. 15. pro 15. 4. 2020. Téma: Detektor citů

Museli čekat a proto přišlo Tyrosovo nevyhnutelné:
"Dobře, co by podle vás měla loď mít?"
"Dělo."
"Jídelnu."
"Koupelny."
"Halu."
To byl Mossi.
"Halu?"
"Mezi popelníkem, šálkem a talířkem," dodal poručík, který měl sluchátka na uších a byl úplně jinde.
Tyros mávl rukou.
"Tachyonové dělo."
"Vyhlídkovou palubu."
"Bazén."
"Nemocnici."
"Laserový vrhač asteroidů."
"ZOO."
"Cukrárnu."
"Kino."
"Chrám Zkázy."
"Superlaser schopný ničit planety."
"Hydroponickou zahradu."
"Drtič sluncí!"
"Bereku, prosím..."
"Detektor citů."
To se ozval Mimas.
"Co to?"
Velitel mávl rukou směrem k severu. K lodi něco letělo.
"Pardon, Chtěl jsem říct, detektor CITů. Caridských iontových torpéd."
Nameless vzápětí střelu zlikvidovala.
"Jo, ten taky."

„Víš že to má zvukovou signalizaci?“ rýpne si Vilda, když sestra snad po šesté během deseti minut zkontroluje telefon. Kupodivu se místo sžíravého odseknutí dočká nervózního úsměvu.
„Ty brácha, kdyžs balil Dášu, jaks to dělal?“
„Pomalu. Pomalu a opatrně .“
„Takže třeba kino?“
„Někdo tě pozval?“
„Mhm.“
„Tak to je skoro jistý.“
„Skoro není úplně,“ povzdechne Tilda.
„Detektor citů nemám,“ pokrčí rameny Vilda.
„Škoda, hodil by se. I na mě.“ Z úvah ji vyruší zapínání telefonu. Tilda doslova rozkvete.
„Tak já běžím,“ hodí úvahy za hlavu, popadne mikinu a zmizí.
„Tak na tebe žádnej detektor nepotřebuju,“ zazubí se za ní Vilda.

Komandér Spock měl pocit, že se dneska všichni dívají tak nějak za něj. A dokonce se na něj na chodbách lodi usmívali lidé, kteří z něj dosud měli jenom hrůzu.
Spock to přisoudil nějaké probíhající společenské události, a aby se nikdo nesnažil ho zapojit, odešel na můstek ke své konzoli a jal se řešit vědecký problém, který mu již dlouho vzdoroval.
Ah, řešení! Spock se napřímil a celý můstek vybuchl smíchy. A co tu dělá to zvíře?
„To je kočkopes vycvičený detekovat a demonstrovat nálady, city a emoce přiřazeného jedince. A vy, pane Spocku, jste podle něj právě skákal radostí.“

When the director glided into the lab, the temperature seemed to drop slightly. The agent motioned to the shelves.
Swan nodded and took the two items she came for.
She turned the glass in her palms a couple times, first with deep scrutinizing stare, then with eyes closed. She repeated the same process with the locket.
Mouse didn't ask for verdict.
If emotions were part of her expertise, Swan wouldn't be involved.
And if they had anything else to go on, they wouldn't need emotions.
On hard surfaces their traces were too prone to fading and contamination to be reliable.

Saň seděla ve svojí jeskyni a dojídala zbytky člověka. Přemýšlela, proč pokaždé, co někdo přijde, cítí jeho strach? Mno, ono by jí to bylo docela jedno, ale ten zápach se nedá vydržet!! A jak ví, že je to strach? Protože i ona sama už svůj strach pocítila, tak proto. Pokaždé ten pach byl ale o trochu jiný…Buďto cítila i skořici, nebo zase pomeranče. Bylo to zvláštní. Zrovna tenhle, kromě strachu páchl jako kopřivy a mech.

Šla se protáhnout a nadechnout aspoň pro jednou čerstvého vzduchu. K jeskyni se blížil člověk. Skoro nic necítila, jen slabý zápach piva.

Co je zač?

