DMD č. 20. pro 20. 4. 2021. Téma: Patent na rozum

"Abys věděl, Gabrieli, nehodlám tě poslouchat. Nevím, o co ti jde, a je mi to jedno! Nebe už nade mnou nemá žádnou moc, vzpomínáš? Chtěli jste mě zničit pekelným ohněm, ale neublížil mi, a ty už mi také neublížíš! Ty časy, kdy jsem se od tebe nechal ponižovat a zastrašovat už jsou dávno pryč. Nezajímá mě tvé poučování, takže si můžeš hezky sbalit ten svůj patent na rozum a zase jít!" vychrlil Azirafal na Gabriela, kterého nakonec sám konfrontoval.

"Výtečně!" Gabriel nasadil svůj zářivý úsměv číslo tři. "A teď mi, Azirafale, pověz, jak má probíhat správná romantická večeře v restauraci?"

Ti nahoře si nepřipouštěli, že by mohli nemít pravdu. Kdyby se dal patentovat rozum, říkali si, patřil by úplně celý jim. Nebylo pochyb. Ti dole jsou pokřivení, zcestysešlí a obludně omezení.

Ti dole tak nějak tušili, že toho vědí méně, než by bylo potřeba. Rozum si pro jistotu dali patentovat, protože žili pod zemí nekonečných možností – navíc zrůdně pomalý patentový proces byl zcela dle jejich gusta.

Nevýslovný plán neznal nikdo. Pomalu se ale ukazovalo, že o rozum v něm jde ze všeho nejméně. Nejhorší anděl a nejlepší démon totiž zjistili, že nic vědět nemusí. Hlavně že se spolu mají dobře.

Oykel Bridge.
Křížek s otazníkem.
Mapa je podobných plná a Claire se na ni dívá jako na osobního nepřítele.
Ztrácejí vesnice.
Možná, neví to jistě.
A žere ji, že se nemůže, nesmí jít přesvědčit.
Ozvalo se zaklepání, a hned, bez vyzvání (zločin) vkročil ten divný Angličan, jak poskakuje po kopcích, hledá Osvícení a občas ho musíte zachraňovat z bažiny.
Přemoudřelý fanatik.
„Já... na něco jsem přišel,“ říká na sebe nezvykle nejistě.
„Ano?“
„Mám tuhle věc. Dělá cink.“
„Ano?“
„Vymyslel jsem ji. Chtěl bych si ji patentovat.“
Už dlouho se tak dobře nezasmála.
Netušila, že teď se všechno změní.
K lepšímu.

Začne to tím velectěným troubou, co si ne a ne nechat poradit. On na něj řve HOĎ HO TAM, KRUCINÁL, ČEKÁŠ AŽ TI DOJDE POTVRZENÍ O PŘEVZETÍ?! A co? Nic.
A pak se nechá zastřelit, ten mamlas.

Pak těch třináctplusjeden pitomec. Salátem, čerstvě natrhaným ze zahrádky, pohrdnou, na jeho nejlepší terase pro hosty si opečou buřty či co, zdrhnou bez poděkování, a ještě naštvou draka.

A nakonec přijde nezdárná dcera, že si přece jenom chce vzít toho váguse z křoví.

Patent na rozum a udílení dobrých rad sice mistr Elrond má, ale to by ho nejdřív musel někdo poslouchat, že.

Mezizvířecí tenisová asociace se zabývá návrhem omezení vstupu psích fanoušků na zápasy. Pokud bude opatření schváleno, na tenisová utkání budou vpuštěni pouze ti psi, kteří předloží psychologický posudek potvrzující, že se dovedou ovládat.

Kontroverzní návrh vznikl jako reakce na řadu incidentů, kdy některý z přítomných psů vběhl na hřiště a začal lovit tenisový míček. Fanoušci nad ním však jen nevěřícně kroutí hlavou.

