DMD č. 26. pro 26. 4. 2020. Téma: Prasečí tanec

Ve stínu staré lípy na kraji vesnice se dlouho mlčky drželi za ruce. Nakonec ji políbil, krátce, něžně, přátelsky. Na tom samém místě, kde se políbili poprvé, když jim bylo šestnáct.
Odešel beze slova, žádná už mu nezbyla. Sledovala ho, dokud jí nezmizel z očí, a pak ještě chvíli zůstala a pozorovala vesnici. Lidi, které naplňovala práce na poli a chov zvířat, nikdy nechápala, ale vždycky tvrdila, že někoho nemusíme chápat, abychom ho měli rádi.
„Pomůžu vám,“ slíbila jim. „To budou dřív prasata tancovat, než vás nechám na holičkách.“
Gormlaith už se rozloučila, zůstala jen Nejvyšší ranhojička a měla práci.

"Pepíku, Honzíku, kdo vylil vodu?"
...
"Pepinko, nerozhazuj to zrní!"
...
"Coco, co děláš za kraviny?"
Andulky jsou prasata. Musíme jim domluvit. Třeba Pepinka pořád rozhazuje zrní.
...
"Andulky, nechte toho! A netancujte na bidýlku, když na vás mluvím!!"
Ten jejich prasečí tanec je otravný. A navíc Pepinka s Honzíkem k tomu navádějí malinké andulky.
...
"Andulky, ten váš prasečí tanec je otravný."
"To není prasečí tanec," namítá Pepinka.
"Jo," dodá Pepíček.
"Izzy, pusť tam už Coco na koupel. A netancuj ten prasečí tanec když na tebe mluvím!!!!!!!!!!!!"
...
"Babi, ty andulky moc zlobí."
"Jasně, jsou zlobivé. Musíme je vychovat lépe."
To byl ale den.

Z lesa se vyřítila skupinka prasopsů a začala kolem našeho tanku kroužit.
Nebyli to však živí tvorové, ale kříženci tanku a motorky. Prostě vpředu motorka a vzadu tankový podvozek, co na něm seděli další němci se samopaly.
Náš tank se za nimi začal otáčet, aby je Jenda mohl potřít kulometem. Jenže ty potvory jsou strašně obratné a pohyblivé. Prosvištěly potokem, prorazily mlází (oni mají i řidiče pancéřovaného?). Jediné, co neuměly, bylo létat. Obklopili nás ze vše stran.
Jako když včely dotírají na medvěda.

"Co se s nimi mažeme?" zavrčel Gustlík, roztočil věž a několika výstřely z děla ukončil prasečí tanec.

Připomnělo jí to náhle tu strašnou knihu, ve které hrála prasata prim. I oni vypadali, že se doposud s chutí nechali obskakovat sobě skoro rovnými. Vlastně by je měla litovat, když viděla, jak se v úprku zmateně motají, jako by zapomněli taneční kroky (ne že by ovšem vypadali jako příznivci tance), jenže strhával ji jiný tanec, tanec nadcházející svobody, té pozoruhodné dcery řádu a radosti, již tanec tak podivuhodně zjevuje. Každý, kdo po ní byť jen jiskrou toužil, vzplál v tom rytmu jako nečekaná vatra. Jako tehdy pukly ledy, i dnes to byl mohutný proud, který vnesl do Beruny jaro.

Tmou se rozlehne chrochtání. Dav ho vítá řevem.
Hru kláves doprovodí hutný kytarový riff. Na plátně se objeví do nebe trčící komíny továren, mezi nimi pluje prase.
Big man pig man, charade you are…
Zazobanej šéfíku, jen maškara jsi, a když máš ruku na srdci, jsi skoro k smíchu, vlastně jako šašek se svojí hlavou v hlubokém korytě…“
Pink Floyd hrají píseň s názvem Pigs. O bohatých a mocných, manipulujících společností.
Obrovské figuríny prasat se pohupují do rytmu.
Píseň je z roku 1977. Text i přes svůj věk stejně naléhavý.
Jsi skoro k smíchu, ale ve skutečnosti jsi k pláči…

