DMD č. 23. pro 23. 4. 2020. Téma: Masky

Šalupu dopadli o dvě noci později mnohem severněji, než čekala. Kapitán byl starý lišák. Nehodlal se vzdát jen tak. Když po něm žádala dokumenty, tvářil se, že nerozumí. Neměla pro herecké vystoupení pochopení. Ani trpělivost. Dech nepříjemně bodal.
“Ty papíry. Hned!” vyštěkla.
Muž překvapeně zamrkal. Jadrná nadávka pročísla vzduch. Neochotně poslechl. Celý život pašoval kořalku i jiné zboží. Vždy se mu podařilo uniknout. Teď sklapla past.

Za dveřmi kajuty mohla odložit škrabošku rozhodnosti. Úspěšný lov nepřinesl uspokojení. V přístavu pašeráky předají úřadům. Věděla, co je čeká. Život vyrvaný z kořenů. Zeleň domova pohřbená v prachu pouště. Život horší než smrt.

Starý kněz Bořivoj jen stěží vnímá rozčilený hlas kaplana Bernarda. Nemá ho rád. Bojí se ho. Neklidně propouští mezi prsty zrnka růžence.
„Matko Boží, pros za nás hříšné...“ šeptá.
„Proč za nás?“ nakloní se Bernard nad starce. „Někdo jiný potřebuje přímluvu, někdo jiný se musí, rozumíš, musí zbavit svého kacířství. Víš, co mi ten Jakub Cimburský řekl? Prý svatý Šebestián na našem novém oltáři poulí oči jako ryba na suchu. Je stejný jako jeho povedený bratříček na Cimburku. Myslí si, že nevím, že do kaple přicházejí jen se ukázat? Však já už najdu cestu, jak jim všem strhnout masky zbožnosti.“

Nastoupily jsme do nové práce spolu. Ona byla hned od začátku veselá a se všemi si brzy tykala. Byla přátelská, ptala se jak se máme, zda nechceme něco z obchodu vedle, jak jde naše práce, dávala rady. Člověk by si říkal jaké štěstí. Začli jsme si ale všímat, jak často nás seřve za něco, co skoro ani není chyba (nad vlastními horšími přeslapy mávne rukou), jen aby o deset minut později přišla celá sluníčková a ptala se jaký byl víkend. Jak před námi shazuje kolegy a v další větě nás vyzdvihuje. Lapeni jejími maskami, už bylo pozdě trvat na vykání.

Muž zavřel oči a napočítal do deseti. Pak se rozhodl. „Pojďte se mnou,“ vybídl děti.
„Kam?!“ ptal se nedůvěřivě desetiletý. Stál před svými kamarády jako stráž.
„Ven,“ odpověděl muž. Dětem spadly brady. Ven?! Myslel tím opravdu Ven?
„Není v tom nějakej švindl?!“ udeřil na muže blonďatý chlapec.
Muž zavrtěl hlavou. Stiskl několik tlačítek a obrazovka zmizela. Prošel prázdným rámem. „Tak pojďte!“
Blonďáček vyběhl za bráškou. Ostatní se však ani nehnuli.

Muž se jim nedivil. Neměli důvod mu věřit. Navíc se mu zdálo, že dvě nejstarší děti prohlédly jeho dobráckou masku. Jenomže netušily, že k jeho povolání jich patří celá řada.

Tři dny po návratu výzkumného týmu z Magally si Lily udělala čas a navštívila Severuse v letním domě.
Ovocným sadem pobíhala Grace a s ochrannou maskou honila včelí roj.
Lily upila z jablečného moštu.
„Ten lektvar zabral okamžitě?“
„Ano. Proto jsme ho poskytli Mezinárodnímu sdružení kouzelníků pro případnou budoucí potřebu.“
„A trvalé následky?“
„Závislé na míře poškození orgánů před podáním léku.“
„A u tebe?“
„Neměl jsem příznaky. Stejně jako Grace.“
„Ví vůbec, že tu nákazu rozšířila do vesnice ona?“
„Ví.“
„Proboha...“
„Nedává si vinu. Má obdivuhodnou schopnost skrývat svou duši před krutostí života.“
Lily děvče zaujatě pozorovala.
„Někoho mi připomíná...“

