Originální

Ráno pálí v očích – jehly to světla, které bodají, když chci spát. Hlava bolí jako střep na mraku alkoholového opojení. Hrobové ticho – mysl prázdná jako vítr v otevřených dveřích. Kde je ta láhev, která mi dělala společnost? Ztratil jsem se ve spleti chodeb náručí, polibky prchají do nebes, tvůj sladký parfém mi připomíná prázdná sklenička. Slyším známý hlas, který se však změnil ve vyčítavé tóny kosa venku. Budík nehlesl, neslyšitelný jako tvá slova, ale zrychlený dech přehluší výčitky. Pokoj se zmenšuje, nehybné čtyři stěny vítají květinový záhon vášně. Okus jablko snů v tvrdé peřině zklamání. Zhasni už konečně, slunce proklaté!

„Trochu přitlač, děvče, nestyď se. Pěkně plynulý tahy. To je vono,“ přikyvoval, zatímco ji bedlivě pozoroval. „Hezky obě stehna souběžně,“ instruoval ji.
„Jste dost náročný,“ odfrkla si, ale držela se jeho pokynů do puntíku. Kápla si do dlaní ještě trochu voňavého oleje a pokračovala v masírování.
„A vy, mladý holky, si furt jen stěžujete, kdykoli si máte máknout.“
„Tss, děláte z toho hroznou vědu! Přitom by to mohla být zábava…“
„Však to je zábava,“ zacukal koutkem. „Hezky ho promni, taaaaak.“
Do místnosti nakoukla vedoucí školních praxí:
„Teda, nevědět, že tu marinujete kuřata, myslela bych si, že tu probíhají nějaké nemravnosti!“

Nakresli mi strom. A na tom stromě ať rostou mé myšlenky, divoké to řeky.

Namaluj mi mrak. A na tom mraku plují mé sny, bezedné to vodopády.

Načrtni mi dům. A v tom domě žije má představivost, divočina to bez lvů.

Slož mi píseň. A v jejích verších se skrývají mé city, poryv jejich větru stonek ohýbá.

Napiš mi dopis. A v písmenech skáče má tvrdohlavost, mělčina to neznámá.

Zatancuj mi valčík. A v těch krocích padá má nevědomost, temná to paní.

Zahraj mi baladu. A za zvuků piana vynořuje se má nezkrotnost, kroky odchází ve stínu večernice.

Otevři oči…

Tak vlezle a náhodile
snaží se mi vmasírovat do hlavy
jeho myšlenky pošetilé
začínají ve mně vyvolávat obavy

Nejřív naznačí, pak uskočí
jako baletní mistr
zamotá mi v hlavě drátky
nerozmotatelný twistr

Pak se hroutím jako domek z karet
měla bych se přestat válet
vstát a jít ten bordel uklidit
jak to asi zařídit

Mezi řádky čtu, co se mi nelíbí
nezastavím se ani na chvíli
jako strojek mozek vrčí
už mi tryská pára z uší

Přestaň mluvit, přestaň tančit
ten svůj ošuntělý valčík
já už ti to nežeru
tu tvou trapnou příšeru

Seber se a jdi si po svých!

Říct, že byl Arthur unavený je slabé slovo, přesto se vrhl na účetnictví. Jindy na to neměl čas, sedm adoptovaných, magických dětí ho plně zaměstnalo.

Natolik se zabral do čísel, že si manželova příchodu všiml, až když k němu přistoupil a políbil ho na temeno.

"Jaká byla cesta?"
"Nudná, ale domek prodán, takže už mě k Městu nic neváže. Co tady?" vyzvídal Linus, zatímco Arthurovi jemně hnětl ramena.
"Normálka. V matematice Tálie vypočítávala a kolik víc by musela vykopat zeminy na tvůj hrob než na můj, Lucy vyhrožoval armageddonem."

"Chudáčku," Linus ho znovu políbil, "pojď do koupelny, sprcha, masáž a ..."

