Torchwood

Ianto vešel do kuchyňky zrovna, když Jack ukládal prázdný podnos od kávy.
„V lednici jsou zákusky, kdybys měl chuť."
„Děje se něco?" zeptal se Ianto.
„Mrzí mě, jak jsem se choval. Nechtěl bys večer zajít ke mně? Na večeři, víno a tak?"
„Co znamená k tobě?"
„Vyzvednu tě v sedm," usmál se Jack.
Zvenku byla vila nenápadná, ale uvnitř je přivítalo nádherné secesní schodiště.
„Krásné. Já měl za to, že bydlíš na HUBu."
„Bydlím. Tady je moc vzpomínek," řekl Jack a vybavil si Angela. „Ale mohli bychom je nahradit novými."
Opřel Ianta o zábradlí a jemně jej políbil na rty.

Jack visel na nejvyšší věži Cardiffského hradu zaháknutý za kabát. Pod ním seděla Myfanwy tváříc se, že je chrlič.
Kalkuloval, zda skočit, či ne. Jenže bylo hezky a dole prudily davy návštvníků. Probírání se na kapačkách v nemocnici a vysvětlování už měl plné zuby.
Stiskl komunikátor a nahlásil svou polohu kolegům.
Za chvíli přijelo černé SUV a suverénně zastavilo těsně před hradem.
„No konečně," zahlásil Jack do komunikátoru.
Ianto zamával na Myfanwy čokoládou a mávnul směrem k zátoce. Myfanwy jej ochotně následovala vysoko ve vzduchu.
„A co já?" zeptal se Jack.
„Stačilo říct děkuji," odvětil suše Ianto. „Zavírají ve čtyři."

"Milý budoucí zeti, všechny tři úkoly jsi splnil - rudé perly z jezera vylovil, živou a mrtvou - é, limonádu? moč? nevím? jsi přinesl, něcojakodraka porazil, teď si můžeš vybrat za ženu jednu z mých tří krásných dcer," pronese slavnostně král z fakt divné planety, co není Země, ale mohla by být.

"Nebyly to perly, ale mimozemská vejce, tohle žluté je nápoj lásky, a Myfanwy si jenom chtěla hrát. No, a když už nabízíte, raději bych si dal tu čtvrtou princeznu".

"Ale - to je - to není princezna, to je můj syn - kralevic Petr", zakoktá král.

"Vážně"? zavrní Jack Harkness. "Ale neříkejte. Papínku".

„Jacku, tohle je trochu divné…” nervózně se zavrtěl Ianto. Nemohl se moc pohybovat. Díky pásce na očích se mu zbystřily ostatní smysly, ale na ten zvláštní pocit si pořád úplně nezvykl.
Ucítil na rtech Jackův ukazováček: „Šššš. Co teď? Lepší?” Prst vystřídalo něco jiného. Studeného.
„Mmm. Mnohem lepší,” slastně protáhl Ianto a vzdychl. „To je jako v nebi.”
„A co cítíš v pozadí?”
„Je to trochu štiplavé, dost výrazné.”
„Síla, viď?”
„Mmmhmmm. Ostružiny?”
Jack mu stáhl pásku z očí a přisunul správnou láhev od vína: „Máš pravdu. Tvoje pusa má zjevně veliký nevyužitý potenciál.” Ušklíbl se a vtiskl mu polibek.

Jack Harkness zpozorněl při každé aktivitě trhliny. Otáčel se za povědomým zvukem. A když se ve třicátých letech v Británii začaly objevovat modré policejní budky, nahlížel pro jistotu do každé.
Jenže pak se setkal s teorií jistého pana Lewise, že některé věci nemusí být na první pohled zřejmé. Tehdy si uvědomil, že o fungování TARDIS mnoho informací nemá a začal zanechávat vzkazy pro Doctora na zadních stranách telefonních seznamů.

