DMD č. 9. pro 9. 4. 2021. Téma: Čekatel optimista

Koně pomalu sestupují vodou.

Slávek nedokáže spustit oči ze své mladé ženy. Večerní slunce jí vlasy prozářilo svatozáří, s úsměvem světice něžně hladí zvíře po lesklých plecích, nahými lýtky čeří vodu, mokré sukně se jí lepí na stehna.

Pak jeden z čeledínů cosi řekne a Anežka se bez zábran rozesměje, je krásná, bože můj, tak krásná, až Slávka v žaludku zatlačí horkou žárlivostí. Dobře ví, že ho Anežka nemiluje; váží si ho, snad ho má ráda, ale nemiluje ho. Je to děvče se srdcem plným vášně, lásku takové jen tak nepřehlédneš.

Na tu se vyplatí čekat.

A Slávek čekat umí.

Ivanovi v kanceláři hned od rána zuřivě blikal telefon.
Ivan sám páchl jako čtvrtá cenová, cigára a zoufalství. Vzhledem k tomu, že se probudil po třech hodinách spánku u Lyndy na gauči, se nebylo čemu divit.
"Ty vole, to je určitě ten Vašinka," zaúpěl, když se telefon znovu rozblikal. "Já to, kurva, nechci řešit."
Raději odešel na oběd. Telefon stále blikal.
Kolem čtvrté Ivan přece jen zvednul sluchátko.
"Mádl, prosim," zahuhlal.
"Krásný dobrý den, pane Mádle! Tady je Vašinka. Já už jsem se trošku začínal bát, že jste na mě zapomněl!"
"Ne," zavrčel Ivan, "já jsem se na vás vysral."

Jakkoli uléhal sklíčený, probudil se pln nového optimismu. Tvrdé práce ani překážek se nikdy nelekal, a má-li být jedinou překážkou k ruce Lydie Treschlové její napůl urozený původ, je to směšné! Vždyť její rodiče se ke šlechtě ani nehlásili. A on byl doktor práv, čekatel advokátské zkoušky s dobrou nadějí na vlastní praxi. To vše hrálo v měšťanské společnosti v jeho prospěch.
Úplně špatně snad také nevypadá, aby se slečně Lydii nelíbil, pomyslel si, když se holil. Jen ty brýle kvůli krátkozrakosti… S tím nic nenadělá, musí doufat, že tento nedostatek slečna přehlédne.
Při oblékání si pohvizdoval. Koupí jí květiny!

Čekal na něj osm set let.
Osm set let, to je více, než si obyčejný smrtelník dokáže představit. Ale on smrtelníkem dávno není a nelituje jediného dne.
Protože jednoho dne ho sevře v náručí, usměje se a budou společně sledovat tisíce luceren vznášejících se k nebi, které pro něj zapálí. Pohladí jeho tvář a nadme se pýchou nad úžasem zračícím se v jeho tváři, ale zároveň skromně odmávne jeho díky, protože pro Jeho Výsost není žádná námaha příliš velká. Xie Lian zčervená a políbí ho a on bude vděčný za všechny ty bolestivé roky, protože ho dovedly až sem.

Jednou.

Malý semenáček se choulí v přítmí lesa. Mezi velikány pro něj není místo. Jednou ale některý z nich padne a stromeček vyrazí vstříc slunci.
Nenápadné kobylky v poklidu žijí v trávě. Náhle se začnou nekontrolovaně množit a vyrazí na zničující tažení světem.
Semínka spočívají léta v půdě, kterou ovládli jiní, pak naráz vzklíčí, když konkurenti ustoupí. Zdupaná pole Pikardie, proměněná v pole bitevní, se pokrývají květy máků rudých jako krev padlých.
Bezvýznamný mikroorganismus kdesi vskrytu přežívá. Zničehonic objeví perspektivnější hostitele a nastane pandemie.
Po několika tisíciletích byla objevena semena uchovávaná zaniklou kulturou. Starobylá odrůda japonské magnolie znovu vyrostla a rozkvetla.

