DMD č. 02. pro 2. 4. 2026. Téma: Loutkohra

Communicating the basic concept is easy. Turns out murder is pretty common on Erid, which is depressing, but also saves a ton of time and explanation. They also have the concept of fiction - that's all fine. 

The problem is the puppet show. 

Rocky insists on it. I get it; he likes physical things and movement and all of that. Fine. But you try to recreate an episode of Murder She Wrote using only gestures and crudely 3D-printed puppets. 

Actually, no; that's not the worst part. It's that he solves them. Every. Single. One. 

I need to make some translation software. 

Blížil se večer, když Metoděj došel kováře Slávka vracejícího se ze Zástřizlské tvrze. Znali z trhů. Slávek byl kovář každým coulem - vysoký, silný, s rukama jako lopaty, silným hlasem a bujarým smíchem. Upovídaný. A zvědavý, usmál se Metoděj. Cestou probrali kdekoho. Nakonec došli i k zástřizlskému kaplanu Bernardovi. Metoděj jej znal jen letmo, ale Slávek si pamatoval jeho příchod na panství. Byl to ctižádostivý mladíček, ale v jeho očích býval cit. Postupem času se začal měnit, kdykoliv se vrátil z domovského kláštera. 

"Jako by jej někdo vodil na nitkách nebo spíš na pořádné oprati," zakončil Slávek s lítostí. "Škoda ho."

Než Grace otěhotněla, všechno dávalo perfektní smysl.

Řád a pořádek. Každý znal svoje místo, svůj úkol, s vidinou jediného cíle: Aby se zkrátka všichni měli dobře.

Henry plnil úlohy, které dostával shora, naprosto bez pochybností. Věřil, že to, co má udělat, povede k obrodě společnosti.

I když to znamenalo tajně pracovat na tom, že vyhasne naděje tolika lidí najednou. Věděl, že se to stane, a ani se nezachvěl, i když jeden z těch budoucích životů měl patřit jim.

Ale když pak pod rukama ucítil, jak jejich syn napíná pokožku Graceina břicha, došlo mu, jak slepě se celou dobu nechal ovládat.

„... a tak morálně neutrální doktor Vrdlmrsmrst porazil morálně pokřiveného Garryho Pokera a karbanický svět si několik dalších let užíval snížený počet nepotistických pracháčů.“ 

Hormona chvíli zápasila s kvalitním dřevem rodinné firmy Mašek, až se jí konečně s výmluvným křupnutím podařilo ulomit černovlasé loutce hlavičku. Tu poťouchle hodila po Viktorce Rumové a odkolébala se za scénu vyzvracet. Letní tábor v Jamném oněměl. Až když se Viktorka nervózně uklonila, začal profesor Grape zuřivě tleskat.

 „To nechápu, podle mě se potíš dost,“ mínil Von a dloubl do Garryho, aby ho probudil.

 „Už skončila? Kde jsou Palma s Pastou? Potřebuju jejich podprsenky jako maňásky.“

Vyjdeš z nádraží a zamíříš do podchodu.
V tu chvíli tě uchvátí Cesta. 
Podchod je vyzdobený nádhernými obrázky zobrazujícími proslulá místa i prožité okamžiky na West Highland Way. 
Tvůj tep se zrychlí.
Pěší zóna, tady si koupíš pas, do kterého budeš sbírat razítka (a přispěješ na údržbu Cesty), tuhle si můžeš dát kafe, támhle dokoupit poslední zbytečnosti, hele, to je ten pilíř, TEN PÍLÍŘ, nezapomeň někoho požádat o vyfocení, obrázek mít musíš, tohle je ta známá lavička a ta brána!
Prsty hladí každý z výjevů vyřezaných do kovového plátu.
Každé místo, co tě čeká.
Když splníš rituály, konečně to začne.

"Můžu na trh?"

"Ne."

"Próóč?"

"Synu, to, že na kluky valíš, že je přepiješ, i když víš, že na tvou dubovou palici víno nefunguje, to bych přešel. Ale že si mi stěžuje pan Panthalone jak tě nachytal se svou dcerou zatímco jsi ji předváděl loutkohru! Tak to je vážně moc. Dobře víš, že si zaracha zasloužíš."

"Ani jsem ji nestihl předvíst co dalšího mi roste, když lžu. Pche!"

"Blbě kecáš na kluka z hořlavýho materiálu," odtušil Geppetto a vrhl na Pinocchia temný pohled.

"No jo fúrt," zahučel Pinocchio.

"Kdo to kdy čekal, že na loutku přijde puberta," pomyslel si Geppetto.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- Na kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si dole do dediny za Ančou nešiel.
- Jáj, starý môj, Anču mi ani nespomínaj. Pamätáš si ešte, ako po dedine boli plagáty, že do kultúrneho domu prišiel Kašpárek?
- Čo by som si nepamätal, veď aj predseda sa chválil, že do dediny prišla zahraničná kultúra.
- Tak s Ančou som tam musel ísť.
- Pištík môj, vari ti tak vadilo jedno bábkové divadlo?
- Vadilo, nevadilo. Keď Anča videla, ako možno niekoho povrazom ovládať, odvtedy ma chce na našich stretnutiach furt iba viazať a viazať.

Elzee se podívala na Marigolda a pokývla hlavou směrem k zaklínači.

"Ne, nepůjdu za ním, ať si ho to klidně sežere. Nejsem žádná jeho loutka, kterou si bude vodit jak ho napadne. A taky mě vůbec neposlouchá, co chci říct." Marigoldův hlas zněl frustrovaně. 

"Ale chápeš, že je to jeho práce," pronesla klidně dívka. "Tohle není divadlo, to je život, ve své pravé drsné rovině."

Bard se naštvaně otočil a vyrazil směrem kam zmizel Geralt. 

Dívka jej následovala. Věděla, že zaklínač by z nikoho nechtěl dělat svou loutku. Byl příliš čestný a přímý na nějaké manipulace. 

Cvakání zaznělo blíže. Hlasitěji. 

Křik přítele venku spolykala jeskyně. Vajgor sestupoval po velkých stupních.

„Cesta do záhuby je pohodlná,“ utrousil do tmy. 

Vytáhl pochodeň, sevřel konec rukou. Rozžhnula se okamžitě. Nekouzlil. Tohle uměl od kolébky. Jeho dlaně hřály. A také spalovaly. Tajemství, které si odnese do hrobu.

Sotva stanul dole, spatřil je: starce, děti, ženy… jeho lidi. Všechny ty, kteří se odtud nevrátili.

Chodili trhaně, ruce a nohy jakoby přivázané na šňůrkách. Tlačili se k němu. 

Volal, pak i křičel jejich jména. Nevnímali. 

Znenadání také jemu cukla ruka, pak noha. Stala se z něj loutka na hraní?

Tušil, že nadcházející představení mu potěšení nepřinese.

Svoboda v kopcích není opravdová, když na vás někdo dohlíží. I když se tváří, jako když tam není.

Norman pochoduje komnatou sem a tam, jeho boty klapou na kamenné podlaze. Malcolm prohrává šachy s Calumem, který už má pro dnešek padla.
„Mohl bych démonům přikázat, aby nás nesledovali,“ vyhrkne Norman. Ztratil toho v poslední době příliš. Teď i soukromí.
„Neposlechli by,“ podotkne Malcolm, všimne si ohrožení a provede malou rošádu.
„Já jsem král. Teď. Přece mě mají poslouchat. Každý by měl. Vždycky. Mohl bych vydat rozkaz...“
„Jo, to bys mohl,“ pokývá Calum. „Ale neměl bys.“
Poslední tah...
Rošáda krále nezachránila.