Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Kitsune = japonský liščí démon, pro účely tohoto příběhu v podobě člověka s několika (1-9) liščími ocasy. Mladé kitsune jsou velmi vyhledávané jako kurtizány.
Západní břeh = ghetto, kde jsou zavřené magické bytosti (Nepřirození)
„Jsem si chtěl jenom šáhnout. Vždycky mě zajímalo, jaký jsou na dotek ty liščí ocásky. A ta děvka mi normálně vrazila facku! Co si o sobě myslí?“
Gabriel odešel, vyprávění syna otcova kolegy o Západním břehu nedokázal dál poslouchat.
Tyhle večírky zlaté mládeže navštěvoval kvůli otci, který ho nabádal, aby pěstoval vztahy se svými vrstevníky. Tihle lidé budou jednou politici, podnikatelé nebo bankéři, takoví přátelé se hodí.
Když se rozhlédl po obličejích, omámených alkoholem, znuděných a prázdných, těžko se věřilo, že z nich někdy bude něco víc. Navíc se mu vnucovala myšlenka, zda jsou lidé o tolik lepší než Nepřirození.
"Tak povídej, viděl jsi toho chlapa s rybou?" udeřil Jenda na německého velitele.
"Jak by ne, někdo takový se nedá zapomenout, přece!" odpověděl Němec.
"A kudy šel? A co dělal? Říkal něco?" začal dorážet Gustlík.
"No, nesl si tu svou rybu, nadával na nějakou sebranku, která mu chtěla tu rybu ukrást, či co, a šel přímo k našim pozicím, tak jsme ho nechali jít, že ho naši brzo zajmou." vypovídal německý tankista.
"No nazdar, jestli toho chlapa s rybou Němci chytli, nebo chytnou, tak máme průšvih!" lekl se Tomáš.
"Teď je potřeba se do toho opřít, musíme ho chytit první!"
Dnešní téma se mi hodí.
Ale co, přečtěte si drabble.
"Sebranko, pojede se na výlet," řekla maminka.
"Super, aspoň nebudeme doma," řekla si andulčata.
"Do cestovních klecí andulky, a za pět minut ať jste tam všechny. Bude to sto kilometrů, cesta dlouhá."
"A kam to bude?" zeptal se Monclík.
"Do Přibyslavi," odpověděl jsem mu.
"Už jsme v klecích," hlásily se andulky.
"Mám sbaleno, jdu vás dát do auta a jedeme."
...
Dojeli jsme do Přibyslavi.
Máme pronajatý velký rodinný dům na týden.
"Tak ukažte tu sebranku," řekl nám majitel.
Andulky byly ukázány v klecích a my se šli ubytovat.
"To byla cesta se sebrankou," řekli jsme si a zanedlouho jsme usnuli.
Andulky byly převáženy v šesti klecích, v jedné dvě.
V rodinném domě mají na zahradě krytou voliéru, tam budou andulky trávit čas, když
nebudou výletovat. Tohle je výlet na pokračování, rozhodl jsem se trochu překonat
sám sebe. Pokračování příště.
Těší se na vás
Tom Peterson
„Je to pěkná sebranka, tyhlety LOPATy,“ povzdechla si. Bratr, který u nich bydlel od té doby, co získal místo vedoucího ekonomického odboru na radnici, na ni znepokojeně pohlédl.
„Představ si, teďka tlačí na vedení nemocnice, aby začalo lustrovat sestry...“
„Tak se do toho hlavně nijak nezapleť.“
„Cože?! Hele, víš že třeba Katka není ze šestky? Zato je to nejlepší sestra v celé nemocnici.“
Jeho hlas nabyl na naléhavosti. „Hani, nevěřila bys, jak jsou LOPATy organizovaný. Ty nemocniční stoprocentně znají LOPATy na radnici. Když se v tom budeš angažovat, půjdou po mně. A kdyby zjistily, že posílám výplatu rodince na pětku...“
Uf, tak tohle téma mi teda dalo zabrat. Jako sebranek je Praha plná, teď ale kterou vybrat, že?
Tohle téma mi moc nesedlo. Nakonec to dopadlo tak, že jsem nejdřív víceméně napsala jednu věc a potom místo ní něco úplně jiného.
Vyrůstali v místě se špatnou pověstí, a to je v očích okolí výrazně poznamenalo. Byli prostě pakáž hodná opovržení.
Proto se naučili držet při sobě a oplácet pohrdání ranami. Ostatní je nechtějí mezi sebe? Oni zase nikoho nepustí k sobě. Nenávidění, ale obávaní.
Tak vyrůstaly a odcházely celé generace. Až jednou z jejich řad vzešel ten, který jejich čtvrť navždy proměnil. Dal jim pevnou organizaci, symboly a zásady.
Členové nově utvořeného společenství měli nyní být na co hrdí a odhodlaně si to hájili.
Jejich ulice se staly domovem dobrodružství, dráždícím fantazii.
A okolí se třáslo před nebezpečnými a tajemnými Vonty.
„Markusi, nalej!“
„Dobré víno máš!“
„Ohnivé, uherské! Jen pijte, jak jen naše ženy umí!“
V domě kloboučníka Markuse Farkasche se sešlo několik žen místních kloboučníků a soukeníků.
