Krteček (Krtkova dobrodružství; seriál)

Ach, jaký překrásný to den,
kdy svěží vůně se v souladu jen skví.
Však hrozivý jest mrak se rozpíná
nad lesem, a zvláště jedním stromem,
značeným pro odvoz lesníky.

POPLACH!

Tu jeden z nich šel odlákat ty vrahy,
a druhý mysl zmátl, jako v Macbethovi,
a třetí šiškami jim hlavy zasypal,
a čtvrtý parožím je z lesa vyprovodil.

Hrdinný KRTEK, co život svůj všanc dal,
byv zachránil kmen stromu prastarého,
kde MYŠKA přežívá svůj rod,
a ve větvích tu VEVERKA se rdí,
a JELEN: "Hurá, Krtku, zachránil's ten strom!"
svým majestátním hlasem burácí,
pod nebem modrým, od kalhot s kapsami.

"Copak se mi všechno vejde do kapsiček?" zeptal se sám sebe Krteček. "Určitě klubíčko a žížalka," špitala si při šití oděvu černá animovaná postavička.
"A co ještě dál, co bych tak potřeboval? Poradíš mi, myško?"

Ale myška dneska mlčela, nic ji nenapadalo.

Miler si znechuceně otřel čelo. Pořádná replika pro jeho postavičku nepřicházela, holky dávno z domu - proč na ně stále musí myslet?

Nostalgie mu prohloubila chraplavý rakovinový dech.

Už ví, vždyť je to přece jasné. "Zrcátko, vejde se ti tam ještě zrcátko," vykřikla náhle myška.

Miler rozbil zrcadlo pěstí, ve zkrvavených prstech držel střep. Poslední, nejlepší přítel. Sbohem Krtku!

Byl horký letní den. Zvířátka přemýšlela, jak se osvěžit. Krtečka napadlo, že nejvíce osvěží meloun. Do města jeli s Myškou na kolech. Jenže v lese Myška píchla kolo o střep. Když se rozhlédli, zjistili, že v okolí je strašný nepořádek. Všude byly odpadky, co tu pohodili lidé: rozbitý hrníček, konzerva, stará pneumatika, kelímek… Krteček s Myškou se proto rozhodli, že les uklidí. Nasbírali dva obrovské pytle odpadků a unavení jeli dál, do města. Tam pytle vytřídili do přeplněných kontejnerů a šli pro melouny. Když jim pak prodavač nabídnul igelitovou tašku, Krtek s Myškou vytáhli síťovky a vrtěli prstíky: „Nene, nene!“

3. června. Pozorovaný subjekt, o kterém nám došla hláška, že pěstuje konopí a nezralé makovice, stále přebývá ve své díře a vůbec nevychází.
20. června. Pořád nic. Pozorovaný subjekt nevystrčil ani čumák.
1. července. Pozorovaný subjekt stále nezpozorován. Jeho podvratná činnost je však vidět všude kolem.
4. srpna. Podezření, že pozorovaný subjekt navštěvuje podzemní semináře ???
1. prosince. Všude klid. Stal se z pozorovaného subjektu spící agent ???
20. prosince. Pozorovaný subjekt nečekaně vydal prohlášení v televizi. Nepěstuje prý konopí, ale len, a „na kalhotky s kapsami“. To by pak mohl tvrdit, že makovice potřebuje na koláč, to mu tak budeme věřit!

Sova zvolna letěla nad rozestavenou krtkovou haciendou. Budoval si ji již třetím rokem a stále nebyla hotová. Uviděla ho, nejprv jako malou postavičku, když se však k němu se svistem větru rozletěla, už ho dokázala zaostřit lépe.
Krteček potěšeně zamával a zvolal: "Sovo, budeš moje kamarádka stejně jako je myška a zajíček?"
Sova jej beze slova chytila do pařátů a zaryla do něj drápy, stejně jako v předchozích dnech do jeho přátel.
Když pak na stromě přežvykovala čumáček, tiše zahoukala: "Jaká to náhoda, normálně mívám hlad, ale tentokrát mi příroda prokázala tolik dobra."
Náhody se v kouzelných lesích stále dějí.

Hvězdy bledly a nemilosrdný sluneční svit se vkrádal na zemi. Všichni pásovci si už dali dobrou noc s mámami pásovkyněmi a poklidně pochrupovali zahrabaní pod schody. Vše čekalo připravené na příchod mistra.
Vrata se rozeskřípěla přesně dle scénáře a technických regulí a do sklepení chvatně elegantně vpluli nevěsty i hrabě Drákula.
„Má rodná hrouda,“ zadeklamoval dramaticky a nadzvedl víko bedny.
„Jé!“ vykvikl návštěvník v montérkách a dal se na útěk. Drákula se jen s řevem ohnal, ale neměl šanci. Se slzami v očích pohlédl na krtinec uprostřed lůžka.
„Krtku, to ti nedaruju!“
Hejno netopýrů se neplánovaně rozlétlo do záře dne.

Měl rád svůj domov. Svoji rodnou hroudu. Zdědil ji po svých rodičích a jednou ji hodlal předat svým mláďatům. Ale nejdřív musel dotočit ten seriál pro děti, těm stačil i porod zaječice, kdyby měl mít Krteček mladé, tak to by už byl vrchol.
Navíc měl problémy s placením nájmu. Pronajímatel byl nepřejícný.
K tomu měl za jménem copyright a nemohl nic.
Jednou Krtečkovi došla trpělivost. Sbalil si svých pár švestek, nastartoval raketu a i když se slzou v oku v novém domově na jiné planetě často vzpomínal na svoji starou dobrou hrudku hlíny, vrátit se už nehodlal. Hloupá autorská práva!

Bylo mu najednou strašně smutno.
Díval se na louku posetou hroudami hlíny. Ale která byla první? Netušil. A tak rád by se tam na chvilku vrátil - nevzpomínal si už, jak to uvnitř vypadalo, jen že mu bylo krásně, když ho maminka ještě držela v náručí. A na tu vůni. Tu by poznal, kdyby se dělo kdovíco.
Zeptal se sovy, která věděla vždycky všechno. Nasadila si cvikr a přečetla:
"Domov, to není tam, kde žiješ, ale tam, kde ti rozumějí."
Chvíli tam jen tak stál. A pak pochopil.
"Áha!" řekl, a zamířil k myšce domů.
Ve dveřích se zarazil.
Ucítil ji.

Musel jsem si dopřát čouda,
ta tam byla rodná hrouda
a já se slepeckou holí ztracen jsem byl někde v poli.
Myška, kamarádka milá, brzy mě tam objevila.
Že jsem jako krtek slepý, sdělila mi všechny klepy
kam že jsem se dostal... a tak jsem tam zostal.
Sebrala mi všechny drobné, prý že koupí jídlo,
musel jsem jí vybudovat velké myší sídlo.
Dobrák zajíc hodil bobek na mou skromnou chalupu
a ježek si sehnal hrušky, tak byl v jednom kalupu.
Až zas Miler nakreslí mi příběh v němž jsem pomahač,
ukážu mu v jasných barvách, co je vlastně krtek zač!