Nahrnuli se do baru jako velká voda. Překřikovali se jeden přes druhého.
"Je pravda, že jste rozčtvrcovacího vraha odhalili úplnou náhodou?"
"Prý to bylo jen díky schopnostem vašeho kapitána?"
"Prý jedl srdce svých obětí?"
"Mám pro vás, seržantko Kowalski, tuto nádhernou kytici růži, pokud od Vás dostanu exkluzivní rozhovor."
"Já nabízím tuto pětiposchodovou bonboniéru za detaily k případu."
"Mohu nabídnout dovolenou v pětihvězďičkovém resortu?"
"Nemá snad právo na odpověď každý v tomto státě? Kam se ztratila svoboda?"
"Nebyl vrah také odpůrcem očkování?"
"Jaké závěry z toho policie vyvodí?"

Ellie toho měla právě plné zuby. "Odcházíme, Alexi, nebo nás tady ugrilují."

- Ten uskrceny byl pry velke zvire. Asi mel u sebe Zlateho mravence, tak ho oddelali a okradli.
- Zabil ho nějaký kluk, co s ním měl placený sex. Zlatý mravenec je výmysl.
- Není. Plno lidí vidělo jeho fotku. Diamantový přívěšek zasazený ve zlatě. Nejenže je to umělecké dílo, ale má i historickou hodnotu!
- Kecáš. Je někde na netu ta fotka?
- Tady v odkazu.
- Noooo, tak to je výplod umělé inteligence, s tím se jdi vycpat.
- Ja verim, že ten sperk fakt existuje, proto toho chlapa zabili.
- Jakože si někdo najal prostituta na vraždu? Hmmmm...
- A proc by ne? Pro penize vsechno.

Zub vyletěl do víru města. Řev stovek hrdel zaburácel až se otřásly základy. Kapka krve se rozplácla na betonu. Drobné tělo žuchlo na zem.

Alex zvaný Skřet dostával masážní nakládačku od kamioňáka Bena připomínajícího gorilího samce čnícího nad nehybným tělem.

Jenže Skřet měl životů jako kocour, a tak se po několikasekundové pauze sebral a jako blesk kopnul obra do kolene tak silně, až náklaďák zařval bolestí.

Pak to šlo samo, následovala druhá noha rychle odepsaná zezadu. Skřet se po oběhnutí octnul před bolestí staženým ksichtem, který dostal kolenem do nosu.

Příchuť výhry se mísila s železitým podtónem krve v ústech.

„Sakra, proč jako nejsem v nebi!?“
„Třeba proto, že čtyřikrát rozvedenej komediant, co umřel na infarkt poté, co si na viagru šlehnul lajnu koksu, tam prostě nemá co dělat,“ uchechtl se na čerstvého nebožtíka čert.
„Oukej, to jsem nevychytal, beru, ale jsem jeden z nejlepších tanečníků disca vůbec!“ bránil se zemřelý.
„Tomu už nic nepomůže,“ prohlásil čert směrem k Satanovi. „Co s ním?“
„Naše obvyklé mučení tady nezabere,“ povzdechl si Satan.
„Pravda. Tomu pustíš Michala Davida, a on ještě začne trsat…“
„Umělci žijou pro potlesk. Tak ho za trest necháme tancovat těm, kteří ho budou na kolenou prosit, aby přestal.“

Každý krok provázel tichohlučný šelest srdce temného lesa. Kdesi za bílou tmou se ozval ženský nářek. Kroky se přibližovaly, listí chrastilo pod bosýma nohama. Zalkávající vzduch protnul mocný řev.

Mlha se jako mávnutím kouzelného proutku rozestoupila. Z levé strany běžela žena v dlouhé bílé haleně; její dlouhé, havraní vlasy měla zplihle rozcuchané. Za ní kmital tmavý kožich medvěda.

Pár kroků od lesní stezky nebožačka zakopla a upadla. Krátce nato ji bestie dohnala a mocnými tlapami se postarala o nemilosrdnou divokou masáž. Drápy trhaly, zuby zuřivě kousaly. Výkřiky pravidelně přerušovaly tíživé ticho.

Pastýř nehnul ani brvou a rozvážně kráčel hvozdem dál.