DMD č. 18. pro 18. 4. 2022. Téma: Módní expert

Znechuceně vypnula televizi.
V poslední době měla pocit, že se nemůže podívat ani do lednice, aby na ni nevybafnul Gaius Baltar a jeho názory. Jistě, byl to uznávaný a populární vědec, ale Bohové, musel se opravdu vyjadřovat ke všemu? A ten jeho přízvuk. Spoustě lidí připadal sexy, ale jí z něj krvácely uši. Arogantní, nafoukaný, nepřirozený…
No nic. Dost fňukání, zpátky k programování.
"Kašli na to, ten kontrakt už dostal…"
"Baltar."
Samozřejmě.
Možná to bylo sobecké, ale doufala, že se něco podělá. Ne tak, aby to někoho stálo život. Ale dost na to, aby viděla slavného doktora Baltara konečně padnout.

Pán Zla si přitáhl úžeji svůj uhlově černý plášť a upřel zkoumavý pohled na nejbližšího bodyguarda.
„Můj předchůdce měl strašný smysl pro módu,“ podotkl zamyšleně. „Sundáme tohle, tohle a tohle,“ ukázal na několik částí zbroje.
„Ehm, ó Vládče Temnoty, myslíte, že je to moudré?“ podotkl jeho pobočník.
„Jistěže, nahradíme to, hmm... černou kůží, hezky vyrýsovanou...“
„Ale kůže nechrání...“
„Šššš, musíme pozvednout úroveň tohohle místa, co by si lidé pomysleli?!“

***

Rogar Ničitel podřízl hrdlo poslednímu nepříteli.
„Tohle je až příliš jednoduché, jejich vojáci mají totálně nefunkční výzbroj,“ podotkl.
„Pravda, ale nemůžeš popřít, že tohle místo má styl,“ prohlásile uznale jeho kolegyně.

Chvíli se s Irenou mlčky dívali do tmy. Její poslední věta v něm probudila zrníčko naděje a tak se odvážil vzít ji za ruku.
„Zítra si na ples vezmi zelené šaty. Ta barva ti sluší.“
Irena se mu vytrhla.
„Chci, aby mezi námi něco bylo naprosto jasné, Ryko. To, co se stalo a nestalo, a to, co se mohlo stát, je všechno deset let v minulosti. Jsem vdaná a svého muže mám ráda. Od tebe nechci nic, ze všeho nejméně radu, jak se mám oblékat.“
Zavrávoral, jako by ho udeřila. Pak se otočil a odkulhal pryč. Její tiché počkej přeslechl.

Vyhýbejte se vodorovným pruhům, naopak ty svislé vás zeštíhlí!
Nos tmavé barvy.
Nemůžeš v horku chodit v černé, upečeš se.
Vždyť tohle je klučičí oblečení.
Ta nabíraná sukně ne, dělá ti to velké břicho.
Ale ani pouzdrové šaty.
To máš strašně obtažené, fakt v tom chceš jít?
Vem si něco uplejšího, nebudeš přece chodit v pytli, vypadáš v tom jako almara.
Nemůžeš nosit kraťasy, máš tlustý nohy.
Přece nebudeš v létě chodit v dlouhých kalhotech!
Pod tu sukni si něco vem, jinak si odřeš stehna.

Takže teď stojím před zrcadlem a připadám si hrozně úplně ve všem. Děkuju moc, odborníci.

Esciel a Gerián zpovzdálí pozorovali obchodníka s hrnci.
„Nech mě tam jít první,“ řekla Esciel. „Třeba z něj něco dostanu po dobrém.“
Než Gerián stačil zaprotestovat, Esciel vykročila ke stánku. Kromě nádobí měl kupec na voze navěšené spony do vlasů a náhrdelníky s barevnými sklíčky.
„Jezdíš až k Ai Gogda?“ zeptala se.
„Ne, tyhle ozdůbky jsou z Ollienu. Ve Dwyru mi ženské mohou ruce utrhat, aby je měly, žádná nechce být pozadu. Jestli chceš, mohu ti poradit, které vzory jsou nejoblíbenější.“
„Pokud vím, v Ollienu moc o deabartské nestojí. Co jim tam vyvážíš?“
„To nejlepší, co může naše země nabídnout.“

