DMD č. 13. pro 13. 4. 2023. Téma: Tichá voda

Jdeme do většího města, protože tam, kde jsme byli, žádná zajímavá práce není.
Cesta, co je jindy docela slušná, je díky týdennímu lijavci, jedno rozbředlé bahniště.
Okrar navrhl, že to vezmeme zkratkou přes les, vždyť se přeci v přírodě vyzná.
Nu což, houštinami to sice nejde zrovna pohodlně, ale postupujeme.
Najednou před námi řeka. Normálně nevýznamná stružka, co přebrodíš, ani si kalhoty vyhrnovat nemusíš.
Teď běsnící proud.
Říká se, že tichá voda břehy mele. Tak bouřící voda taky, a o dost rychlejc.
V rozvodněné řece je jedno jestli umíš plavat.
Snažíme se navzájem držet. Hlavně nikdo moc dlouho pod hladinou.

Žil byl jednou jeden železničář. Moc toho nenamluvil, mluvily za něj jeho činy a vrásky na čele. Řídil mašinky na trase z Prahy do Berouna a znal tam každičký pražec.
Když nejvyšší pan železničář rozhodl, že Dlouhá mašinka pojede do Dolních Mokropes, zamračil se, jako to dělal pokaždé, když nejvyšší něco chtěl, a vyžádal si, že pojede též.
Dostal pozici třetího strojvůdce, a tak jenom tiše stál a mračil se, když mašinka poskakovala. Ale nebýt jeho postřehu a rychlé brzdy, skončila by Dlouhá mašinka jistojistě v Berounce.
Večer mu všichni železničáři tleskali. Pan Barák se maličko usmál, ale neřekl nic.

Charlie si u ranního krmení dračích mláďat povzdechl. Vztek se během noci, co se bezprizorně převaloval v posteli skromného obydlí, přeměnil na rozmrzelost.

Uvědomil si, že Luciusovi nemohl zazlívat to, co se stalo. Vždyť věděl, že se umí držet v ústraní, nenápadně vyčkávat a předstírat, že je jen tichý pozorovatel, a ve chvíli, kdy se mu to hodí, vyrazit a jako tsunami s sebou vzít vše, co se mu připlete do cesty.

Jediné, co mu nešlo na rozum, bylo, proč teď. A co myslel všemi těmi řečmi o trpělivosti a oficialitách.

Přece o něj neměl skutečný zájem.

Nebo snad ano?

Světlounce zelené, tiše šplouchající vlnky, bělostný písek, poetickým způsobem zašlé molo a na velkém narudlém kameni sedící siréna primabalerína. Odvrácenou stranou Františkova tropického ráje jsou žloutenka, malárie, žlutá zimnice a ne ještě zcela skončený vojenský puč.
Venezuela je však přijala vlídně a on by neměnil. Snad poprvé v životě Jelizaveta odpočívala. Trávila čas se svou starou matkou a objevovala taje místní kuchyně. Společně chodili na dlouhé procházky, koupali se v oceánu, chystali veselku. Když se naskytla příležitost, vystupovali s lidmi ze souboru na různých tanečních vystoupeních.
Vyklouzne z bot, volným krokem dojde až ke své novomanželce: "Smím prosit, má nejdražší?"

Tělo pode mnou se křeči vzepne. Láhev letí do kouta.
Dominik otevře překvapivě čisté oči.
„Kláro!“ Znovu se schoulí v křečích. Dáví.
Zvednu se, pokleknu vedle něj. Bedlivě ho sleduji, nechci, aby se udusil.
Vůně slivovice se mísí s kyselým pachem zvratků.
Znovu se na mě podívá. „Kde… kde to jsem?“
Prohlédnu mu mysl. Černé roztřesené čáry zmizely. Je čistý.
Vstanu. Dovnitř vrazí Gonny a Stopař.

