Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
The statue was almost menacing, with a battleaxe firmly grasped in both hands.
The old arena of an unused, decrepit military facility in the middle of nowhere was not a place you would normally want to linger in.
But they had a mission. They needed something to give the caravan an edge, coming into the vicinity of the last big(ish) city on their way east.
Not that this seemed promising.
Then the paladin noticed something.
He put his hand on one of the fists and pulled it along the shaft of the axe into a correct position.
The statue moved.
Letadlo rolovalo po pojezdové dráze k hangáru, kde pilot měkce zabrzdil, vypnul motor a vystoupil ze stroje.
V ústrety mu mířil vedoucí mechanik.
"Dobré odpoledne, Jamesi," pozdravil pilot.
"Dobré odpoledne, Worby." odvětil technik. Pak si nervózně olízl rty a dodal. "Tedy, musím říct, že to bylo ukázkově hladké přistání."
"Děkuji. Ale mohl by jsi se na letadlo trochu podívat? Myslím, že jsem cestou nějakou schytal do kožichu."
Mechanik přistoupil ke stroji a zhrozil se.
"Worby, tady v křídle jsou tři na pěst velké díry. A tady v ocase jich je šest. Vždyť..., celá hydraulika je kaput. To už nikdy nepoletí!"
Adrian "Worby" Warburton byl letec RAF původem z Austrálie, který se stal živoucí legendou. Významně se podílel na obraně Malty proti Luftwafe a Italskému letectvu. Byl mimořádně nadaným letcem, proslul svými kousky, jako například, když na z průzkumného letu přivezl na podvozku svého letadla anténu z lodi, kterou měl fotografovat, nebo když předvedl zcela ukázkové přistání se strojem, který byl neopravitelně poškozen flakem.
Poté, co pominula bezprostřední hrozba Maltě, byl Worby převelen na Evropské bojiště, což se mu stalo osudným. 12. dubna 1944 se nevrátil z průzkumného letu nad vojenské cíle severně od Mnichova. Jeho tělo i letadlo se našlo po 58 letech.
Tento rok by Adrianu Worburtonovi bylo 106 let.
Je to teda bjb, ale lepší už dneska nezvládnu. Představuju si, že klukům je tady tak 14/15, jsou nevybouření, a ubohé McGonagallové už z toho jde hlava kolem. V podstatě taková "Ještě jeden problém, a bude zle!" situace. Takže klukům nezbývá, než si pomoct nějak chytře. :D
Remus zvedl hlavu právě včas, aby viděl Jamese, jak vchází do společenské místnosti a u nosu si přidržuje zakrvácený kapesník. Těsně za ním byl Sirius s pomalu se vybarvujícím monoklem.
"Co se vám stalo?" zhrozil se Remus.
"Řekl jsem Jamesovi pár... nevybíravých věcí," přiznal neochotně Sirius. James přikývl.
"A já jsem mu to oplatil."
"Takže... Jste se pohádali a porvali se?" ujišťoval se Remus. "McGonagallová vás rozcupuje."
Oběma chlapcům se na chvíli do tváří vrátil úsměv.
"S tím jsme počítali. A proto jsme vrazili každý sám sobě."
"Z toho žádnej problém nebude, a hádka je vyřešená. No není to geniální?"
"Uh, about your hand..." Shit. Why had she said that? She felt herself slide into panic, but Nick just smiled.
"I know it's there, sweetheart."
Okay, that was new. She tried to look casual. Unaffected. Shit.
"I don't mind talking about it." He held his his fist up, such as it was. "It irks me when people pretend like it's not there. Like I don't know what my own hand looks like." He flexed each skeletal, metallic finger in turn.
Breathe, she told herself, then put her own hand over his. "It looks like the hand of someone I love."
"Neboj mami, už mi bylo osmnáct, to přece zvládnu."
Těmito slovy chlácholil rodiče dva týdny zpátky, před odjezdem na prázdniny. Zdálo se jim, že tři týdny v divokých horách Rumunska na vlastní pěst je pro mladého studenta trochu moc. Jemu přišlo, že zvládne vše. Teď by jim ovšem dal za pravdu.
Už několik dní pršelo, o stan přišel v rozvodněném potoce, jídlo dávno došlo. Teď mu byla zima a krčil se u ohýnku na kterém opékal jakéhosi sviště.
Na opačném konci mýtiny se pohnuly větve stromů a z mlází se vynořil mohutný stín. Matně si vzpomněl na varování před medvědy.
