DMD č. 20. pro 20. 4. 2021. Téma: Patent na rozum

- Posaďte do svého zaparkovaného auta, nasaďte si protisluneční brýle a miřte fénem na kolemjedoucí vozy. Sledujte, jestli zpomalí.
- Pokaždé, když vás někdo o něco požádá, zeptejte se, zda si k tomu přeje hranolky.
- Všechny věty zakončujte prohlášením: "Přesně jak pravilo staré proroctví."
- Co nejčastěji místo chůze poskakujte.
- Ptejte se lidí, jakého jsou pohlaví. Po jejich odpovědi se hystericky rozesmějte.
- Jděte na recitál moderní poezie a zeptejte se, proč se verše nerýmují.
- Při vybírání peněz z bankomatu vykřikujte: "Vyhrál jsem, vyhrál jsem! Tento týden už potřetí!“
- Při odchodu ze zoologické zahrady se rozběhněte a křičte: "Zachraň se, kdo můžeš, utekli jim!“

Dívám se do zrcadla pokrytého hutnou šedou vrstvou času. Zrakem stopuji každičkou prasklinku, sebemenší hrbolek zapříčiněný slepením kdysi rozbitých kusů. Vrásčitými prsty přejedu přes prázdný střed; přes místo, jehož reflektující dílek jsem nikdy nebyla s to doplnit. Cítím, jak mi po tvářích stékají slzy, které se rychle vpíjí do suché kůže a zanechávají za sebou jen slanou cestičku.
Myslili si, že když mi rozbijí vchod do mé Říše divů, přijdu zpět k rozumu. Avšak uzamčená dvířka se nerovnají patentu na rozum. V myšlenkách mi stále tikají králičí hodiny, na hlavě trpce dřepí křiklavý klobouk. A mne se k zešílení stýská.

Ženicha vybrali rodiče, jí se nikdo na nic neptal. Proč taky, očekávalo se, že poslechne na slovo.
Viděla ho až na svatbě a lehko jí nebylo. Pánovitě na ni shlížel a samolibě se usmíval, zřejmě byl spokojený.
Potom to začalo. Nic mu nebylo dost dobré, ať udělala cokoli. Neustále jí předhazoval, jak je hloupá, ale má štěstí, že je tady on, ten nejmoudřejší, který nejlépe ví, co je pro ni dobré. Pořád ji poučoval, jako kdyby byla nesvéprávná. Dokonale se jí zhnusil.
Když ji na zdůraznění svých slov začal bít, rozhodla se.
Hořká chuť arseniku se v pivu dokonale ztratí.

Poroučíme větru dešti Nebojíme se střílet do mraků
Ani vysušovat mokřiny Kácet deštné pralesy
Tanky a raketami „usilovat“ o mír
Egoisticky si trváme na svém
Nedovedeme se shodnout ani v maličkostech
Třeba v tom zda se budeme řídit letním nebo zimním časem

Nemůžeme změnit svou závislost na fyzikálních zákonech
A vynahrazujeme si to nezávislostí na morálce

Rackové chechtaví se vysmívají naší bezmocnosti a domýšlivosti
Ozónová vrstva se trhá jak vetché plátno Moře se dusí v moři plastů
Zaneřádili jsme zemi Také vesmír kosmickým smetím
Už nepočítáme rostlinné a živočišné druhy vymřelé díky nám Nemají rovy
My, páni tvorstva Ubozí lidé

Referent patentového úřadu se zahleděl na příchozího.
“Zase vy, Cimrmane! Co je to dnes?”
Žadatel vypjal hruď:
“Chci si patentovat rozum!” pravil.
Ramena referentova poklesla.
“Vy mi to nebudete věřit, ale… teď tu s tím samým byl sám ministr.”
“Ministr…” vydechl posmutněle Jára.
“A taky jsem mu to nedal!” triumfoval referent. “Včera si chtěla nechat patentovat rozum smečka novinářů. A před nimi pár profesorů. Docenti. Několik zasloužilých matron - ty dokonce přivlekly manžely, chudáky, aby jim ten rozum dosvědčili.”
“A ti všichni měli smůlu?”
“Ano. Už od minulého roku má totiž patent na rozum jeden metař z Nerudovky,” pravil referent vítězně.

