DMD č. 9. pro 9. 4. 2021. Téma: Čekatel optimista

Rozlehlé, pusté pláně, z nichž občas trčí náhodný vysoký kopec. Hluboká obloha, do které se tak snadno spadne, si hloubku a průzračnost udrží, i když je zataženo.
O tomhle snil celý život. Ideální místo na nalézání osvícení.
Nadechněte se čistého vzduchu a vnímejte!
Peter vnímal a vnímal, dokázal rozšířit svoje id, ale osvícení pořád nepřicházelo.
Povzdechl si a vstal. Nohy ho brněly, zadek měl studený a prochladlý.
Dneska zase nic. Ale jednou určitě.
Když scházel s kopce, pohrával si s drátkovou virgulí. V poslední době se chovala... jinak.
Musí to znamenat nějakou velkou změnu. Brzy.
Co nevidět se určitě dočká.

Každý z nás na něco čeká. Možná je to štěstí, láska, možná příležitost. Já teď čekám na něco úplně jiného. Sedím na bahnitém břehu řeky, popíjím téměř vychladlý čaj a čekám, až se ryba zakousne do návnady. Při čekání potřebujete hodně trpělivosti a štěstí. Mé jich vyžaduje ještě víc, protože já se snažím chytit zlatou rybku. Potřebuji ji, kvůli těm třem přáním, které slibuje všem, kteří ji pustí. Pokud se mi poštěstí, budu již brzy se svým nejlepším přítelem, který je teď uvězněn v tmavé konce. Přísahala jsem, že ho odtamtud dostanu a to také udělám. Až chytím zlatou rybku.

Když poprvé spatřil ve dveřích Velké síně Potterovic kluka, Snape si zoufal.
Tohle tintítko má porazit Pána Zla? Doufám, že se Albus s Voldemortovým návratem plete, jinak jsme v loji, tohle nedochůdče Raddle slupne jako malinu.
Čím víc chlapce poznával, zklamání rostlo. Disciplína žádná, intelekt průměrný, jen na koštěti to klukovi šlo, ale co s tím?

Pak Potter a jeho parta zpacifikovali trola. Na prváky působivý výkon, připustil Snape.
Avšak teprve vyřešení hádanek, které vymyslely nejlepší mozky školy, a likvidace Quirello/Voldemorta v něm zažehly jiskřičku naděje. Ta se následující rok, když Potter opět porazil Pána Zla, rozhořela v mírný optimismus.

Další profil.
Pan Míra si prokřupe prsty. Je jaro. Je nabuzený. A ten Bráníček na stole má ideální teplotu.
"Ahoj kočko," naklepe. "Popýšeme nebo něco víc?"
Na druhé straně ticho.
Dlouhých osm minut. Sakra. No nic, líná huba, holý neštěstí, říkala babi.
"Haloooo, seš tam? Proč nepýšeš lásko."
Nic.
Si snad dělá srandu, fiflena namyšlená! Dobře, přitlačíme.
Pan Míra váhá jen chvilku. Pak namíří mobil k poklopci. Pochopitelně otevřenému.
Nic. To snad není možný!
"Tak si polyp tlustá krávo! Stejně bych tě nechtěl," napíše.
Blok. Casanova zafuní.
Á, další profil. Zrzka!
Další hlt Bráníčku.
"Ahoj kočko. Popýšeme nebo něco víc?"

V roce 1927 profesor Thomas Parnell vytvořil experiment ve kterém chtěl svým studentům dokázat, že substance, které se mohou jevit jako pevné, jsou ve skutečnosti kapaliny s extrémní viskozitou.

Pro experiment si zvolil kolomazný dehet, který se dá za studena roztříštit, ale ve skutečnosti má viskozitu 230 miliardkrát větší než voda. Zahřátý kolomazný dehet byl nalit do ucpaného trychtýře a nechal se ustálit. Po třech letech byla odstraněna zátka a experiment započal.

Studenti si však na první odkápnutí kolomazu museli počkat dlouhých 8 let což zarmoutilo mnoho z těch kteří s optimismem doufali, že se dočkají do konce svého studia!