„Musíš mi tam seknout pořádně, Kubajzzi-“
„Ale na semináři říkali, že to je jenom finta, abych tě donutil se otevřít na druhý straně…“ odporoval Kubajzz, který se rychle naučil důležité moudro, že čas na tréninku se zásadně tráví diskutováním o technikách.
„Jenže když ti ten útok neuvěřím, tak tě rovnou švácnu do ksichtu a nebudu se obtěžovat s krytem. A.Nebude.To.Fungovat,“ snažil se Libor.
„Hele, a co kdybych tam radši seknul z druhý strany, a pak bych tě tam takhle zablokoval a mohl přejít rovnou do zápasu…“
„Víš co? Zkus to.“
Kubajzz přišermoval do zápasu.
Liborova pěst přistála.
Posledních pár dní mi ta témata nějak nesednou, takže dneska Libor :D
Zdvihla som zrak. Pohľad mi padol na jeho zovretú päsť. Búchal si ňou do dlane druhej ruky. Zuby pevne zomknuté. Opretý o bicykel. Vedela som, je zle. Bolo to zjavné ako päsť na oko. Vstala som a šla mu naproti. Už som bola nebezpečne blízko. Na dotyk. Usmial sa.
„Ako dlho tu už stojíš?"
„Dosť dlho, aby som videl."
„Čo konkrétne si videl?"
„Ako s tebou flirtuje. Ako ste si niečo šepkali."
„Vari len nežiarliš?"
„Však ja mu ukážem koho si."
„Ak chceš žiarliť na nevinný rozhovor, tvoja rozhodne nie."
Vrátila som sa k „deckám". Spolu sme domaľovali obraz cirkusu.
Niečo viac o Jašielni: https://www1.rotary-zilina.sk/jasidielna
Účastníkov sme nazývali „decká" bez ohľadu na vek, vzhľadom na to, že ich myseľ bola detsky nevinná.
Ty debile. Děláš všechno proto, aby ti zákazníci nenadávali, že ta oprava trvá, a tím nám všem komplikuješ práci. Uzavřeš zakázku a zákazníkovi řekneš, aby si pro to přijel, i když je auto ještě na heveru rozebraný, a díly jsou teprve na cestě. A pak ty díly vracíme jak dementi. A pak zákazník přijde a stejně si bude stěžovat, protože mechanici museli kvůli tvojí debilitě opravu odfláknout. Vozíš se po všech okolo, ale všechno špatný se dá vystopovat k tobě. Fantazíruju o tom, že se pohádáme tak, že mě fyzicky napadneš a já ti to vrátím i s úroky.
Madam Tracy tiše telefonovala: „Ještě dokončím poslední seanci a začnu připravovat večeři.“
„Neobtěžuj se, jezabélie, dnes jdu na večeři s mladýma.“ odpověděl seržant Shadwell vesele.
Madam Tracy si nebyla úplně jistá, koho tím myslí, ale popřála mu hezký večer a položila telefon.
Po seanci si připravila malou večeři, sedla si k televizi a usnula v křesle.
O půlnoci ji vzbudilo třísknutí dveří: „Kdo je?“ vykřikla.
„Promiňte. Jen vedeme seržanta. Nemáte pytlík mraženého hrášku?“ ozval se Newt ode dveří.
„Ne-“ zajíkla se okultistka: „Co prováděl?“
„Jako obvykle.“ odtušila Anatéma.
„Takže na pěst.“
„Do týdne to zmizí.“ ujistil ji mladík s úsměvem.
Linie kluků z Ostrovů, na pokračování nebo napřeskáčku.
Prozkoumávat začali od těch domků, které vypadaly nejnověji. Očividně tu nebyli první.
První byli samozřejmě majitelé.
Tady se víceméně nedávno spokojeně žilo. Jen cesty se stále hůře udržovaly, kopec byl prudší a obyvatelstvo stále řidší. A starší.
Lidi nevyhnala nějaká katastrofa, ale čistě nedostatečná praktičnost. Měli spoustu času na to, aby s sebou odnesli vše, co mohli ještě použít.
A přece.
Kousky částečně prošoupaného chlupatého koberce. Barevná sklíčka ve dveřích. Lžička s vyraženým nápisem a v kůlně, která kdysi mohla být garáží, poklad největší.
A jak překvapivý.
Nikdy dřív to neviděli, ale na co to je, jistě přijdou.
Boxovací pytel.
