DMD č. 14. pro 14. 4. 2021. Téma: Sebranka

Na stole zvoní telefon.
"Krátký, slyším."
Jeho trýznitel netuší, že je vzhůru. Chvíli poslouchá, brunátní.
"Hele, Tichá, kdybych chtěl pomoc, tak si o ní řeknu. Mám to pod kontrolou. Tak si dej voraz!"
Sluchátko práskne o vidlici. Druhý, hlídač, se do toho vloží.
"To byla Veronika? Zase něco vyštrachala?"
"Taková pakáž! Ona i ten její podržtaška. Myslej si, že sežrali všechnu moudrost světa."
"Matěj není špatnej. Pojď na cigáro."
Česťa zachrápe. Krátký ani ten druhý to nepoznají, ale Karl ví, že to hraje. Poslouchá stejně jako on.
"Jo, jdem."
Dveře cvaknou, telefon znovu zazvoní a Karl se vrhne po sluchátku.

Milí studenti,
kdosi řekl, že objem je dílo boží, ale povrch dílo ďáblovo. Měl pravdu. Atomy uvnitř látky žijí ve spokojeném minimu potenciální energie, obklopeni jinými svého druhu, všechny vztahy vyřešeny, všechny vazby zavázány. Ale život na povrchu je plný rizik - je zde příliš mnoho energie, náboje, neuzavřených vazeb...
Tohle bohatství k sobě přitahuje lecjakou sebranku - to je ze slovního základu sebrat, vážení - a na povrch se nasbírá opravdu leccos. Například atomy kyslíku - lidově "ono to zrezlo". Anebo zrnka prachu, přebytečný náboj, látky snižující povrchové napětí...
Té sebranky se naštěstí dokážeme zbavit. Ohněm a mečem, jak praví klasik. Redukčním plazmatem!

Morgavsa a Morgana pokračovaly dále tržištěm, až narazili na divadlo se zvláštními kulisami. Morganku zaujal fousatý chlap s blesky, a žena se štítem a kopím. Obě postavy byly připevněné ke kladkám.

"Co to je, teto?" zeptala se Morganka.

"Kulisy s bohem Diem a bohyní Athénou, to znamená, že to je divadlo a zrovna tu hrají hru... Bohové mají poslední slovo," řekla Morgavsa.

"Jak to víš?" zeptal se Krákal.

"Je to tady napsané," odpověděla mu Morgavsa.

"Aha," odpověděl na to Krákal, "takže je to stejná sebranka jako Třasoštěp a jeho divadelní kumpáni z Anglie," řekl Krákal s ne moc velkou radostí.

„Se tváří jako něco extra! Já kdybych na ně mohl…” maličkou ručkou zahrozil NiKolas.
O dost větší a hlavně klidnější MarCel mu položil ruku kolem ramen: „Nemusíš být tak hrr.”
„Ale jak je tu vůbec může trpět? Taková svoloč! Hele, kdyby takováhle banda vtrhla normálně dveřma nebo vlezli oknem, tak se vrhneme do práce. Ani nemrkneme! Ale teď nemůžeme! Tak co to je za pořádek?” vztekal se NiKi.
„Taky mi to ze začátku nedocházelo. Ale i takoví kriminálníci, pokud zůstanou tam, kam patří, můžou být užiteční. Jakmile ale opustí svoje místo, je třeba ihned zakročit. Následky by mohly být osudné.”

V skleníku pribudol nový kaktus – semenáčik, ktorý vyklíčil sotva pred týždňom a nevedel ešte nič o svete. Poobzeral sa okolo seba a všimol si trávu, čo rástla medzi dlaždicami a niekoľko stoniek žihľavy vedľa múrov.
„Čo to tam je?“ spýtal sa. „Nevyzerá to ako kaktus...“
„Tamto?“ odfrkol Hylocereus. „To nie sú kaktusy.“
„Je to zberba,“ dodala Mammillaria. „Obyčajné náletové buriny!“
„Presne tak! Vôbec nevedia hospodáriť s vodou, všetko hneď odparia! Naozaj neviem, prečo ich tu trpíme,“ pridal sa Ferocactus.
Jedine stará Opuncia sa naklonila tak, aby zakryla malý trs trávy, čo jej vyrastal v kvetináči.
Už si naň celkom zvykla.

