DMD č. 20. pro 20. 4. 2021. Téma: Patent na rozum

Nastává noc můj milý
Stíny dlouží se a
My sami jsme v ní
Je temná a zlá

Nejhorší a nejtěžší
Přichází právě noc
Noc kdy se vyjeví
Pravda rozum sny

Můj milý bát se
Na to pozdě je
Nastává temná
Nemyslící noc

Můj milý noc je
Nerozumná krása
A já Tobě píšu
Slova podivná

Věř mi můj milý
V této noci se
Může něco stát
Zůstaň bez dechu

Můj milý na rozum
Patentů můžeme mít
Dle svého přání
Bolest je odplaví

Můj milý Kristus
Ležel v hrobě
V noci podobné
Taky se narodil

Můj milý
Nastal čas
Čeká
Na nás

„Máš zkrátka pocit, že víš vždycky všechno nejlíp,“ Paulíniným hlasem rezonovala hořkost i proti sestře namířený hněv. „Půjdete do divadla beze mne, bude to skvělá příležitost, uvidíš, všechno báječně klapne,“ napodobila Lydiin hlas. „To tedy klaplo! Naprosté fiasko… A nech mne, zvládnu to sama!“
„Nedosáhneš,“ konstatovala Lydie a dál jí rozepínala knoflíčky na zádech. „Moc mne mrzí, jak se to vyvinulo, Pauli.“
„Spíš nevyvinulo,“ zasmála se bez jakéhokoli veselí. „Celou dobu poposedával a ošíval se a o přestávce prý že musí odejít. Kdyžs tam nebyla, zjevně pro něj nemělo smysl zůstávat.“

***

Norbert Krása mezitím přemýšlel, jak se co nejadekvátněji omluvit…

Klepna si vesele zařehtala a přidala do kroku. Vzduch voněl jarem a v příjemném větříku jí povlávala hříva.

"Stejně si myslím, že se to mělo provést jinak..."

Zaklínač jen stiskl rty. Společník jeho nelibost nějakým způsobem vycítil a ihned přehodil notu.

"Slyšíš? Měli bychom probrat, co se stalo..."

"Já vím, co se tam stalo, pane Gunnere. Kdyby sis nemohl vzpomenout, byl jsem to já, kdo ti zachránil zadek."

"Ale Geralte, ty těmhle věcem vůbec nerozumíš. Já jsem studoval taktiku i nejslavnější bitvy."

"Máš pravdu, pane, nerozumím. Ale ty mi vše určitě rád vysvětlíš." Geralt si povzdychl. Tahle cesta bude únavná.

Lev si otevře lahváč a už slyší Scholastiku:
"Chybí ti hospoda, viď?"
"Chybí. Snad by už brzy aspoň zahrádky mohli otevřít. Ale to bychom museli mít rozumnější politiky, aby zde byla situace lepší."
"A proč si tedy vy voliči rozumnější politiky nevolíte?" ozve se Otík.
"To se lehko řekne," odvětí Lev. "Ale jak poznat toho, kdo má patent na rozum? Těžce. A i když ho poznáme, jak ho přesvědčit, aby kandidoval? A jak takových najít dostatek?
Až to budeme umět, to se budeme mít."
"Takhle to nikdy nebude," poznamená realisticky Scholastika.
"Bohužel máš asi pravdu," přitaká Lev nad svým půllitrem.

Poslouchala to celé roky – mantru, kterou ONI prohlásili za jediný recept.
V syrové podobě ho s váhou bojujícím ženám rádi servírovali hrubí muži. Bylo zajímavé, že ho takřka nikdy nevztahovali na sebe, i kdyby vypadali jako v posledním trimestru těhotenství.
V časopisech pro ženy se pak ona mantra přednášela ve zjemněné, ale o nic milosrdnější podobě.
Opravdu se to snažila dodržet, ale nešlo to – její tělo chtělo žít. Oč víc tlačila, o to horší byly relapsy, když vyhrál pud sebezáchovy. Kterému nedokázala poručit. Naštěstí… jak zjistila později.
Trvalo dlouhá léta než přišla na to, že je to celé nesmysl.
Nežer.