Čekalo jsem, čekalo jsem v zavřeném autě u benzinové pumpy a hrozně se nudilo, moji dopravci už před dlouhou chvílí opustili auto a v obličeji celí zelení se vypotáceli ven, směrem k toaletám. Už jsem slyšelo řvaní letadel a občas i nějaké vidělo vzlétat nebo přilétat. Jestli jsou nějací ptáci trpěliví čekatelé optimisti, tak já mezi ně na sto procent nepatřím...
Vztekle jsem začalo bušit zobákem do okýnka a nepředvídaným úspěchem sledovalo, jak se sklo začíná pomalu rozpadat. Pak se ozvalo poslední zapraskání a sklo se roztříštilo směrem ven, vyskočilo jsem z auta a zase se vydalo za svým cílem.

Určitě se vrátí. Musí. Bylo to v knížce a byl hlavní hrdina, hrdinové neumírají. Jenom to bude trvat pár let a pak...
Meč leží roztříštěný v tvých rukou. Poslední vzpomínkou je zrazený pohled plný bolesti.

Na hudbu není žádná odpověď. Nehynoucí ticho. Rituály volají jeho duši bez úspěchu. Možná není mrtvý. Možná se vrátí, možná znovu uslyšíš jeho smích. Roky ubíhají a ty stále čekáš.

Kolikrát můžeš vytesat tu samou tvář do kamene? Kolikrát zachytit něžný úsměv? Kolikrát můžeš prolít krev těch, co ho ponížili? Víš, že se jednou vrátí. Znovu povstane na nebesa. Tentokrát mu budeš stát po boku.

Čekatel optimista
Dostal do vazu ránu
Tohle už se nespraví
Láska nebo přátelství

Pesimistický král
Pravdu krutou zná
Přesto doufá když
Přišel o naději

Spí už hvězda zářivá
Světlo které pohaslo
Sílu má přátelství
Samotu ale nezažene

Naděje pro básníky
Na život se nehodí
Nakonec stejně
Nic nezbývá už

Čekatel optimista
Děkoval svému Pánu
Třebaže dobře ví
Liché je čekání

Andělé zpívali z kůru
A měsíc zářil na nebi
Aprílové bylo počasí
A bylo docela hezky

Kříž nesl na ramenou
Krutost katů snášel
Krysy výsměch okolí
Kristus stejně tak

Ježíš byl optimista
Jiný srdce má půl
Jako minulost
Je pohřbený

Na nemocniční chodbě se sejdou čtyři otcové. To není začátek nejapné anekdoty, ani epizoda argentinské telenovely. I když, přiznávám se bez mučení, cítím se trochu jako prošedivělý Fernando vláčený přívalem emocí vyvolaných ledva nabytým statusem otcovství. Je to smutná realita protiepidemických opatření těchto dnů.
„Další,“ zahlaholí sestra, „máte dvacet minut. Vypnout mobil. Rouška, dezinfekce, návleky na boty, plášť.“
Čekám až přijdu na řadu, abych využil svého času s Ledňáčkem, než pustím dovnitř dalšího čekatele na rodinné štěstí.
Každý z nás vstupuje na oddělení intenzivní péče s pokorou. A s nadějí, že zítra si už svého drobečka odneseme v košíku domů.

„Doufám v dobré zprávy.”
„Tomu neuvěříš, šéfe! Trpělivost přináší růže! Tělo Williama Mathewse bylo značně ohořelé, ale podrobná pitva ukázala, že mu byl podán thiopental. Stejně jako Gracie Dawsonové. Před odchodem do důchodu byl kardiochirurg ve Východní nemocnici New Orleans. Která zdravotní sestra tam rovněž pracovala? Naše nejnovější oběť. A Rory Collins, než začal podnikat, řídil sanitku. Hledám spojení s ostatními oběťmi. Sestavila jsem seznam současných i bývalých pacientů a zaměstnanců nemocnice deset let zpátky, ale jsou jich tisíce. Potřebuju informace, abych mohla zúžit výběr.”
„Jsi skvělá. Dáme vědět,” položil Hotch hovor.
Otočil se na ostatní: „Je čas sestavit profil.”