Pánové seděli v salonu, každý za svou hradbou novin, ve společném potěšujícím souznění stoického klidu. V domě však vládl obvyklý ruch a brzy sem přes halu z kuchyně dolehlo rychle gradované "ne ne ne ne ne!" následované kakofonií drobné domácí katastrofy.
"S těmi vašimi dětmi bude ještě veselo, až jich bude víc," brouknul pan Bennet.
"U nás jich patrně nepřibude tolik," odvětil pan Burnwood s pozvednutým obočím.
"Nemusí to být jen Burnwoodové, aby byl dům plný. Možná jste se i s přáteli domluvili, ne?" balancoval starší pán na hraně sarkasmu.
"Co jsem tak slyšel, může jich být nakonec i tucet."

Nácek? Zdá se, že Frau Doktorin nemá ani kapku úcty ke genialitě velkého Germána. Co hůř, nebojí se veřejně projevovat.
Zamlaskal hlady.
„Děda Alois byl celý život ve straně,” drmolila.
„V národně socialistické?” podivil se.
„V komunistické přece!”
„To asi Lojzu rychle odstřelili.” Cítí její krev!
„Jeho?” nechápala. „Byl tajný, toho si soudruzi považovali až do důchodu. Stydím se za něj.”
„Es stimmt! Solche kommunistische Gesindel!” odplivl si.
Zarazila se. „Řekl jste Lojzu?”
„Řekl jsem Gesindel! Prostě ksindl.”
„Ale...Znal jste Lojzu?”
Tepna jej volala. „Jak víte, že mám bráchu Lojzu? Před Himmlerem o tom nemluvte…”
Musí se ovládnout.
Nakročil.

Vyčerpaně dopadnu na gauč.

"Už nemůžu, prostě už nemůžu."

Je půl deváté ráno a já jsem zralá jít spát.
Mlaďas konečně odešel do školy, mrňous se dožaduje úkolů, protože po nich čeká odměna v podobě tabletu (co jsme to jen dopustili).
Štěně si chce hrát. Chce si hrát pořád.
Psí dědek kvílí, neboť se nakonec zakousla do něj.
Králík v patře lomcuje klecí, jelikož už chce ranní dávku vitamínů, ptáci vedle řvou.
Zase je vyrušuje kočka.
Jen agama se vyhřívá potom, co jsem mu před čumák naservírovala šest sarančat. A jediné dvě pomocnice co mám?

Chrápou.

To jsme ale sebranka.

Ivan se zastavil mezi keři, které lemovaly chodník k jejich domu, mírně se zakymácel a započal s hledáním klíčů. V ten okamžik se mu cosi otřelo o nohu.
"Hele, kotě," pronesl nahlas. "Chudáku kočičko, ty jsi tady úplně sama ztracená! Pojď, já tě zachráním, já tě vezmu domů do tepla."

Líza zvedla oči od notebooku a pedezíravě si Ivana změřila.
"Našel jsem kočičku," oznámil Ivan. "Sebral jsem ji před barákem. Bude to moje sebranka."
"Říká se schovanka a to zvíře si necháme jen přes mou mrtvolu."

Druhého dne, jen co uklidil kočičince, byl Ivan donucen nastartovat Facebook.
Nechcete někdo kotě?

Všechny povrchy v místnosti pokrývaly fotografie. Penelopě se sice podařilo seznam podezřelých značně zkrátit, ale i tak týmu zabralo půl dne, než si základní informace alespoň pročetli. Byla to různorodá skupina. Jen málo z podezřelých mělo záznam.
Derek zaklapl jednu ze složek: „Nemáme čas. Intervaly mezi vraždami se zkracují.”
„Morgan má pravdu,” řekl Hotch. „Emily, ty a Rossi zjistíte u snoubence poslední oběti, jestli neměla Dawsonová s některým z podezřelých nějaký spor. Já a JJ zkusíme štěstí s manželem Roryho Collinse. Třeba si něco vybaví. Reid a Morgan se zatím pokusí odhalit, jak do toho všeho zapadají zbývající tři oběti.”