DMD Bonus č. 7 pro 27. 4. 2017. Téma: Recyklace - Pohádka

Bylo nebylo, v jednom webovém království žil malý robůtek, který moc rád kradl ukazatele. Problém byl, že návštěvníci pak nevěděli, kudy chodit. Jednou se o tom všem dozvěděl mocný pavouk, který chodil celým webovým světem. Byl hodně rozzlobený a snažil se robůtkovi domluvit, ale ten si nechtěl nechat říct. Pavoukovi se ale nakonec podařilo získat nad robůtkem moc. Ovšem robůtek se nemusel sbírání ukazatelů úplně vzdát. Musel pavoukovi slíbit, že bude sbírat jenom ukazatele, které už neplatí, a odevzdávat je. Z písmenek pak někdo vyrobí nové ukazatele. A tak byl robůtek i pavouk spokojení a mohli se spokojeně věnovat svému.

Bylo, nebylo, v Království pohádkových příběhů žily tisíce námětů. Leč nežilo se jim šťastně jako dřív, neb vlády drželi se stařešinové svého rodu zuby nehty. Žáby a troubové se měnili na prince, žáby a fifleny na princezny, víly kmotřičky se přemnožily, v každém třetím námětu vykořisťovaná sirota – a všechno to končilo šťastně až navěky svatbou.
I začaly si mladší náměty stěžovat. Konečně byly vyslyšeny (s jistými ústupky): Jako jejich zástupce vypravil se do světa námět Recyklace.
A tak, milé děti, vznikla tahle pohádka. Vzala si DMD téma, víla kmotřička jim požehnala, změnila je na žáby a bylo šťastně až navěky...

Dvě dívky beze jmen zlámaly řetězy a uprchly. Pronásledoval je sám ohnivý duch. Když je dostihl, než by se nechaly chytit, skočily do propasti. Jedna zahynula, balrog polapil její duši a odvlekl ji nazpět do Angbandu.
Druhou punkva vyvrhla v jeskyni, zchromlou, družčino tělo vedle ní. Dívka pila říční vodu a jedla maso té, kterou milovala, až se její rány zhojily.
Tehdy se vrátila k Angbandu a spatřila svou družku znovu trpět. Osvobodila ji, nedokázala však na polámané noze dobře utíkat, a družce Durbî navrátil nedobře uzdravené tělo.
Při boji s dozorci zahynuly obě, avšak jejich duše unikly na svobodu.

Bylo nebylo v jednom dalekém království.
V jednom dalekém království žil král a měl tři dcery.
Tři dcery byly krásné a chytré, ale také nesmírně ekologicky zaměřené.
Nesmírně ekologicky zaměřené ženichy také potřebovaly, aby s nimi sdíleli strasti boje za nezávislost květáků a tuřínů v královské zahradě.
V královské zahradě docházelo k neúnavné recyklaci a kompost stoupal dvě patra do výšky.
Patra do výšky byla základním kritériem pro výběr princů.
Pro výběr princů byl stanoven den oslav tuřínu.
Den oslav tuřínu byl narušen příchodem temného mága z ropného pole.
Z ropného pole stoupaly obludné výpary!
Chcípla slova k recyklaci. KONEC

Bylo, nebylo, žil, nežil, za sedmero horami jeden skřítek. Ale nebyl to obyčejný skřítek. Byl to skřítek Plastožrout. Živil se totiž plastovými lahvemi. Jezdil si se svým malinkatým popelářským autem po sedmero sídlištích a z kontejnerů vybíral plastové lahve. Ty vozil domů ženě, která mu vařila polívku.
Ale jednoho dne nenašel žádnou. Zkroušeně se vracel domů, když spatřil nový, žlutý kontejner. Sídliště začalo recyklovat! Ovšem nezaleknul se: „Snědl jsem láhev od Pepsi Max, tebe taky sním.“ Chroupal a chroupal, až ze žlutého kontejneru nic nezbylo. A na druhý den bylo lahví až dosyta.
A tak žili šťastně až do smrti.

