Spider-Man

“Měl bys nějaké rady pro začínajícího superhrdinu?” zeptal se Miles.

Seděli na střeše, mezi sebou krabičky z Doordashe. Slunce pomalu zapadalo.

“Hmmm…” zahučel Peter přes hrst hranolek: “Předně bych pořídil dobrý prádlo pod kostým.”

“Něco podstatnějšího by tam nebylo?”

“Po první fotce z bulváru mi poděkuješ. A když jsme u toho: pořiď si dvorního fotografa. Nebo se foť sám.”

Miles se odevzdaně skácel na beton: “Po tolika letech bych čekal větší moudra.”

“Ok, tak…” Peter se zamyslel: “Ať ti nabídnou, kolik chceš, nikdy nechoď do reality show.” Otřásl se. “Tohle pokušení jsem neodolal jednou. A pronásleduje mě to do teď.”

sexykitten69: I saw that you are looking for a sexy kitten that will make you scream all night. ;)
bittenandsmitten: I'm sure I didn't use any of those words on my dating profile.
sexykitten69: I can read between the lines, darling. ;)
bittenandsmitten: Please, never contact me again.
sexykitten69: Come on! You know you want this. ;-*
sexykitten69 sent a photo
bittenandsmitten: Are you kidding me? Of course, it's you! Fuck off!
sexykitten69: I'm kind of impressed you can recognise me from this.
bittenandsmitten: You literally shaved it into the shape of my logo!
sexykitten69: Are you flattered? ;)
bittenandsmitten has left the chat

Sergei Kravinoff, lovec Kraven, vytáhl nůž v poslední chvíli. Poslepu seknul, na zem dopadla část mimozemského jazyka. Zaklel, když viděl, s jakou rychlostí té černé stvůře opět dorostl. Ať se pod oblekem skrýval kdokoliv, chtěl jen krev a smrt.
Harry nevnímal, jeho mysl byla vyřazená z provozu. U kormidla seděl symbiont, Venom… a Kraven byl jeho kořistí. Dokončí to, co začal, s jiným hostitelem. Byli pro něj pouhé schránky, nic víc. Ve skutečnosti mu na nich nijak nezáleželo, přežil by i bez nich.
Ten má pořádně dlouhý jazyk. Přirovnal bych ho k listům té rostliny, tchýninu jazyku. Odporný tvor… symbiont.

Nezáleželo na tom kolikrát byl pomlácený, vždycky vstal a pokračoval, dál bojoval. Nepočítal soupeře, které porazil, v paměti mu nejvíc zůstal jeden jediný, kterému nedokázal odpustit.
Martin Li, Mr. Negative. Muž, který založil FEAST, byl zároveň smrtelně nebezpečným vůdcem Vnitřních démonů. Teď, po letech, už vůči němu alespoň necítil nenávist. S tou se Spider-Man i Miles dokázali vypořádat.
Krátce si na střeše sundal masku. Dávno už nebyl ten patnáctiletý kluk s hlavou v oblacích, který obdivoval původního pavouka. V sedmnácti dostal na starost celý rozlehlý New York. Byl plnohodnotný superhrdina s tvrdou palicí. Přátelský soused… a nikdy to nebude jinak.

Cítil náraz do zdi, zabolely ho všechny kosti. Před očima se mu krátce zatmělo, ale hned vstával. Ze zátylku, pod pavoučí maskou, mu tekla krev. Periferně zahlédl, že jeho parťák se postaral o většinu protivníků a teď se žene k němu.
„Spider-Mane!“ Eddie vzápětí ztišil hlas, podepřel ho. „Petere!“ Ucítil na rukou krev, prosakovala oblekem.
„Jsem dobrej… Eddie. V po…“ Peter mu vláčněl v rukách, nedokázal pořádně zaostřit.
„Pete… Venome, pomuž mu! Zachraň ho!“ do hlasu se Eddiemu vkrádala panika.
Ještě pořád je částečně při plném vědomí. Bude ho to bolet, Eddie.
„Udělej to!“
Poslechl, spojil se s Peterovým tělem.