Opily se tak, že dobové záznamy praví: „ i natáhly si mužské kalhoty, nad koleny pověsily zrcátka, do rukávců nohy strčily a jiné bujné věci a nestydatosti tropily“. Poté přešly do vedlejšího domu, kde v té chvíli zrovna pekli koblihy. Znovu řádily jako ztřeštěné a ve všeobecném zmatku někdo shodil džbán vody. Ta se rozstříkla až do rozpáleného másla a oheň, který z toho povstal, způsobil, že město kromě několika málo staveb úplně vyhořelo.
Ani výše popisovaný požár nebyl prvním, který v Jihlavě způsobilo pečení koblih. Už v roce 1513 hostili mniši kláštera sv. Kříže ženy lehkých mravů a pekli s nimi oblíbené koblihy. Neopatrností vznikl velký požár, který zničil ve městě šedesát a na předměstí třicet domů.
Po požáru z roku 1522, který zapříčinily opilé kloboučnice a soukenice, zůstal stát pouze klášter sv. Kříže, několik málo domků za farou, dolní mlýn, katův domek a domek povětrných ženštin. Při požáru zahynulo 22 osob, a když se zřítil chór ve farním kostele, zabil tři lidi.
Nutno dodat, že obnova města byla rychlá a král Ludvík Jagellonský ji podpořil slevou berně na dvacet let. Přece jen to bylo horní královské město, i když stříbrné doly už měly své nejlepší doby za sebou.
Jihlava prostě měla na koblihy smůlu.
Požárů se středověká města bála velice. Stavby z vyschlého dřeva hořely rychle a oheň se šířil, zvlášť při větrném počasí, rychlostí blesku.
A co jsem tak pročítala, máslo mělo svůj podíl na spoustě požárů, když je hospodyně na plotně při pečení různých jídel neuhlídala.
Pokud máslo vzplanulo a hospodyně ho chtěla uhasit vodou, docílila jen toho, že voda se bleskově odpařila a proměnila se takřka v plamenomet - rozprskla oheň po celé místnosti a neštěstí bylo hotovo. Reakce má charakter fyzikálního výbuchu - každá vodní kapka okamžitě změní svůj objem a exploduje. Proto nejen rozšíří oheň, ale popálí i každého, kdo stojí v cestě.
Nikdy, opravdu nikdy nezkoušejte uhasit hořící tuk vodou!
Byla jsem lehce na mrtvém bodě a pak mě napadlo, že nejlepším řešením bude narvat všechny protagonisty do jedné situace. Uvidíme, co to udělá!
Den se chýlil k poledni a Konstantin, čerstvě jmenovaný pomocný účetní, byl v plné práci. První den musí udělat dobrý dojem!
Ode dveří se ozvalo zaťukání. Vzhlédl od papírování a zamračil se.
„Nevidíte mě rád?“ zapředl tmavý cizinec, jako by se tehdy na chodníku spřátelili.
„Jak jste mě našel?“
„Dedukcí,“ usmál se Antoine. „Budete ten tajemný bratranec, že? Mademoiselle Karolina se zmínila.“
Chystal se odseknout, když v tom se ve dveřích zjevil dav. Dámy v akci.
„Jé, vy jste tu také?“ vyhrkla Lina.
„To je skvělé!“ zvolala Judita. „Jsme čtyři, to už je sebranka. Pojďte se sebrat, jdeme na oběd.“
Je Antoine creepy nebo jenom Francouz? You decide!
V letadle letí medvěd, zajíc a papoušek.
Po chvíli papoušek křikne na medvěda: "Hele naval cigáro!"
Medvěd je mírně naštvaný, ale cigáro mu dá.
Nato papoušek křikne: "A kdo mi zapálí?"
Medvěd je naštvanější, ale papouškovi zapálí.
Zajíc to pozoruje: "Hele medvěde, a mně cigáro nedáš?"
V medvědovi to už vře, ale cigáro mu dá. "No a co zapálit?"
Medvěd to nevydrží a vybuchne.
„Vy sebranko, já vás z toho letadla vyhodím,“ zařve a udělá to.
Jak si tak padají dolů k zemi, papoušek se ptá zajíce: "Ty, zajíci, a umíš lítat?"
"A sakra, doprčic, neumím!"
"Tak proč provokuješ medvěda?"
Když se Simbacca před odletem do akce podíval po členech své neohrožené letky, musel uznat, že je to směska vskutku pestrá.
Jeho zástupkyní a Magorem 2 byla temperamentní kočka, co nešla pro ránu daleko a občas využívala taktiky, které ji naučil Saw Gerrera. Pozici Magora 3 zaujímalo bývalé imperiální stíhací eso a vyděděný šlechtic z dobré rodiny, čtyřkou byl hyperaktivní Defel, co neuměl číst, pětkou hrnčíř z Brruntaalu a skupinu pěkně uzavírala dvojice Sluissi, manželé, co zahodili dobře placenou práci na Kuatu a rozhodli se pomoct dobré věci.
Prostě sebranka k pohledání, ale neměnil by je za nic na světě.
A to už tam s námi tou dobou nebyli tři sestřelení, gunganská pilotka práškovacího letadla, verpiní technik, co o sobě mluvilo ve středním rodu, a bývalá královská služebná z Naboo.