Bývá to vždycky ohromná zábava, když záporáci doplňují početní stavy. Prostě si na určitý počet členů zvykly. Když Orochimaru tuhle veselou partu opustil, nebylo co řešit.

Muselo to celé proběhnout s náležitými poctami a hlavně před porotou. Úplně vlevo nafrněná emo blondýna. Co se nelíbilo, ten kluk vyhodil do luftu. Vedle usměvavá rybička, přesněji žralok modrý. Vůdce, jehož jméno nikdo nesměl znát a jehož egem byste si mohli vytapetovat. Dále schizofrenní kytka a jediný pořádný člen Uchiha klanu.

Jenže poslední dobou pověst Akatsuki značně utrpěla. Měli vlastně jediného kandidáta. Optimistického čekatele, už to zkoušel nejmíň pětkrát. „Dobrá, jsi náš, Tobi.“

Každý rodič je už od doby nadcházejícího rodiče takový čekatel optimista.
"Jak to vidíš?" ptal se mě manžel druhý den první doby porodní telefonicky. "Dobrý. Ale rychlý to nebude, dej si v klidu oběd." Já už tu bolestí pomalu nevidím, ty hajzle!
Kojení bude snad v pohodě. Prdlajs!
Za chvilku se otočí! Další měsíc.
Ted už určitě poleze... Další dva měsíce stráví na kolenou. HOUPÁNÍM!
Nebude to trvat dlouho a sedne si. Sedl si jednou, pak už chtěl vstávat.
První slovo bude určitě máma. Táta!
Chodit bude za chvilku. 4 měsíce chodil za ruce.
Někdy se unavit musí. Haha, naivko!

Loupežník Vyhnálek, rádoby postrach Temného lesa, se vyřítil z úkrytu.
"Peníze nebo život!" vykřikl dychtivě. Byl to planý poplach, vyplašil jenom párek divokých prasat. Schoval se tedy zpátky za strom.
"Však on někdo přijde."

Ozval se dusot kopyt, že by teď?
"Pení-," jen taktak uskočil před skupinkou kentaurů v trysku.
"Nevadí, příště už to vyjde," dodával si naději.

Padla noc. Mraky zakryly měsíc a udělalo se nezvykle chladno. Uslyšel rachot kol. Konečně!
"Peníze nebo život!"
Na cestě ovšem nebylo po kočáru ani stopy. Zato ucítil chlad oceli v zátylku a do ucha mu zašeptal pobavený hlas:
"Děkuji, vezmu si obojí."

Kopec v oblacích zmizel a já se s Eeregiou objevil na prosluněné louce.
"Hej, ty tam..."
Otočil jsem hlavu za zdrojem volání.
"Ano ty, pojď sem!"
Došel jsem ke dvěma mužům sedících na židlích.
"Mohl bys nám donést tamtu květinu?" otázal se ten napravo.
"Kdo jste?"
"Jsme bratři," usmáli se.
"Proč se prostě nezvednete a nedojdete si pro tu kytku sami?"
"Čekám na svého bratra, Honzu," povídá jeden.
"A já čekám na svého bratra, Michala," povídá druhý.
Nechápavě jsem se podíval na vlasoida.
"Víte, jednou vám tu kytku někdo donese, ale já ne."
"To nevadí. Počkáme. Přece máme optimistické vyhlídky."

Jediný člověk, se kterým kdy mluvil o Azirafalovi (velmi obecně), byl jistý okouzlující chlápek z baru.
"Nikdy nepřestávej věřit," řekl mu chlápek.
Crowley se ušklíbl. Jsem chodící ztráta víry. Doslova.
Chlápek z jeho pohledu nejspíš vyčetl pochybnosti, protože ho vzal kolem ramen a zašeptal mu do ucha: "Neumím si představit, že by ti někdo mohl odolat, baby. Pořádně mu vynadej, až mu to dojde."

Chlápek se jmenoval Freddie.

O mnoho let později vzal Azirafal Crowleyho hlavu do dlaní a přiblížil svá ústa k těm jeho.
"Ngh..." pravil Crowley duchaplně.

Z rádia v jeho Bentley hrál ten okouzlující chlápek z baru.