DMD č. 02. pro 2. 4. 2026. Téma: Loutkohra

Tančíš v mé síni,
myslíš si, že máš moc,
ale věz, že nemáš nic.

Já jsem tvým králem,
tichým tvým pánem,
přání mé je rozkazem!

Celý tvůj život, vše, co je tvé,
zařízeno bylo mou rukou,
protože já jsem tvým bohem!

Bez přestávky, pořád a navždy,
pobavením pro nás, smrtelníku,
v životě i v následující smrti.

Tak bojuj dál, vzpouzej se,
avšak neunikneš, neutečeš,
smrt novým začátkem bude.

Dokola a znovu, smrt se životem,
zrození a život, jenž neustává,
vše, co se jen opakuje.

Tak se toč dál, má loutko,
a až se tvá duše rozpadne,
opona na zem dopadne.

Je podzimní podvečer a po dobře vykonané práci kráčejí po venkovské silnici dva staříci. Zezadu zdáli se ozve vrum, vrůůůům, zvuk se chvíli přibližuje, a najednou kolem nich projede na motorce bezhlavý muž, několikrát se zakymácí a jako loutka, které přestřihli provázky, se zřítí i s motorkou do příkopu.

Muži na sebe kouknou, pokrčí rameny, a jdou dál. A najednou zase zdálky vrum, vrum, vrůůůům a opět kolem nich projede bezhlavý chlap na motorce.

Když se to opakuje po páté, ten jeden stařík se zamyslí a říká tomu druhému: "Hele, Franto, neměl by sis tu kosu dát na druhý rameno?"

Před provizorními lavicemi stálo čerstvě vyrobené loutkové divadlo.
“Hezky ho Bibi udělala,” chválila Anna. 
“Nelezte mi do sýrárny, nebo vás přerazím” houkla z jeviště loutka čarodějnice.
“To mám být já?” hlesla Anna.
“Králi Václave!” vykřikla královna. “Jdeš zase do hospody? Ty budeš ráno vypadat!”
Hlediště zašumělo. Maruška se vyděsila. “Vašíku? Takhle přece nemluvím?”
“Dám jenom jedno nebo dvě,” odpověděl král. “Slovy dvanáct.”
Vašek jen polkl. 
Mezitím se královský pár na sebe zlostně rozkřičel. Vzápětí se křik změnil ve smích. Loutky se objaly. 
“Ty jsi můj myšáček,” zavrněla královna. “Večer ti ukážu-”
“A dost!” vykřikli unisono Lukáš a Bibi. “Pepino! Domů!”

"...a tenhle drak si vyhlídl krásnou princeznu ze zámku."

Otevřela dveře od domu a zaslechla mezi dveřmi útržek jejich hovoru. Usmála se, sundala boty a vložila je do botníku.

"Jenže ta princezna za drakem jít nechtěla, tak si na pomoc zavolala prince Edwarda. Edóóó." 

Pozvedla překvapeně obočí, když její manžel pozměnil hlas a snažil se napodobit vysoký ženský hlas. 

"Edward přiběhl s mečem za drakem. Chlapsky to probrali, dali si hrníček piv-...limči a pohádky byl konec." 

Zavrtěla nevěřícně hlavou nad jeho fantazií. 

Nakoukla do dětského pokoje. Hugo seděl s otevřenou pusou a upřeně pozoroval loutkové divadlo, které ovládal Antoine. 

"Klíšťáku stopy, Jorcho dveře!"

"Ani prd, sem už hodně dlouho nikdo nechodí."

"Vypadaj zamčeně, a ať se picnu, jestli tam neni nějaká past."

"Tak buď jí odtentuj, nebo jí zkusim vydrsnit."

"Zadržte, pošetilci, mám lepší nápad," zadeklamoval teatrálně Fleuriot. 

"Tak se nenech prosit."

"Ale nebudete držkovat, když se vám to nebude líbit, jo?" dodal potměšile.

"Dělej už!" - trojhlasně.

Za půl minuty se z vedlejšího polorozhrabaného hrobu vysoukala mrtvola.

"Co? To ty? Vod kdy fušuješ do nekromancie?"

"Technicky, to NENÍ nekromancie, je to pseudoanimace - ovládám jí přímo, jako loutku."

Mrtvola se klátivými pohyby rozeběhla do dveří krypty.

Prásk!!!

Rozmetala ji past.

Lodě se blížily ke břehům. Štíhlé siluety ladně prorážely vlny, poháněny plachtami i potem veslařů. Odysseus zachmuřeně pozoroval blížící se pobřeží. Musí se vylodit co nejrychleji.

Hektor zachmuřeně pozoroval blížící se lodě. Obránci stáli připraveni na břehu, odhodlaní zabránit vylodění, nebo ho alespoň oddálit. Neusnadní jim to.

Vysoko nad nimi bohové napjatě čekali. Zeus na okamžik zvedl zrak z bojiště a pohlédl na protější stěnu olympské síně. Od podlahy po strop byla plná poliček, v každé z nich hliněná figurka.

Ve chvíli, kdy byla na trojském pobřeží prolita první krev, jedna z figurek se roztříštila na střepy.

Brzy následovaly další.

"Koukej se sebrat," zadívala se Anna Lightwoodová přísně. Matthew Fairchild, toho času zpitá troska na podlaze luxusního šantánu, ovšem věděl, že pod tou její tvrdou maskou je bytost stejně ztracená a křehká jako on sám.
"Nepůjdu," řekl Matt jako vzpupné děcko.
"Nevím, co tu předvádíš za divadlo, ale napiš si jiný part," trvala na svém Anna.
"Ty máš tak co mluvit. Hraješ si na co? Na muže? Ty tvoje fraky a žakety a zástup děvčat, která si vodíš na provázku jako loutky. Co je to jiného než trapná hra?" 
Ťal do živého. Anna se zamračila. 
Matthewa Fairchilda omráčila její pěst.