prasata naditá tančí kolem koryta
strkají se šťouchají se jak se snaží dostat k míse
prasata naditá tančí kolem koryta

prasata hladová sežerou co neschováš
a co schováš snědí taky jaképak s tím saky paky
prasata hladová sežerou co neschováš

prasata s chrochtáním vyběhla ven ze stání
rozryla zahradu a teď běží do sadu
prasata s chrochtáním vyběhla ven ze stání

prasata čuňata narazila na vrata
vrata máme rozbitá, už se ženou do žita
prasata čuňata narazila na vrata

prasata smůlu maj, naposled si zachrochat
ráno řezník ze vsi přijde, na každého masa vyjde
prasata smůlu maj, naposled si zachrochtaj

Přitiskl jsem se ke stěně.
Vykoukl jsem a měl jsem celé bojiště jako na dlani.
Kus jatek už byl zcela zdemolovaný.
Byla to práce Pneumata.
Pneumat byl oživlá pneumatická pistole na porážení prasat.
Tenhle byl ale obrovský. Byl připojený na velký tank s plynem, motor a kolečka.
Rychle jsem se zase schoval, ale neopatrně jsem vrazil do zavěšených háků.
Kovové cinkání upozornilo na mou polohu.
Pneumat se otočil.
Nezaútočil.
Pistolí napíchl nejbližší mrtvolu prasete a začal do něj pumpovat vzduch.
Pak do druhého a do třetího.
Prasata seskočila z háků.
A trhaným pohybem tančícího balónku se vydala přímo ke mně.

Ráno vstal brzy. Připravil si káď, vyřkl zaklínadlo a v tu ránu byla plná tekutiny. Namočil do ní prst a olízl jej. Podařilo se. Zašklebil se, protože kopr chutná fakt odporně.

Připravil se a oblékl. Někdo zaklepal.

„Dobré ráno, čaroději. Dohodli jsme se, že já tu budu u tebe a Yen bude u Hermíny, abychom si byli opravdu jistí, že nepodvádíš.“

Stál tam Geralt.

„Ano, jistě, pojď dál,“ řekl mág.

Hodiny odbily poledne. Mág si vlezl do kádě a koupal se. Pak vylezl a začal tančit. U tance vypadal jako prase, no opravdu. Asi proto se tomu říká prasečí tanec.

Nejdřív si Jane byla jistá, že to je Thor. Kdo jiný by vytvářel Einstein-Rosenův most uprostřed pouště v Novém Mexiku. Jenže když dorazily na místo, stálo uprostřed očouzeného kruhu země...
"Prase," zamumlala konsternovaně: "Prase v kostýmu Spidermana. A kolem hlavy mu létají hvězdičky."
Stvoření zaklepalo hlavou a hvězdičky se rozprchly. Vyskočilo na nohy.
"Lady Jane!" zakvičelo: "Lady Jane, nesu zprávu..."
Zabzučela elektřina. Stvoření s sebou chvilku cukalo ve vzduchu a pak se zhroutilo do kouřící hromádky.
"Darcy! Už zase?"
"Je to mluvící prase! Lekla jsem se!" Ohradila se, taser pořád výhrůžně před sebou. "A navíc..."
Zarazila se.
"Taky cítíte slaninu?"

Konečně přijde to, na co tak dlouho čekala. Zítřejší den bude tím správným, tím opravdu dokonalým. Její život se obrátí naruby. Je nadšená.

Armáda genů, to zní tak poeticky! A až se geny spojí... budu mít miminko.

Už několikrát si podobnou příležitost nechala uniknout, ale teď je odhodlaná svou chybu neopakovat. Zítřejším dnem zkrátka protančí, nadšeně a bez obav, protože všechny jeho nástrahy už zná. Připravila se dobře.

Horoskop nikdy nelže, pomyslí si narozená ve znamení vepře.

***

„Tiskové oddělení! Zavolejte mi okamžitě tiskové oddělení!“
„Ano, pane?“
„Jak můžete zaměnit 'armádu genů' a 'Armagedon', idioti?“
„Zní to... podobně?“ zavrhne podřízený nervózně.