Věděl, jak působí jeho zevnějšek. Na všechny už od pohledu křičel: pozor, nemocný člověk, v horším případě dokonce bezdomovec. Nedokázal si ani sehnat dobře placenou práci. Všechno troskotalo na jeho zdravotním stavu.
„Jednou týdně potřebujete, každý měsíc, volno. Proč?“
„Víte… já jsem… vlkodlak.“
„Je mi líto. Pro vlkodlaka nemáme místo.“
Tak dopadaly všechny jeho pokusy o začlenění do kouzelnického společnosti. Nikoho nezajímalo, jak dobrý kouzelník je, jakmile zmínil nutnost volna. Ksakru, on sám se nikdy neprosil, aby ho dobrovolně pokousali.
Natáhl si ošoupaný hábit. Nepotřeboval být módním expertem, aby zhodnotil, že vypadá otřesně.
Remus Lupin vyrazil na další neúspěšný pohovor.

Jednou mě pěkně vypekly polokozačky na 11 centimetrovém jehlovém podpatku. Nebýt nadcházející akce, jdu bosa (stejnak je to teď cool, ne?). Jenže jsem se musela doplazit do jiného baru. Pěšky 20 minut, auto žádné k dispozici, MHD také nic. Po deseti minutách mě tak příšerně bolely chodidla, že jsem měla slzy v očích a nebyla jsem schopna udělat ani krok.
Ještě štěstí, že jsem poměrně kreativní. Vytáhla jsem z kabelky vložky a nacpala je do bot. Bohužel jsem je poté zapomněla vyndat před příchodem do bytu pěkného kluka. Byl trochu překvapen, když na něj z mých chodidel koukaly zmuchlané vložky.

Lord Hrachokvět nevěřícně koukal, jak si Bábi s Magrátou povídají, a vůbec nechápal, která bije.
Jaké záblesky? Snaží se mi snad naznačit, že nějací elfové vyrazili do světa lidí? A proč?
Po očku sledoval Nymphaeu a Dřevomorku, které pořád stály opodál, tiše jako myšky.
Co máme teď dělat? Nechat je jen tak odejít s naší zábavou? Ty dvě stařeny vypadají jako čarodějky, ale co ta třetí? Ta by se spíš hodila mezi elfy, se všemi těmi cingrlátky. Jen by potřebovala trochu učesat. Možná i upravit délku sukně…
Tlak pohrabáče na krku ho vytrhl z neplodných myšlenek.
Stařenka na něj mrkla.

Vždycky jsem toužil splynout s lidmi, ale jako bych pořád nemohl narazit na ten správný doplněk.
Semiš.
Pelerína.
Šála delší než Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch.
Apartní bílý oblek. A celer. Celer je bezva.
Taky jsem zkusil barvy. Hodně barev.
Deštník se osvědčil.
Stejně tak dvě verze kožené bundy.
Pak jsem zjistil, že mi dost sluší červená.
Šála.
Kravata.
Tenisky.
Motýlek. Motýlky jsou cool.
Fez. To byl můj nejlepší nápad.
A protože se i móda točí, vzal jsem to znovu od základů a vrátil se k semiši. Samozřejmě s červenou podšívkou.
Akorát jsem nečekala, že až budu ženou, začne se to, co nosím, řešit.

Risa was sitting in a comfortable lawn chair, sipping tea and enjoying the view.
She loved how the Newcastle office's garden overlooked the sea, but today there was something else competing for her attention.
Elk (the local director) used the tea time break for practice. His body moved expertly through a series of perfectly coordinated motions, the harmony amplified by his tight fitting attire.
Almost like a dance, but deadly, if used right.
As he struck the last pose, Risa heard a giggle from one of the "outdoor education center" climbing structures and almost rolled her eyes.
Keep dreaming, ladies...