Celý den mu bylo nevolno a nepřinutil se sníst ani oběd. Pomyšlení na večer a setkání s ní bez hloučku kamarádů, s nimiž teď týral "ňák moc chytrýho" spolužáka, mu obracelo žaludek všemi směry. Co když si o něm bude myslet, že je prostě jen hloupý?
---
Seděla s kamarádkami na lavičce před školou a nahlas se spolu s nimi smála kolemjdoucí skupině "prostě trapnejch" spolužáků, ale uvnitř se třásla nervozitou. Večer ho potká úplně sama! Co mu bude říkat? Nebude pro něj úplně trapná?
---
"Čau Tome."
"Ahoj Kiki."
"Ehm..."
"Hmm... fakt hustá bunda... ehm..."
"Dík, ta je nová."
"Aha. Okej...."

Myslivec udeří. Vůle narazí na vůli, úder na protiúder, zápraží pod nohama začíná žhnout, Stázina ruka se chvěje v Andělině dlani.

Z mlýnice se vyvalí temnota, zakrouží nad dvorem jak krkavčí hejno, než zacílí. Proniká i pod sevřená víčka, naplňuje děsem, pálí jako oheň, spoutává, sráží. Na kolenou se Anděla dotkne žuly zápraží a natáhne do sebe sílu kamene. Vstane, rozpaží a temné praporce se rozpadnou.

„To je vše, vzácný pane?“ zeptá se ochraptěle.

Myslivec vztekle zavrčí, maska milého mládence popraská, tvář zbledne a protáhne se do děsivého šklebu.

Pak Mistr luskne prsty a z mlýna jako loutky vyjdou mleči.

Sonin nápad fungoval. Pod ohromným vodopádom sme našli malú jaskyňu so vstupom maskovaným ilúziou skaly. Zastavil som Soňu tesne pred tým, než tam nadšene skočila.
"Myslíš, že je to jediné bezpečnostné opatrenie?" sykol som. "Drž sa tesne za mnou." Len ticho prikývla.
Vstúpili sme a.. ocitli sme sa na balkóne, z výšky pozerajúc na maškarný bál. Inštinktívne som sa prikrčil a strhol Soňu so sebou. Poznal som tento druh ilúzie. Jediný spôsob, ako ňou prejsť bolo tváriť sa, že do nej patríte.
"Soni, vieš nám vyčarovať plesové šaty?" zašepkal som. Prikývla. A teraz tá horšia časť.
"A..ehm..vieš tancovať?"

Za normálních okolností by Amias jakékoli vysvětlování s díky odmítl a plynule by změnil téma hovoru. Ale tohle určitě nebyli obyčejné podmínky a popravdě řečeno měl pocit, že po tom šíleném přivítání Henrymu nějakou malou laskavost dluží. Nakonec, mohl by tím zodpovědět jinou, zatím nevyslovenou otázku.
„Amias zatím neznamená nic. Proto jsme tady,“ vysvětlil s vševědoucím výrazem. „Do Hor moc našich lidí nechodí-“
„Takže hledáte dobrodružství? Zabíjíte Běsy nebo tak?“
Amias nadzvedl obočí, ale rozhodl se zůstat při zemi.
„Něco mnohem lepšího. Obnovujeme staré mapy.“
Henry se viditelně snažil zamaskovat zklamání, když najednou se jeho výraz změnil.
„Vy máte mapy?“

„Podívej se na tohle,“ řekla Temná princezna, která stála před starou skříní.
Světlá princezna ji poslechla. Pořád vypadala jako uzlíček neštěstí. Dost za to mohla ta kápě, kterou si nesundávala, ani když byla se sestrou sama.
Tmavá princezna vytáhla ze skříně masku jednorožce.
Světlá princezna by z ní byla kdysi nadšená, ale teď jenom mlčela.
Temná princezna navrhla: „Co tahle?“ Pták s dlouhým zobákem.
„Tuhle asi radši ne.“ Morový doktor.
Pak nahmátla masku krásné karnevalové dámy. „Zkus si ji.“ Podala ji sestře.
Jenže ta sklopila hlavu. Zpod kápě jí vyklouzl čenich psí lebky.
Temná princezna jí z něj setřela slzu.