DMD č. 30. pro 30. 4. 2023. Téma: Poslední zhasne

"Situace je kritická. Vyhlásili jsme nejvyšší regulační stupeň a zřejmě nebude stačit."
"V takovém případě musíme chystat evakuaci obyvatelstva."
"Veškerého obyvatelstva?"
"Ovšem. Řeknu to natvrdo: všichni občané opustí území republiky a poslední zhasne."
"A kdo bude ten poslední?"
"Měl by to být někdo z nejvyšších ústavních činitelů. Podle hesla, že kapitán opouští potápějící se loď jako poslední."
"Nikoliv, nemůže to být ani prezident, ani premiér, ani předseda Senátu, nýbrž jedině někdo odborně kvalifikovaný zmáčknout to příslušné tlačítko v poslední zapnuté elektrárně."
"Můžeme takovému člověku důvěřovat?"
"Musíme. Nic jiného nám nezbývá. Ostatně na své pozici má určitě bezpečnostní prověrku, není-liž pravda?"

Poslední svíčka zhasla. Poslední kousky okoralého chleba nahmatala zkostnatělá ruka, aby je poslepu hltavě dala do úst. Hlad zažehnán není, ale mít něco na jazyku je hotový zázrak. Kručení v žaludku se proměnilo v tupou bolest prázdného břicha. Kdesi ve tmě pískl potkan. Zvuk jeho tlapiček cupitajících v chodbě se táhl až k uším. Tu a tam zarezonovalo šplouchnutí jakési louže. Oči viděli velké tmavé nic, které promlouvalo myšlenkami v hlavě. V dálce byl slyšet neznámý kovově znějící šramot. Jak dlouho ještě? Uvidím někdy slunce, světlo? Pachuť tvrdé plesnivé kůrky doznívala, ale naděje blikala v srdci víc než kdy jindy.

Do zešeřelé místnosti, osvětlené jen několika plamínky svíček, vletí kámen a dopadne přímo na prostřený stůl.
Žena zaječí, holčička se rozpláče.
Muž vyskočí.
„Judit! Vezmi děti a běžte! Víte kudy!“
Rychle sfouknou svíce. Všechny kromě jedné.
Mladá matka chytí jedno děcko za ruku, druhé si přitiskne na prsa a běží po zadních schodech. Musí se co nejrychleji dostat k brance, co vede k řece.
Úzkostlivě se ohlíží, jestli jde manžel za ní. Ale ten ještě otálí.
„Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, králi všehomíra, jenž tvoříš plameny ohně,“ zamumlá.
Plamínek proplétané havdalové svíce se zatřepotá v průvanu a zhasne.
Šábes končí.

Je to čtrnáct dní, mě to ale stále nedá spát.
Sedíme vzadu na voze hluchého formana.
"Jestli exnu, a vy mně přežijete - spalte mně, nechci aby ze mně nějakej nekroš vyrobil nemrtváka, moje krámy si rozdělte."
"Mně nevadí, jestli mí tělo bude někoho strašit. Z mejch pokladů mi slibte, že najdete nějakýho Aldrika z Kethiamallu, a dáte mu rovnou třetinu," zapřísahá nás Jorcha.
"S kecama kdo dřív zhasne jděte do prdele. Každopádně já hodlám žít věčně, tak nemusíte mít péči," nevím jestli vážně, hlásí Fleuriot.
"Tak to sis vybral blbý povolání," říkám najednou s Jorchou, "a blbou společnost," dodává sama.

„Když tady vidím tu cizokrajnou nádheru, různobarevné květy, nádherné orchideje, liány, spleť nejrůznějších listů a vnímám ty omamné vůně, toužím se podívat do jejich domoviny. Zapomínám, že sedím ve skleníku. Představuju si, že jsem někde v tropech. Moc mě to láká. Pojeďme tam, prosím.“
„Je to dlouhá, úmorná a nebezpečná cesta,“ zrazuje mne od mého záměru muž.
„Nevadila by mi. Určitě by nebyla nudná, ale dobrodružná. Před očima mi defilují představy. Jsou tak živé jako sama skutečnost.“
„Drahá, dej si říct, vždyť na to nemáme dost peněz,“ vytrhuje mě ze snění manželův hlas.
Jeho poslední věta nadobro zhasla mé nadšení.

