Originální

PLESK
...
TŘÍSK
...
AH AH AH AH STAYING ALIVE STAYING ALIVE

Vcházím do bytu, ale tátu nevidím. Zato slyším pěkne nahlas Bee Gees.
BUM, ozve se z ložnice. Zarazím se a nervózním krokem se pomalu přibližuji ke dveřím pokoje. Pootevřu je a vidím otce s plácačkou jak si švihá do rytmu a pak PRÁSK, zaútočí na zeď.
„Tati, proč mlátíš tu zeď?“
Táta udělá v rytmu hudby otočku a s úsměvem odvětí: „Tak jsem ho konečně dostal, přinesla jsi mi štěstí.“
„...Komára?“ Ptám se, vím, jak mu pijou krev.
„Jo, je tu zas léto a s ním i ty svině žíznivý.“

„Tak co teď?“ zeptala se Ellie Alexe.

Seděli v menší hospůdce poblíž Alexova bydliště. Ellie se tady vždy líbilo - starý retro styl vybavení, k tomu dobová hudba 80 let, malý taneční parket.

„Teď by si mohla slavit chycení vraha, kdyby si všechnu slávu na sebe nevzal kapitán.“

„Mně to nevadí,“ usmála se čerstvá poručík Kowalski. „Já vím, že velký dík patří i tobě, kdybys nezaznamenal číslo auta, taky jsem tu nemusela vůbec být.“

V jukeboxu spustili Wild Boys.

„Pojď, zatančíme si, ukážeš mi, jaký jsi tanečník?“

„To opravdu rád, pokud chceš vidět svíjení mořského hada, jsem ti k dispozici.“

Diskohudba. Má niekoľko typov "fanúšikov".

Fanatických odmietačov. Prejavujú sa štuplami v ušiach a všelijakými inými činmi zabraňujúcimi dostať sa tým odporným zhlukom frekvencií do medziušného priestoru.

Hudobne indiferentných. Diskohudba nevadí. Podobne ako klasická hudba. V podstate je to len v dopredu odhadnuteľných intervaloch počuteľné "bum", "tá" alebo "dá" a niektorí z toho robia strašné haló.

Fitness trenéri. Na "tuc" sa proste skáče, koniec vysvetľovania.

Odreagovavači. Občas ten mozog treba zamestnať aj menej abstraktnými myšlienkami...

Milovníci disca. No, každý sme nejaký...

No a potom sme tu my, čo sme videli Lokiho tancovať a na čas sme sa našli v inom tábore...

“Doufám, že jsi se mnou spokojený,” usmál se.
“Ale jistě. Na té diskotéce jsi tančil nejlíp ze všech,” zazněla odpověď. “Dobře se na tebe dívalo.”
“A to potom?”
“Jinak bych ti nezaplatil,” ušklíbl se zákazník. “Doporučím tě i svým známým.”
“Super,” zasmál se a přikývl.

“Hele, ten kluk, cos mi ho poslal, ten tanečník...”
“Dobrý, ne? Tančí parádně a v posteli to taky umí. Asi mu ještě zavolám.”
“To právě...”
“Stalo se něco?”
“Kluka si zaplatil můj šéf. Víš, umí být docela drsný.”
“Ublížil mu?”
“Ne. A ani neublíží. Kluk ho uškrtil a okradl. A nás si předvolají k výslechu.”

Dlouhán Eddy se zase vyznamenal. Vymetání hospod zakončil stylově u Oškubanýho vejra. Páteční noc se nesla ve znamení starých šlágrů, všude to vřelo živostí desítek tancechtivých nohou.

Po šestém panáku karibského rumu se odhodlal na parket. Nejdříve balil skupinku oslavující rozlučku se svobodou. Úlisné pohyby žádnou z holek neoslnily, a tak se rozhodl jim ukázat, o co všechno přichází. Plul napříč parketem jako tornádo, nakonec vrazil do tancujícího vazouna, který se nachomýtl vpravo. Dotyčný ho odstrčil a milý Eddy vletěl do drinků chlapíkovi s dredy.

Nato byl Eddy nemilosrdně vyveden ochrankou. Klub už ale bez Eddyho nebyl tím, čím předtím.