Po návratu z nákupu mi Voldemort pochválil nos.
Oznámil jsem ježibabě, že perníkové koření neměli. Místo smršti kleteb na mě děsivě vycenila zuby a mávla rukou.
Možná nám klaďasové něco cmrndli do studny.
*
Odpoledne na mě všichni civěli.
Vyděšeně jsem zamrkal.
„Zajímá nás, kdo bude ten zástupec,“ podrbal se Vlk.
„Z toho lejstra,“ zamávala Ježibaba lístkem, na kterém stálo Označ zástupce! Poznámka ke zprovoznění nového programu.

Měl bych jim to vysvětlit.

„Dočasný zástupce musí být někdo... rozumný,“ řekl jsem rozšafně.
Najednou se všichni předháněj, kdo má větší patent na rozum.
Nestěžuju si; už dva dny se neporvali. Ani nebyl perník!

Hola! Me llamo Patita, hablo nueve idiomas. Přepnu do češtiny, abyste rozuměli všichni, i ti, kteří se učili nebo učí ten ďábelský jazyk nazývaný němčina. Mluvím devíti jazyky, můj mozek perfektně ovládá češtinu, angličtinu, španělštinu, japonštinu a finštinu. Ostatní jazyky jako portugalštinu, francouzštinu, maďarštinu a ruštinu beru jen jako vedlejší jazyky, učím se je když zaklepe nuda.
Je to můj velký koníček a jednou bych chtěla vymyslet jazyk vlastní, ovládal by ho celý svět.
Těšíte se? No to se těšte, protože tenhle nový jazyk bude něco velkého. A zrovna vy o něm můžete číst jako úplně první. Ano, zrovna vy.

„Říkám ti, Shepparde, že to vyjde!“
„Promiň, že pochybuju, Rodney.“
„Vyjde to.“
„To už jsi říkal mockrát.“
„Taky to mockrát vyšlo.“
„Až na ty případy, kdy jsi zničil pět šestin sluneční soustavy a vybil ZPM.“
„To byly dva zcela ojedinělé případy.“
„Dokazující, že nemáš patent na rozum.“
„Dovol mi, abych ti připomenul, že ty jsi požádal o radu mě.“
„Rodney? Johne? Děje se něco?“
„Jé, ahoj Teylo. Vysvětluju tady Sheppardovi, že to vyjde.“
„Ukaž? Ano, vypadá to, že by mohlo.“
„Proč jste tu všichni shrbený nad tou krabicí s čudlíkem? Ukažte, já to zmáč…“
„Ronone, nééééé!“
„…hele, fakt to vyšlo!“

Jan Lucemburský… Můj otec a český král. V celé Evropě velebený. „Žádný spor se neobejde bez českého krále,“ říkalo se.
Pouze Čechy se mu vzpíraly, králi cizinci. Nevadilo mu to. Léta se vracel jen pro české stříbro.
Teprve, když se já začal starat o svou zemi a láskyplně ji opatrovat, když jsem v očích Čechů předčil jeho slávu, rozzlobil se. Vrátil se a přivezl i Beatrix, aby předčila mou matku. K dovršení všeho, stříbrné sochy svatých, jež měly přinést slávu Praze, mi ukradl, aby rozmnožily jeho slávu vlastní.
Myslel si, že vše ví lépe, ale dějiny daly za pravdu mně.

Evžen odtáhne Milana do bezpečí ochranných čar a Ladiny péče.
Vyděšení nájemníci se vzájemně přou, jestli došlo k technické závadě, zda v domě straší nebo se stali obětí nejapného vtipu.
Darek Machatý zápolí s mrtvým telefonem: „Volám policii.“
„Nechte to být!“ vyštěkne Evžen. „Jste majitel. Co o domě víte?“
„Netuším, na co si tu sakra hrajete, ale přijde vás to draho.“
Darek ve snaze zachytit signál vyrazí k oknu.
Jakmile překročí hranici magického kruhu, dům se zachvěje v základech.
Vlna drtivé síly zaplaví prostor jak tsunami.
Evžen Darka okamžitě strhne zpátky.
„Je to jasné, jde po vás. Co jste provedl?“