Surt sundal sluneční brýle. Z očí mu vyšlehly plameny.
„Původně jsem chtěl přimět Lokiho ke spolupráci tím, že zajmu jeho zbylé mládě, ale ty budeš ještě lepší.“
Sigyn kryla dceru vlastním tělem.
„Až to začne, uteč,“ ucedila k ní.
„Myslíš, že zachráníš aspoň tuhletu?“ Surt k nim vykročil. „Na rozdíl od svých synů.“ Plameny z něj odskakovaly na dlažbu. „Smůla, že neumíš oživovat mrtvé.“
„Budu si muset vystačit s nimi,“ odpověděla Sigyn. Pokynula kamenným lvům před budovou soudu.
Seskočili na ulici a vytvořili hráz mezi nimi a Surtem.
„Napadá tě pádná hláška?“ zeptala se Sigyn dívenky.
„Adios, muchacho?... Poslední zhasne!“

Viktor a Edith se pokoušeli proměnit konspirační teorie ve fakta, ale postupovali pomalu.
Stopy vedly k Nejvyšší radě, ale intuice Edith říkala, že za tím stojí jen jeden člověk.
Otázkou zůstávalo, co ho k tomu vedlo? Proč by to dělal? Proč by lidstvu zhasínal poslední naději?
Jenže pak se začaly dít věci.
Nejvyšší rada letěla na Neptun na diplomatickou misi a vrátil se pouze Gerard Lockwell… Média o tom záhadně mlčela. Že hlavním padouchem je on, to se přímo samo nabízelo.
Jenže hned v závěsu byli Gebaurové, se kterými rada vyjednávala.
Co když za tím stojí oni?
Paradigma se měnilo.

"To už jsme tu měsíc?" diví se San.
"Jo. A poslední den. Víš, že podle fanonu to nemůže být delší," odpovím.
"Jasně. Takže vždycky, když se objeví Pátá kolej, zjevíme se i my, abychom je otravovaly," sumíruje Gwen.
"Řekněme spíš držely na uzdě..."
"To je stejný. Akorát nevím, jestli si kór moc pomůžou, myslím profesorský sbor. Když se objevíme. To nadšení z naší přítomnosti je vysloveně cítit."
"Ale nemusí se nakonec objevit Voldemort, že ne?" ujišťuje se San.
"Ani Vlodemort nebo Volximort."
"Pořádně jsme nekouzlily," smutní Gwen.
"Dobrá, zakouzlím. Poprvé a naposled."
Je čas končit.
"Budiž utrum!"
A byla tma.

Všechno se zdálo být stále stejné a tedy v pořádku. Neměnné, tak to má být.
I když až tak úplně neměnné to nebylo. Životní úroveň obyvatelstva se neustále zvyšovala. Samozřejmě až poté, co to všechno vzal pořádně do ruky on sám. Nejprve pořádek a pak to ostatní. Na budování lepších zítřků je potřeba klid, který nesmí být nikým a ničím narušován. Však se o to taky postaral. Pro dobro všech.
Když zhodnotil své celoživotní dílo, byl spokojen.
Vydal se na procházku kolem zdi, která by bez něj nestála.
Zarazil se, když spatřil otvor a vedle nápis: „Erichu zhasni, jsi poslední.“

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či už môžeme do auta nasadať.
- Veruže môžeme. Len ešte valašku tam musím niekam napchať.
- Nie, že ti bude z okna trčať, ako minule na diaľnici.
- Neboj, starý môj. Len škoda, že sa všetci z dediny preč odsťahovali. A že aj my musíme.
- Pištík, veď na dedine priehradu postavili. To ako mali pod vodou bývať? A čo sa toho druhého týka, chceš tu sám ostať? Bez predsedu, bez Malého Doda, bez Anče?
- Pravdu máš, starý môj. Tak zhasni, zamkni a ideme.