Zamžikám. Útroby se mi sevřou.
Udělám krok zpět. Ne, nesmím dát najevo, jak moc mě jejich obavy přitahují.
Musím se vytratit potichu.
Skvěle, ovečko, pochválím se v duchu. Jen tiše. Ještě nejsme dost silní…

Evžen ztuhne. V té vteřině jako by zmrtvěl celý les, zmlklo šustění listí, dokonce líné šplouchání nedalekého potůčku ztichlo.
Zmije však nezaútočí. Plazí se pryč, dvakrát se zastaví a kýve hlavou.
Vypadá to jako výzva k následování. Evžen vstane a veden zvědavostí poslechne.
Prodírá se houštím, protahuje se tak úzkými soutěskami, že jsou i pro něho těsné, musí se šoupat bokem, pak se raději promění.
Zmije naposled povzbudivě kývne a vklouzne do černé díry pod kořeny starého stromu.
Lišák za ní. S námahou se sune úzkou chodbičkou, nevidí nic a jen úpěnlivě doufá, že hadovo krotké chování nebyla zrádná past.

Tichá voda břehy mele,
někdy levé někdy pravé,
Coriolisovou silou
řídí se ty vlny dravé.
Pokud totiž řeka teče
od západu k východu,
nemá k vymílání břehů
fyzikálních důvodů.
Pokud ale řeka teče
od severu k jihu,
můžem snadno ve výpočtu
udělati chybu.
Levý nebo pravý břeh je
větší silou vymílán?
Tento vzorec bývá proto
velmi často omílán:
vektor rychlosti pohybu
vynásob tím rotace,
získáš vektorový součin
(pro matika legrace).
Fyzik musí ruku pravou
přiložiti k dílu,
aby správně určil směr,
v němž kreslí tuto sílu.
Za točení výší níží
Coriolis může taky,
kolem Země do kolečka
prohání i mraky.

Atlantik je až nezvykle klidný, dokonce i počasí jim ukazuje jen svou nejpřívětivější tvář. Mohutný parník zvolna proráží temně modré vlny, voda tichounce šumí.
Jelizaveta se neklidně převaluje na lůžku. Za sebou nechává téměř celý svůj dosavadní život. Zářnou kariéru, jméno známé odborné – a do jisté míry i laické – veřejnosti, důvěrně známý domov. A také Rudou armádu, až příliš reálnou možnost zatčení a odvlečení do Sovětského svazu, obvinění z kolaborace, stín milence, který se zabil, stín exmanžela, kterého zabil rozlícený dav. S sebou veze pár přátel z tanečního souboru, svou matku a Františka.
Možná je to nejvíc, co mohla získat.

To byl tedy nápad, vzít ji na malou okružní plavbu!
Když jsme se vzdálili od všech zvědavých pohledů, chtěl jsem ji políbit. Začala výskat a rozhazovat rukama, že se loď převrátí, že neumí plavat a určitě se utopí. Hystericky ječela. Ve chvíli byla má touha ta tam. Místo, abych ji obejmul, musel jsem si sednout zpátky na záď a vzít do ruky kormidlo.

Konečně jsme na tiché vodě, ale ona tichá rozhodně není. Musím poslouchat spršku jejích slov. Co spršku, spíš příboj. Teď je spokojená, ale nezavře pusu. Už mi z toho brní hlava. Takhle jsem si to opravdu nepředstavoval.

"Jen se tu posaďte a počkejte. Já vám to přiznání celé připravím," usmála se kolegyně na nemovitostech na starší babičku, která skoro nepromluvila.

Vděčně se usmála a vyčkávala. Vzhledem k tomu, že změn bylo více a připravovalo se přiznání nejen pro ni, ale i vnoučata, která podarovala, přisunula kolegyně k babičce katalog Dedra, který zrovna měla na stole.

Babička pomalinku listovala. Pak se zarazila u jedné dvojstránky a s tajemným úsměvem se naklonila ke kolegyni.

"Já vám řeknu takový tajemství," zašeptala. "Co mi Maruna koupila tuhle hračku, svět je hned veselejší."

Z otevřeného katalogu zářila dvojstránka plná růžových erotických pomůcek.