„Eddie, klid… nádech, výdech.“ Peterova slova zanikala v hukotu větru.
„Jak se mám uklidnit? Mám prý spáchat defenestraci i se svými články. Řekl to před celou redakční radou! Byl jsi u toho!“
„A ty jdeš radši na bungee jumping bez jištění,“ povzdechl si. „Heleď, vím, že chceš zjistit, kam až sahají Venomovy schopnosti, ale tohle není úplně promyšlenej nápad.“
„Nenechá mě umřít, Petere. Nikdo jinej by s ním nevydržel.“
„Nikdo jinej by nevydržel ty jeho kecy,“ neodpustil si Parker. „Dobře, skočíš. Já taky, srovnám rychlost, kdyby…“ nedořekl.
„Tak jo.“ Eddie udělal krok do prázdna. Skočil z Empire State Building.
„Ááááá.“

Eddie, nudím se.
„Můžeš mi pomoct se stěhováním té plazmové televize zpátky do bytu, když jsi ji vyhodil.“
Je prasklá, není k ničemu.
„Dá se reklamovat, Venome! Je v záruce.“
Kus šrotu. Chci se proběhnout, chci jít lovit.
„Ať tě to ani nenapadne! Ne, Venome!“ Vzpíral se marně. Tělo i oblečení mu pokryla černá hmota.
Symbiont vyrazil do nočních ulic. Vyhlédl si konkrétní oběť už dřív. Vylézt na střechy mu nevadilo. Upoutá pozornost, dříve či později.
„Helemese, pavouk.“
„Ty jsi… nějaká divná forma želé? Hromada svalů, bez mozku?“
Venome, pusť mě ven!
Ignoroval Eddieho, odkryl zuby. „Potřebuješ větší nápovědu, Spider-Mane.“

Eddie Brock vycházel z prosklené budovy Daily Bugle, motorku zaparkovanou opodál. Z úst cedil nadávky na adresu svého šéfa. On byl přece reportér, ne pingl někde v hospodě.
Eddie, chceš přijít na jiné myšlenky? Můžeme Jamesona vyděsit k smrti. Venomův hlas byl plný účasti.
„To radši ne.“
„Ale no tak. Nebuď suchar.“ Symbiont mu vykoukl zpoza ramene. „Jenom malinko upustíš páru.“
„Zapomeň, neexistuje.“
„Pche… počkej, za chvíli přiletí pavouk.“
„Tak ať.“

Seděl večer na střeše, u sebe dvě pizzy.
„Jak dlouho tu jsi?“
„Pár hodin, Petere. Jameson…“
„Vykašli se na něj, Eddie.“
„Venom…“
„Chtěl ho protřepat, nemíchat? To chci vidět.“

Jared, věrný pomocník J. Jonaha Jamesona, kmital po nahrávacím studiu. Připravoval vše pro nahrávání dalšího dílu podcastu. Nepochyboval, že jeho šéf bude opět dštít síru na Spider-mana.
Jameson se usadil na židli. Mikrofon a kelímek s kávou před sebou, na uších sluchátka. „Vítám posluchače u dalšího dílu: Jak Spider-man bravurně vyřešil situaci. Vyřešil, to ano, vskutku. Namísto jednoho pavoučího postrachu máme najednou dva! Hlavního a poskoka! Co bude dál? Povím vám to. Spider školka. Nezastaví se před ničím, dokud z vašich dětí nebudou… Nikdo se tě neptal na názor, Jarede! Ne, jsou nejistou konstantou moderní doby a… Au, moje kafe!“

„Zkoušely se na něm experimentální metody léčby. Ďáblův dech, dokonce i snaha o replikaci Spider-manových schopností. Nic nezabralo.“
„Až doteď. Od bývalého starosty Osborna bylo prozíravé zřídit si doma soukromou laboratoř. Pusťte ho ven.“
Voda v nádrži začala klesat, černé prsty se dotkly skla. Bytost s dlouhým jazykem nepřipomínala Harryho Osborna v ničem. Symbiont se nadechl vzduchu, aby se hned na to začal smrskávat. Odkrývalo se vyhublé tělo jeho hostitele.
„Kde je otec, doktore?“
Norman Osborn by si synovo vyléčení nikdy nenechal ujít.
„Váš otec… on… nežije. Spider-Man…“
Harry bolestně zavřel oči.
Ten pavouk. Za tohle zaplatí. Ano, zúčtujem spolu.