A la pálida luz de la luna

Poznámka: Toto je strašlivé bjb, protože karafiát se podle mě nehodí na nic jiného než na patetická gesta, a na to nějak nemám ten správný grif. Scéna je podle jednoho starého španělského filmu. Kdyby někoho zajímalo, co zpívali, tak tohle
Autobus vezoucí turisty na noční představení flamenca nečekaně zastaví na malebném náměstíčku.
Na nároží postává několik mužů ve starodávných studentských pláštěnkách a sametových čapkách. Zní kytary.
Jeden z mladíků v toužebně oddaném gestu pozvedá červený květ a zpívá tklivou serenádu.
„Ach,“ vydechne průvodkyně. „Máme neuvěřitelné štěstí. Tento galantní zvyk se dnes již téměř nevidí.“
Turisté dojatě sledují romantickou scénu. Ta chvilka zdržení stojí za to.
Serenáda dozněla. Hrdá krasavice se za mříží balkónku neukázala.
Mládenci zklamaně odcházejí.
Za chvíli se vracejí a píseň zazní znovu, ruka s karafiátem se opět vztáhne k bledému měsíci.
„Taková náhoda!“ vykřikne průvodkyně dalšího autobusu.