Hledá se Nemo

A: Jé ahojky, tebe už jsem dlouho neviděl.
B: Do-dobrý den.
A: Aha, zase máš ten svůj problém?
B: Omlouvám se, ale asi nevím, o čem to mluvíte.
A: Já se z tebe picnu.
B: …
A: Posílá mě za tebou můj táta. Máš se o mě na chvilku postarat. Odplul na výlet za želvama do vé a pé.
B: Co je vé a pé?
A: Východoaustralského proudu.
B: Co máte s ploutví? Nevypadá moc zdravě.
A: Mám ji nemocnou, ale táta ji říká „šťastná“.
B: Eh...dobrý den. Musím najít rodinu. Někde ji tu mám.
A: Ach jo, už zase?

„Hledám svého ztraceného syna.“
„Chudáčku!“
„Jeho matka zemřela, zabil ji sériový vrah.“
„Ne!“
„Z mého syna při tom udělal doživotního mrzáka.“
„Hrozné!“
„Pak jsem si myslel, že už je dost velký, že může začít chodit do školy. Ale přepadli školu a unesli mi ho.“
„Strašné!“
„Putuji za ním tisíce kilometrů, čelil jsem ozbrojenému gangu, bombovému útoku i otravě prudkým jedem.“
„Neuvěřitelné!“
„Během cesty jsem potkal mentálně postiženou ženu, která mi pomáhá v pátrání.“
„Ano?“
„Jsi to ty!“
„Já?“
„Dory, ty mě vůbec neposloucháš!“
„Poslouchám!“
„Hledáme Nema, mého syna, unesli mi ho ve člunu…“
„Člun? Já jsem viděla člun! Za mnou!“

V podmořské hlubině probíhala pátrací akce s krycím názvem SARDINKY 007. Zorganizoval ji klaun očkatý, kterému se ztratil syn.
Statisíce živočichů se zapojily do neúspěšného hledání. Každý z nich dostal voděodolnou vysílačku a své poznatky hlásili centrále na vyhodnocení.
"Tady Medúza 324- přepínám."
"Tady centrála, nahlaste výsledek pátrání- přepínám."
"Jsem na přidělené pozici. Pátrám po viditelných stopách, ale žádné nenacházím- přepínám."
"Dobrá, pokračujte dále- končím."
Unavený losos, který měl ten den službu, udělal další křížek do mapy.
Nemo, kdepak jsi?!
***
Z vody se vynořily dvě svítící oči připomínající koule.
"Rybiška slaďoušká,
rybiška měkká,
už na nás, milášku
v rušišce čeká."

"Tak a sborem!"
"Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo!"
Zavládlo trapné ticho.
"Tak tohle se zamítá, to je naprosto irelevantní a k tomu... promiň, že to říkám, trapné!"
"Tak vymysli něco ty, když seš tak chytrej!" ohrazení se doprovázel mocný šťouch.
"Tak co třeba tohle: Býložravost naše motto! Ptáte se proč? Zkrátka proto!"
"Blbost, vždyť všechno podřizuješ rýmu a vůbec v tom nezazní to důležité!"
"A co je důležité?"
"To je právě to, o čem mluvím, když nebudeme mít dobré heslo, sami se v tom nevyznáme!"
"Počkejte, počkejte a co třeba tohle:
My jsme hodní žraloci, žádní úchylní žrací stroje..."

"... a pak se mě úplně bezostyšně zeptal, jestli bych se s ním nechtěla třít!"
Všechny naslouchající dámy trochu pohoršeně a trochu závistivě vypustily bublinu.
"No to víte, já mu dala! Milý pane, povídám mu, já nezakládám nové generace jen tak s nějakým hej počkej! Máte vy vůbec pořádnou sasanku? Nemáte, a hned byste se vtíral! No ten švihal ploutví, to vám řeknu!"
"Marlin sasanku má," poznamenala významně ta buclatá a upovídaná. "Kohopak ten asi pozve na romantickou večeři?"
"Ách, Marlin! Toho bych brala i bez sasanky..."
"Cooo?"
"Huš! Takové nesmysly. Dejte na mě, dámy, muž bez slušné sasanky nemá perspektivu."

„Posaď se, bude to hned,“ vítal zubař dívku. „Nejdřív obtiskneme zuby do téhle hmoty a vyrobíme model tvých zoubků. Otevři pusu!“
Darla se v křesle neklidně vrtěla, ale s prsty v ústech mluvit nemohla.
Vtom k oknu přiletěl pelikán a jakoby nic se usadil.
„Čau, kluci, koho tu dneska máme?“ zakrákal.
Než mohl kdokoli z osazenstva akvária promluvit, začala Darla, která si ptáka všimla, strašně ječet. Zubař se přidal, protože ho kousla, ale hned běžel okno zavřít.
„Zkusíme to znova. Počkej, donesu si novou hmotu. Když budeš hodná, dostaneš rybičku!“
Potřebuju dovolenou, pomyslel si doktor. A dlouho jsem neprovětral neopren…