Rutinně otevřel modrou budku a vešel dovnitř. Nalistoval zadní stranu telefonního seznamu a našel jak svůj vzkaz, tak odpověď:

Dobrý den, pokud potřebujete gynekologa, volejte na telefon: 593 01. Doktor Williams. Děkujeme

„Pane, máte tady poštu," řekl Ianto a podal mu dopis od Alice Thomas se srdcem nakresleným rtěnkou.
Snažil se netvářit nijak a probíral se další poštou.
***

Odpoledne mu donesl Ianto do pracovny kafe a rovnou se chystal odejít.
„Nezajdeme si na večeři nebo do kina po práci?" zeptal se jej Jack, než stihl vyjít ven.
„Nemám čas, pane."
„Dneska má noční službu Toshiko. Co se děje, Ianto?"
„Máte někoho jiného, nechci být ten třetí."
„Myslíš ten dopis? Je v koši. Píše mi už šedesát let. Byli jsme spolu jednou na rande."
„A nestačilo by nahlásit na poště, že tady nebydlíte?"

„Předpokládám, že se tím plně zabývá policie."
„Ne tak docela," odvětí ministr.
Královna překvapeně nadzvedne obočí.
„Řeší to Torchwood."
„Kdo?"
„No, Torchwood. Zabývají se paranormálními jevy nebo tak něco. Založila je královna Victorie."

***

„Co vlastně hledáme, vaše veličenstvo?"
„Cokoli o spolcích založených královnou Victorií."
„Tady. Torchwood založen 1879 proti hrozbě od Doctora. Pak je tady soupis členů. Jsou tady až do současnosti... Nevzpomínám si, že bych to tady zakládal. Jack Harkness, poprvé zapsán 1890. Toshiko Sato, expert na mimozemskou techniku; Owen Harper, doktor; Gwen Cooper, bývalá policistka a Ianto Jones, administrativa."
„To jsme tedy v dobrých rukách," poznamená sarkasticky královna.

,Jeďte doleva.'
,Odbočili jste od trasy.'
„A kam teď? Teď mlčíš, co? Dobře jedu rovně," přecedil Jack přes zaťaté zuby a zcela plynule se zařadil do kolony na obchvatu.
,Jeďte rovně a po tři sta metrech odbočte doprava,' probrala se navigace.
„Oukej, až se tam dostanu odbočím doprava," přemáhal se Jack ke klidnému tónu.
Owen pohlédl na hodinky a sarkasticky prohlásil: „Za pět minut tam budem. Načnu plechovku piva a rozdělám oheň."
„Nechcete mapu?" zeptal se bezelstně Ianto.
„Ten kretén má mapu! A říká to až teď!" řval hystericky Owen.
„Ne, já to říkal už na základně, ale neposlouchali jste."

Tohle byl nejdivnější způsob, jak se ucházet o práci.
Pořád Jacka sledovat a někde na něho čekat s kelímkem kávy... Bylo mu vlastně jedno, že ze sebe dělá idiota. Už mu nic jiného nezbývalo.
Věděl, že jestli nezabere pterodaktyl, tak už asi nic. A Ianto se nerad vzdával naděje.
...
Srdce mu bušilo, jako by chtělo vyskočit z hrudi. Takhle blízko někomu už dlouho nebyl. Když na něj nový šéf zavolal, ať se zítra hlásí v práci, byl pořád tak v šoku, že neodpověděl. Ale když ozvalo: „Mimochodem, pěkný oblek.”, Ianto se pousmál. Ten optimismus a tvrdohlavá vytrvalost se nakonec vyplatily.

Jednu chvíli byl svět normální. Nebo alespoň tak normální, jak jejich rodiče dokázali předstírat. Chodili do školy a na klavír a do skautu, psali si úkoly, vstával včas a do postele před devátou.
A pak...
Ve stejný momentě se všichni zastavili se na půli cesty. V půlce slova. V půlce nadechnutí. Něco se jim rozzářilo v mysli, oslepilo všechny ostatní myšlenky, spálilo protest a strach a začalo rozkazovat.
Počkej. Poslouchej. Propůjči nám svůj hlas.
Šestého července 2009 se všechny děti Země na okamžik zastavili a řekli všem, že jejich noční můra se vrátila.
A tentokrát jim nebude stačit jen dvanáct.