Těžko říct, kde se na téhle opuštěné planetě vzal. Možná se stala mrtvou a opuštěnou až po jeho příletu, znáte Daleky.
Byl zanesený prachem a povrzával rzí. I jeho Exterminate znělo spíš huhňavě a vůbec ne nebezpečně. Ne že by pro mě představoval nějaký Dalek kdovíjaké riziko. Spíš výzvu. Má pověst mě předchází, ale musím se vám přiznat, že Daleka jsem ještě neměl.

„Ahoj. Jsem kapitán Jack Harkness. Máš moc pěkné oko. Ovšem potřeboval bys přeleštit hlaveň. A taky tohle,“ přitočil jsem se přímo k němu, nahmatal erotogenní zónu a zkratoval mu jistý obvod.
Daleka prostoupily emoce.
„Ahoj,“ zopakoval jsem.

Silvia vytiahla z tašky malý displej pripojený na kovovej tyčke.
„Pozri, čo som kúpila v záhradníctve!“
„Čo to je?“ spýtal sa Florián.
„Detektor spokojnosti rastlín!“
Zapichla detektor do najbližšieho kvetináča aj napriek Floriánovmu skeptickému pohľadu. Displej ožil a po chvíli sa na ňom objavil obrázok zamračeného smajlíka.
Lenže kaktus v kvetináči bol očividne zdravý a bohato kvitol.
„Možno... to na kaktusy nefunguje dobre,“ usúdila Silvia.

Medzitým v kvetináči:
„Hej, čo to má byť? Nedávaj to sem, aj tak mám malý kvetináč! Nemám miesto na... Au, moje korene!!!“

Florián neskôr detektor rozobral.
„No jasné, je to iba obyčajný vlhkomer!“ zasmial sa.

Chudák holka. Zase je nešťastná. Já vždycky poznám, že něco není v pořádku. A i kdybych nepoznal, stejně mi to řekne. Nebo spíš napíše. Píše do mě totiž úplně všechno. Všecičko. Vylívá si do mě srdce. Proto vím, že se něco děje.
Nejspíš jí zase ublížil On. Mluví o Něm jenom s velkým písmenem. Nedávno se našli a ona už si pro ně vysnila společnou budoucnost. Ale podle nedávných událostí to vypadá, že On je jenom pěknej zmetek. A podvádí ji. Kdybych s ní tak mohl promluvit. Poradit jí, ať to s Ním už skončí. Takhle bude pořád jenom smutná.

Svatební průvod kráčí krajinou. Mary, nevěsta, se zvědavě rozhlíží. Nemihne se v lese vlk? Pavouk, nevisí támhle na stromě pavouk? Hlavně nepotkat kočku, psa, ještěrku či hada, natož mnicha nebo kněze! Ty teď nechce ani vidět!
Vyhne se velké louži a radostně se usměje. Ropucha! Byla tam! Sláva!
K oltáři kráčí klidně. Včera večer naházela do krbu hrst lískových oříšků. Ani jeden nepraskl tak mocně, aby vyletěl z ohně ven. Všechny popukaly pěkně tiše. Naznačily klidné manželství. Teď, cestou do kostela, potkala ropuchu, svazek s Johnem bude tedy i šťastný. Co si přát víc?
Usměje se. Čeká ji skvělý život!

„…a když to držíš a to červené světýlko se rozsvítí, znamená to, že jsi do někoho v místnosti zamilovaný. Pojmenoval jsem to Detektor citů,“ vysvětloval Azirafal.
Crowley si odfrkl. „Debilní název a ještě horší nápad. To skoro vypadá jako vynález od nás. Do týdne se ti povraždí polovina sousedů a sousedek. Do dvou týdnů všichni kněží, mniši a jeptišky. A těch rozvodů, co přibude. A navíc…“ znechuceně poklepal rukou na Detektor.
Světýlko se rozsvítilo a Crowley se zarazil v půlce věty, jako by mu došel vzduch. Okamžitě ruku stáhl.
„A navíc to ani nefunguje, viď?“ dokončil za něj Azirafal měkce.