Odjakživa věděla, že jednou zahyne v bitvě. Byla hrdinka. To k tomu zkrátka patří. Bojujete nejen za sebe, ale hlavně za ty, co se bránit neumí. Odměněni jste hrdinskou smrtí, okázalým pohřbem a slavnými posledními slovy, která pak provázejí následující generace.
Nejdříve myslela, že její čas nadešel v bitvě u Půlnočního mostu. Ostří jí málem probodlo srdce.
Pak v bitvě v Mlžném údolí, kde ztratila paži.
Pak u Jantarového břehu, kde ji nepřítel málem utopil.
Pak-

„Proč už prostě nechcípneš?“ zaklela autorka a vztekle praštila do stolu. Měla to všechno tak hezky naplánované a hlavní hrdinka ne a ne umřít.

Nora sa započúvala zvukov, ktoré vydával dom. Jako, prvá noc na novom mieste je vždy obskurná, ale teraz to podlaha prehnala...
Opatrne zišla dolu schodami s náhodne schmatnutou palicou, aby umlčala strachopuda v hlave.
Dom mlčal. Bol zrazu dokonale tichý. Príliš dokonale.
Akoby niekto zadržal dych..?
Aj víchor vonku ustal v očakávaní, či sa niečo stane.
Nikto tu nie je, uisťoval vystrašený hlások v hlave. Nevraveli, že dom patril čarodejke? pokračoval v snahe zľahčiť situáciu. Možno len tak celkom neodišla...
Nora preglgla a spravila prvú vec, ktorá ju napadla.
"Je tu niekto?" spýtala vydesene.
A tieň vedľa dverí sa pohol..

Řekla jen, že si jde koupit boty, a odešla. Byl pátek, začátek října. Chlad se zahryzával do kotníků a naznačoval, že je čas vyměnit okopané tenisky za něco pořádného. Nic jsem tedy nenamítal, ani jsem nestihl říct „Tak dobře pořiď.“ Najednou po ní zbyl jen hrnek s nedopitým čajem.

Čajová patina na hrnku vyznačila bod jejího odchodu — nejasně, a přeci tak ostře, že jsem se o něj kolikrát málem pořezal. Pátek se překlopil v sobotu, říjen v listopad. Chlad znovu vystřídaly vlahé letní večery. Hrnek jsem každý den marně dával do myčky. Zůstával však zpola plný té lži o botách.

Obloha byla černá. Blížila se bouře. Ve stínu rozbouřeného moře se blížily jednotky vojsk Nesmrtelných k Horkým brankám.
"Dnes nezemřeme, dnes ne!" Pomyslil si Leonidas. S první kapkou deště, která lechtala Leonida na vypracovaném, avšak pečlivě vyholeném lýtku, vyburcoval chlapy k akci: "Nazujte si kecky! Nahoďte kouli! Dnes večer nás čeká taneček!"
Už se blíží, jeden z nejlepších tanečníků disco doprovázený skupinou neporažených. Už cítí jeho dech.
Dnes večer se zapotíme, ale nikdo nepadne na svalnaté hýždě v kožených slipech. Dnes ne. Dnes vyhrají Sparťané.
Ten večer v Horkých brankách bylo opravdu horko. Těla zpocených můžu cítili až v Aténách.

,,Chtěl jsem se proletět," prohlásul sebevědomě do tichého prázdného sálu. Královna se odmlčela.
,,Rozmysli si to."

-

Retrospektivně to byla blbost, snažit se ospravedlnit Královně. Jeho malá svoboda mu nestála za hrdost. Co si myslel? Měl přijít s nějakou výmluvou.

-

,,Chtěl jsem se proletět."
Královna ho zamkla do kamene. Proměnila jeho kůži v slupku onyxu, včetně peří, a nechala ho jako sochu v klečící poloze. Byl umístěn do Zahrady rozjímání - k ostatním, kteří si odpykávaki trest.

-

,,Chtěl jsem se proletět."
A teď tuhnul v kameni. Čas se špatně určoval, ale všechno ho bolelo. Jak rád by se pohnul. Už nechtěl létat.