"Tadyhle ještě černou, Jožine. Víčka připíchni vejš, ať voči vypadaj vytřeštěně!
Co vy tu vokouníte? Vy nejste zdejší, co? Myslíte, že to nejni vopravdická hlava? Ale je! Pozdravte starýho Vomáčku, lotrase a vrahouna! Tělo už ňákej pátek v hrobě, hlava porád slouží.
Pročpak? Proto, že náš nejmilostivější král má svoje nálady. Von už nejni nejmladší, v hlavě se mu plete, když ho to chytí, hned by popravoval, vinnej nevinnej! Na popravu se nedošourá, jenže hlavu chce dycinky vidět. Tak mu tadyhle Vomáčku nakašírujeme a je spokojenost na všech stranách.
A nazejtří už se na včerejší popravený usmívá jak sluníčko nebeský!"

„Bylo nebylo, v dalekém pralese žila opice.“
Anetka se zahihňala.
„Byla kouzelná, protože dokázala proměnit všechno mrtvé zase v živé. Byla ale moudrá a nikdy svou moc nepoužívala, protože věděla, že mrtvé věci mají zůstat mrtvými, i když je to smutné.“
„A co dál?“ povzbuzovalo děvčátko matku.
„Pak se rozhodla vyšplhat na nejvyšší strom v pralese.“
„A nespadla?“
„Rozhlédla se po krajině a zjistila, že je vlastně ptáček. Roztáhla křídla a odletěla.“
„A vrátí se někdy?“
Usmála se a políbila dcerku na čelo. „Obkrouží celý prales a až se bude vracet, zamává ti. Říká se tomu recyklace.“
Šlo se spát.

V neznámé zemi žil chlapec, který ze všeho nejvíce toužil po svobodě.
"Svobodu přináší práce."
Pracoval tedy. Opravoval rozbité hrnce, aby byly dál k užitku, ale nebyl o nic svobodnější.
"Svobodu zaručí peníze.".
Zkusil je získat. Čestně i podvodem. Ale peníze byly lesklé plíšky, dobré tak k ozdobení šatů.
"Svoboda je vědění."
Učil se. Zjistil však, že mnohá učení jsou zopakovaná slova jiných lidí.
Sedl si a plakal. Přilétl k němu ptáček a zeptal se, co jej trápí.
"Chci být svobodný," řekl chlapec.
Vrabeček se na něj podíval: "Poleť se mnou. Ke svobodě nepotřebuješ vůbec nic."
A chlapec roztáhl křídla...

Byla jednou jedna neposlušná holčička.
Místo aby si spořádaně hrála u domu svých rodičů, chodila tajně na mudlovské hřiště. Byl to ošklivý plácek obklopený popelnicemi. Hračky z odpadků, kuželky z lahví, křik, pošťuchování, posměch...
Jako vlkodlaci poznají, že máte strach, a zaútočí, mudlovské děti poznají, že jste jiní, a dají vám to pocítit.
Malá čarodějka pochopila a chtěla utéci, jenže jí nastavili nohu. Upadla rovnou mezi kuželky a ošklivě se pořezala.
„Co ti to jen provedli, holčičko moje,“ lamentovala doma maminka.
Lékouzelníci jí dali druhou šanci. Od té doby už mezi tamty nikdy nešla a žila šťastně až do smrti.

Bylo nebylo, žila v jednom království jedna princezna, a ta byla tuze nespokojená. Nic se jí nelíbilo, všechno vyhazovala pryč na jednu hromadu, a jejího příkladu se řídili další, až se jí v království nelíbilo vůbec nic, jak strašně to tam vypadalo. I pozvali si odborníka ze zahraničí, 'Čím to může být, že je všude tak ošklivo?'
'Inu,' řekl odborník, 'Všude máte odpadky a nic nerecyklujete, to se pak nesmíte divit, že nikde není nic, co by se vaší princezně líbilo.'
A tak se všichni v království dali do třídění odpadků, vytváření nového ze starého, všude bylo krásně, princezna spokojená.