„Určitě to navrhla nějaká kočka,“ myslí si dalmatin. „Ty se vždycky tváří, že mají patent na rozum, své chyby ale přehlédnou. Proč už nějaká komise neřeší kočku, která přerušila vystoupení moderní gymnastce, když jí bez varování ukradla stuhu?“

„Webovou adresu znáte?“ zeptá se tajný agent v převleku kachničky. Nebo je to kachnička v převleku za agenta?
„Ano,“ řeknu bez váhání.
„Úpíte?“
„To záleží,“ snažím se vykroutit z odpovědi. „Občas jsou ty antiúpské nálady prostě nakažlivé. Ale snažím se.“
Kachnička se na mě přes černé brýle podezřívavě dívá.
„No dobře tedy. Zde je váš účet a heslo.“
Užuž si chci info převzít, ale mávnutím křídla mě zarazí.
„Máte všechno odevzdané?“
„Co jako?“
„No pravidelný spánkový režim, rozum i se všemi patenty a nápady, a sociální život. Můžete si nechat jednu múzu a neomezené množství kávy.“
„To mi Gloria pomáhej.“

O něco dříve:
“Musíme to dát patentovat, to je jasný.”
“Jenže ten rozkaz je moc dlouhej, to než lidi vykoktaj...”
“Musíme vymyslet zkráceninu.”
“Kluci z marketingu říkaj, že maximum jsou dvě slabiky. A ať to má rytmus!”
“Počkej, když zůstanem v rytmu… ta - da - da - dum… ta - dum… Mám to!”
“Tak jak?”
“Vystřihneme prostředek! Místo ROZLEJ VŠEM RUM jen ROZUM!”
“A to by v tom byl čert, aby to nebyl fenomenální úspěch!”

Nebylo jednoduché dívat se, jak hračky velmi rychle přemohly ostrahu a zmocnily se celého domova dětí. Ani povolaná garda nepomohla.
Snažila jsem se jim pomoct. Odbyli mne slovy o tom, že jsem jen malá holka. A co může malá holka vědět o boji?
Když gardu hračky vysloveně rozprášily, přijela armáda.
Znovu jsem se snažila jim pomoci. Ale oni mají své postupy, zelené mozky. Odvedli mne s sebou, dali mi lízátko a náplast s obrázkem tučňáka. Znovu mě odbyli. Prý, co může vědět malá holka o boji.
Ale měli by se ptát, co může malá holka vědět o hračkách?
Úplně všechno!

„Vy musíte být Minerva!“ zjevila se před ní v sofistikovaném kostýmku, lodičkách a dokonale načesaném drdolu mladá profesionální žena.
„Ano, McGonagallová,“ usmála se, lehce zaskočena. Další větu už ze sebe dostat nestihla.
„To by spíš beran spadl z oblohy, než abych nepřivítala novou tvář! Berenice Sinistrová, mluvčí,“ chopila se její ruky jako záchranného lana. „Pojďte, odvedu vás na oddělení.“

Během cesty se o zaměstnancích ministerstva dozvěděla víc, než by běžně zvládla za rok: tahle se bude vdávat, toho ošklivě pokousal trpaslík, tahle krade puding z vánočních večírků a tady ten – jmenuje se Raddle – si myslí, že má patent na rozum!

Když se pan Rumpál toho rána probudil, seznal ve své posteli, že se proměnil v jakýsi obtížný hmyz. To byl ovšem jen optický klam, způsobený tím, že jeho paže, potřené večer ochranou proti 5G, spolehlivou směsí bílku, medu a bazénové chemikálie, ztuhly na kámen a splynuly s peřinou. Když zkusil vstát, zjistil, že mu povlečení vytvořilo na pažích a ramenou cosi na způsob krovek. Když jimi zkusmo zavrtěl, bohužel nevzlétl. Řekl několik slov. Ani jedno slušné.
Když zamžoural ven, s hrůzou zjistil, že je nebe plné bílých mráčků. Práškujou!
Ještěže má ocet.
Jeho nedostanou.
Ani Illumináti nemaj patent na rozum.