Julius Caesar (Shakespeare)

Naše anachronické hodiny 
bijí raz dva tři hodiny. 

Skoro svítá na březnové idy 
Spiklenci přednáší své kydy 
Říman má spát a ne si měřit čas 
Solarium si žádá slunce jas

Naše anachronické hodiny 
bijí půl osmé hodiny. 

V Římě jsou tři až teprve nyní 
Caesar se ochomýtá v síni 
Neví zda jít a v kolik mají sraz 
Už vůbec neví kdo mu zláme vaz 

Naše anachronické hodiny 
bijí třikrát tři hodiny 

Každý má jistou svoji vlastní smrt 
Konkrétní čas však - o tom víme prd 
Ani ten věštec bláznivý 
Zpovzdálí na nás neciví 
a nehlásá osud že už si nás škrt

Dopadl na sedadlo v první řadě divadla a snažil se nedívat na jeviště. Jenže architektura je architektura a pohled se mu stáčel ke scéně, kde dvě mužské nohy trčely ze zakrvácené tógy.
"Ale že se dral k moci, zabil jsem ho, ozvalo se zvenku následováno burácením davu.
Markus Antonius se osmělil a přešel k ležícímu Caesarovi, pozvedl látku a pohlédl do prázdných očí.
Brutus měl pravdu, Caesar byl pryč. Jeho génius ho opustil, tělo bylo jen prázdná nádoba, vylitý sud.
Jen věc.
Stejně dobrý nástroj k získání moci jako cokoli jiného.
Přesto oči zase zakryl, než tělo vynesl před divadlo.

Cicero: Na toto téma jsem napsal tři dialogy. Četl jsi je?
Caesar: Ne, měl jsem zrovna příliš práce s umíráním.
Cicero: Takže jsi nečetl nejlepší dostupný zdroj informací, a přesto jsi došel ke stejnému závěru?
Caesar: Jsem tak trochu génius. Budoucnost se nedá vyčíst z jater, ale dá se ovlivnit žaludkem.
Cicero: To mě zajímá.
Caesar: I poslední centurion odhadne výsledek bitvy podle toho, jestli dáš legionářům červavé suchary nebo normální jídlo.
Cicero: A ani vlastní zkušenost s věštcem nezměnila tvůj pohled na věc?
Caesar: Při mně samotném! Co bych to byl za politika, kdybych dovolil skutečnosti ovlivňovat moje názory!