Saša má rád své přestávky na konečných.
Dělá vše pro to, aby do cílové zastávky přijel včas a vychutnal si každou minutu odpočinku.
Pauzy využívá například k přípravě čaje, doplňování nikotinu nebo psaní drabblů a všelijakých nesmyslů.
Saša nemá rád, když k němu na konečné přijde kolega a chce si povídat.
Zvlášť, pokud jde o věčného stěžovatele.
„Taky by nám mohli začít dávat rizikový příplatek za práci s idioty. Do Apexu bych nahrál mnohem víc hlášení, abychom s nimi nemuseli mluvit. Zde se jízdenky neprodávají, Řidič tramvaje není informační kancelář...“
„Hele, ty rozumbrado, a nechtěl bys jít radši do prdele?“

"Jestli něco nesnáším, jsou to debilové s IQ tykve, co si myslí, že jsou chytřejší než já."
Aleksandr prudce otře hadrem stolek a málem vylije čaj podruhé.
"Ten si teď nejspíš převléká kalhoty," řekne Olena. "Cos to předtím říkal o zubech?"
"Někdo z těch příbuzných říkal, že Ivan vyrazil Tarasovi zub, když přišel vyváděl k nim domů."
"To bylo spíš naopak. Pokud mu nějakým rafinovaným způsobem nevyrazil stoličku."
"Třeba si nechal udělat nový."
Na stole leží otevřená kniha. Fotografie místo záložky. Aleksandr se otřese. Zná tu knihu. Tu fotku taky.
"Zase na tom pracuješ?"
"Měla jsem dojem..."
"Jaký?"
"Ale nic."

Na internete nájdete skúsených pestovateľov, ktorí ochotne poradia s akýmkoľvek problémom.
„Všetky kaktusy musíte na jar aj na jeseň preventívne postriekať Actarou!“
Ten insekticíd sa dá kúpiť jedine v priemyselnom balení, ktoré by malému pestovateľovi vydržalo aj niekoľko desaťročí.
„Cez leto dajte kaktusy do záhrady, v zime do skleníka!“
Smola, ak človek nemá jedno ani druhé.
„Kaktusy kupujte jedine od overených pestovateľov, napríklad od Môjho Obľúbeného Kamaráta!“
Ukáže sa, že Obľúbený Kamarát je z Medzilaboriec alebo Tvarožné Lhoty, cesta by trvala celý deň.
Začiatočníkovi nakoniec neostane nič iné, než nájsť si vlastný patent na rozum, prispôsobený veľkosti svojej skromnej zbierky.

Mladší žena pomohla té starší nastoupit do vozu. Obě se usadily tak pohodlně, jak jim poněkud stísněný prostor umožňoval.
Vůz se dal do pohybu a kodrcání jejich pohodlí nepřidalo.
"Prosím, dej na mě, paní," prolomila ticho mladší žena.
"Už jsem se rozhodla," odpověděla ta druhá mírným hlasem, ale s absolutní jistotou.
"Víš, že ti chtějí zakázat učit, prý šíříš nebezpečné bludy. Pořád o tobě vyřvávají."
"Copak je kam jít? Křesťani jsou po celé říši. A zlí a hloupí lidé jsou úplně všude. A tady je aspoň prefekt, toho musejí poslouchat."
"Našla bys jiné ochránce."
"Nepotřebuju ochránce. Potřebuju pracovat."
"Proč zastavujeme?"

Ve vzduchu to nepatrně jiskřilo. Velké setkání čarodějek koneckonců teprve začínalo. I třaskavým rosničkám z klačské džungle uzavřeným v zavařovací sklenici chvilku trvalo, než samým stresem začaly vylučovat elektrizující sekret, kterým dokázaly paralyzovat tropické jezírko.
V tomto případě nebyl ani tak problém stres jako to, že se každá z čarodějek domnívala, že má patent na rozum.
Co se týkalo sekretů, Stařenka Oggová s uspokojením konstatovala, že kadibudek je v okolí dost.
Při podobných akcích tekl čaj proudem.
Stařenka měla stran případných střetů své favoritky a neváhala zákulisní informace plně využít.
Kromě patentu na rozum měla i patent na přijímání sázek.